Správná konzervace objemných krmiv

Výroba kvalitní bílkovinné siláže je náročná a systematická práce, závisející na mnoha faktorech. Výsledkem by měla být siláž zdravotně nezávadná, s vysokou produkční účinností. Vysokou produkční účinnost objemných krmiv ovšem nezajistí jenom vysoký obsah dusíkatých látek a koncentrace energie, ale rovněž vláknina – hrubá, neutrálnědetergentní (NDF) a acidodetergentní (ADF).

Úspěšná výroba siláží je podmíněna zdárným výsledkem fermentačního procesu. Ten ovlivní jak jejich kvalitu, tak i dlouhou stabilitu.
V současné době si neumíme konzervaci objemných krmiv již představit bez konzervačních přípravků a v mnoha případech zapomínáme na základní faktory přirozené konzervace.

Obsah sušiny

Společnost AgroKonzulta Žamberk spolupracovala na projektu QD0211 Databanka krmiv a norem hospodářských zvířat. Od roku 1997 do roku 2007 shromáždila asi 50 000 vzorků krmiv z laboratoří v ČR, které splňovaly stejná kritéria hodnocení a používaly laboratorní program laboratoře EKO-LAB, s. r. o., Žamberk. Program Databanka krmiv umožňuje díky uloženým materiálům vyhodnocovat a porovnávat mezi sebou krmiva jednotlivých ročníků, krajů, oblastí, okresů a podniků.
Při vyhodnocování kvality u bílkovinných siláží, a to zejména z vojtěšky a z jetele, jsme se zaměřili na obsah sušiny v silážích vzhledem k fermentačnímu procesu. Kromě obsahu sušiny má na kvalitu objemných krmiv vliv optimální doba sečení, mačkání, obracení, délka řezanky, aplikace konzervantu, dusání, zakrytí plachtami, zamezení přístupu vzduchu apod. Kvalitu také výrazně ovlivňují klimatické podmínky, výběr hybridů atd.
Při hodnocení fermentačního procesu u krmiv jsme zadali rozmezí sušiny do 25 %, 30 až 35 %, 35 až 40 %, 40 až 45 % a nad 45 %. Počty rozborů, které jsme použili, jsou dostatečně velké a mají značnou vypovídací schopnost. Sledovala se četnost souborů, průměrná sušina souboru vzhledem ke třídě fermentace. Z výsledků hodnocení vyšla sušina jako ukazatel, který je klíčový a má bezprostřední vliv na kvalitu fermentačního procesu v praktických podmínkách zemědělských podniků.
U siláží vojtěšky byl nejhorší fermentační proces  do sušiny 25 % s hodnotou 3,73 a nejlépe proběhl fermentační proces při sušině v rozmezí 40 až 45 % (měl hodnotu 1,43). U jetelů byl nejhorší fermentační proces také do sušiny 25 %, s hodnotou 2,61 a nejlépe proběhl v rozmezí sušin 35 až 40 % a měl hodnotu 1,31.
Na kvalitu a silážovatelnost má vliv i vysoké procento dusíkatých látek, především u siláží z vojtěšek, které se pohybují na úrovni kolem 21 %, zatímco u jetelů bývá průměrná hodnota asi na 18 %.
Obecně je známo, že pícniny s vysokým obsahem dusíkatých látek nad 18 %, respektive nad 20 %, jsou těžko silážovatelné. Negativně se také přitom projevuje nízký obsah vodorozpustných cukrů a látky s  pufračními schopnostmi, které napomáhají zvýšit pH siláže. Při sušinách pod 30 % je i osmotický tlak buněk nízký a to vyhovuje zejména klostridiím, které se při zvýšení pH asi nad 4,6 aktivují, pronikají do buněk a dochází k proteolýze a k znehodnocení siláže.
Při sledování vlivu sušiny u vojtěškové siláže na proteolýzu byla zjištěna úzká korelace. Při sušinách vojtěškové siláže pod 30 % se prokázalo zvýšení procenta proteolýzy, a tím i její nestability a zdravotní závadnosti. Proteolytická krmiva mají vliv na zhoršení zdravotního stavu, pokles užitkovosti a následně na ekonomiku chovu dojnic. V případě, že dojde během skladování k proteolýze siláže, pak žádný konzervační přípravek, který byl aplikován, nezabrání postupnému rozkladu bílkovin.
Na druhé straně, pokud bude sušina až příliš vysoká, pak dusací technika nebude schopná při rychlém naskladňování vytěsnit dostatečně vzduch. Siláže se budou zahřívat za vzniku Maillardovy reakce a nevytlačený vzduch bude také startérem k masivnímu rozvoji plísní a kvasinek.
Produkční účinnost bílkovinných siláží se neodvíjí od kvality fermentačního procesu, ale od koncentrace dusíkatých látek, energie a vlákniny. Z výsledků statistického hodnocení však vyplývá, že největší koncentrace živin je při sušinách okolo 30 % a to je v rozporu s kvalitou fermentačního procesu, který proběhne optimálně při sušinách 35 až 45 %.
Abychom mohli úspěšně silážovat bílkovinné pícniny při nižších sušinách, je zapotřebí striktně dodržovat technologickou kázeň při silážování a pokud tuto podmínku splníme, pak budou použité konzervační přípravky plnit svoji funkci.
Sušina hraje značnou roli i u kukuřičných siláží, především u těch, kde máme při sklizni asi 30cm strniště. Podle laboratorního hodnocení by měla být sušina kukuřičných siláží v rozmezí 30 až 35 %. Tato sušina zajistí dobrý fermentační proces, kdy již neodtékají silážní šťávy a sušina do 35 % umožní rychlý rozvoj jak epifytní mikroflóry, tak efektivní rozvoj homofermentativních i heterofermentativních kultur bakterií z přidaných biologických aditiv. Z grafu Četnost rozborů podle sušiny v návaznosti na škrob vyplývá ještě jedna důležitá zákonitost, a to, že v optimálním rozmezí sušiny 30 až 35 % je maximální množství škrobu. Při zvyšování strniště se sice zvyšuje množství škrobu i sušiny, ale fermentační proces probíhá problematicky. Buňky pletiv mají vysoký osmotický tlak a vyzrálý kukuřičný škrob nemůže vstupovat do fermentačního procesu a to je jeden z problému u vysokých sušin kukuřice.

Konzervační přípravky

Z uvedených příkladů vyplývá, že výroba objemných krmiv nebude nikdy jednoduchá. Maximální produkční účinnost objemných krmiv je důležitou základnou pro vysokou užitkovost dojnic a podstatnou měrou se podílí na zachování obsahových složek mléka, které značně ovlivňují jeho realizační cenu.
Základním předpokladem k zajištění kvalitního krmení je v první řadě dodržení správné technologie výroby krmiv a teprve pak se můžeme rozhodnout použít vhodné biologické aditivum nebo chemický konzervant pro uchování stravitelných živin v siláži.
Pokud docílíme požadovanou sušinu silážní hmoty (asi 40 %), není nutné použít konzervační přípravky a siláž zfermentuje přirozenou cestou. Přesto se však doporučuje použití vhodných probiotických či probioticko-enzymatických přípravků, které urychlí fermentační proces, a tím sníží konzervační ztráty na živinách o 5 až 10 %. Vzniklé ztráty jsou způsobené především negativní epifytní mikroflórou.
Některé nové přípravky také ještě podporují aerobní stabilitu (jsou především vhodné na energeticky bohaté glycidové siláže).
Finanční náklady na konzervační přípravky jsou poměrně vysoké a pohybují se od 15 Kč až do 120 Kč na tunu. Proto je nutné, abychom zvolili optimální konzervační přípravek nejenom z hlediska fermentačního procesu, ale i co se týká finanční náročnosti.
Vhodnost použití konzervačního přípravku je v první řadě určena sušinou silážní hmoty. Pokud je sušina nad 40 %, pak je zbytečné používat probioticko-enzymatické přípravky.
Při sušinách nad 40 % je vhodnější využít probiotické přípravky, které jsou osmotolerantní a vysoce účinné (výhodou u nich je nízká cena).
Probioticko-enzymatické přípravky je vhodné použít při nízkých sušinách 30 % až 35 % nebo v nepříznivém počasí, kdy se působením enzymů uvolňují cukry, a ty se pak zapojují do urychlení fermentačního procesu.
Chemické konzervanty je vhodné používat především v nepříznivém počasí, kdy potřebujeme silážovat hmotu se sušinou pod 27 %. Svým charakterem pak působí na fermentační proces, který omezí nebo téměř až zastaví fermentační činnost jak pozitivní, tak negativní povrchové epifytní mikroflóry v důsledku prudkého snížení pH.
Vhodnost použití chemických konzervantů se stále více ukazuje při vyšších sušinách, kdy nedokonalým vytěsněním vzduchu dochází k masivnímu proplesnivění velké vrstvy siláže. Významný podíl v použití chemických konzervantů, založených především na kyselině mravenčí a propionové, se osvědčil u mačkaného zrna obilnin, kukuřice nebo hrachu. Taktéž se začíná uplatňovat použití směsí kyselin na silážní drtě hrachu, společně s probioticko-enzymatickými aditivy, doplněnými benzoanem sodným. Tyto varianty lze také úspěšně použít na povrchy jam pod plachtu nebo v případě přerušení silážování v nepříznivém počasí.

Závěr

Závěrem lze říci, že zvládnutí provozních problémů je možné především dodržením celého technologického procesu v průběhu silážování. Tím docílíme zdravotně nezávadného konzervovaného krmiva s vysokou produkční účinností a s minimálními náklady. Konzervační přípravky, které přitom přidáme do siláží, nám mohou uchovat o 5 % až 10 % více těch nejkvalitnějších živin, určených pro bachorovou fermentaci. Vývoj v oblasti silážování stále pokračuje, a proto je důležité akceptovat nové poznatky, aby konzervace jak bílkovinných, tak glycidových pícnin byla co nejméně ovlivněna vnějšími faktory

 

Klíčové informace

– Základem úspěchu konzervace je optimální zvládnutí fermentačního procesu.
– Předpokladem zajištění maximální kvality krmiv je v první řadě dodržení správné technologie jejich výroby. Teprve pak se můžeme rozhodovat o použití vhodného biologického aditiva nebo chemického konzervantu pro uchování většího množství stravitelných živin v siláži.
– Vedle obsahu sušiny má na kvalitu objemných krmiv vliv doba sečení, dále mačkání, obracení, délka řezanky, aplikace konzervantu, dusání, zakrytí plachtami nebo zamezení přístupu vzduchu. O kvalitě siláže rovněž rozhodují klimatické podmínky, výběr hybridů a další faktory.

 

 

Ing. František Mikyska
AgroKonzulta Žamberk, spol. s r. o.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *