Spoléhat na sebe

Mrazy, které zasáhly počátkem ledna valnou část Evropy, do jisté míry zmrazily optimismus, s nímž se naše země ujala půlročního vládnutí Evropské unii. Předseda vlády minulý týden sice představil na půdě Evropského parlamentu priority, s nimiž by mělo být naše předsednictví spojeno, a o něco dříve zveřejnil své priority i ministr zemědělství.

Než se však našim politikům podaří plně přikročit k jejich realizaci, budou se muset vyrovnat s aktuálními problémy unie. Tím nejžhavějším, nebo spíše nejmrazivějším byl výpadek dodávek ruského plynu. Je zřejmé, že ani sebevětší snaha evropských politiků situaci trvale nevyřeší, protože problém nemá kořeny v unii, ale za její východní hranicí. Důležité však je, že naši představitelé mohli na vlastní kůži poznat „spolehlivost“ obchodních partnerů EU, stěžejních dodavatelů životně důležitých surovin. Naštěstí, díky prozíravosti prvních polistopadových vlád, které prosadily diverzifikaci energetických toků do naší země, nemuseli podobnou zkušenost prožít na vlastní kůži také občané. Co se však nestalo u plynu, mohlo by se snadno za nějaký čas stát u jiné životně důležité suroviny, například u některé ze zemědělských komodit.
Po zkušenosti s plynem je třeba se skutečně vážně zamyslet nad dosud tolik odmítanou a zlehčovanou soběstačností České republiky v produkci základních potravin, která rok od roku klesá. Za nějaký čas totiž může být všechno jinak a důvodem nemusí být jen globálnímu oteplování. Stačí pár politických otřesů, a znovu začne v praxi platit staré osvědčené rčení, že košile je bližší než kabát, a spoléhat v takové chvíli jen na zahraniční dodavatele, může být smrtelné. Z tohoto pohledu by bylo přinejmenším krátkozraké, brát na lehkou váhu současné volání zemědělců o pomoc. Naopak, stát by měl použít všechny dostupné prostředky, jak u nás zemědělství udržet a stabilizovat, stejně jako to již řadu let dělají i jiné členské země unie.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *