Stanovit cíle v odbytu

Zemědělci chtějí po státu významnější podporu odbytovým organizacím, sami však nemají úplně jasno v tom, za jaký konec efektivnější sdružování uchopit. Zda postupovat odspodu zakládáním hospodářských družstev okresního či krajského formátu nebo rovnou usilovat o nadnárodní integraci. Vážné potíže, do nichž se dostala některá odbytová družstva, nepomohou asi ke spojování nepřesvědčit ty, kteří stále při prodeji produkce spoléhají na sebe.

Tuzemským odbytovým organizacím chybějí jasné strategické cíle, tvrdí prezident Agrární komory ČR Václav Hlaváček. „Měly by si je stanovit na příští tři roky a současně také říci, co k naplnění cílů potřebují,“ vyzval na poradě v Hodkovicích u Prahy, kterou komora vždy po určité době svolává k výměně zkušeností při společném odbytu. Z jednání vzešel úkol během krátké doby určit cíle v jednotlivých sektorech. Zvlášť by se měly definovat pro červené a bílé maso, vejce a pak pro rostlinné komodity s rozdělením na polní a speciální výrobu.
Zřejmě i nedávný seminář v Madridu, který k odbytovému družstevnictví uspořádaly evropské zemědělské organizace COPA a COGECA, utvrdil Hlaváčka v přesvědčení, že cestou je nadnárodní sdružování. Jedině tak se dá podle něho ubránit třeba mocné novozélandské odbytové organizaci, která ročně zobchoduje 14 miliard litrů mléka, a chystá se zaútočit s mlékárenskými výrobky na středo a východoevropský trh, Českou republiku nevyjímaje. „Rychlost koncentrace kapitálu je kosmická. Když půjdeme po schůdcích od malých družstev, nikam nedojdeme,“ je přesvědčen Hlaváček.
Ke svému názoru má ale oponenty. „Dokud nebudeme silní doma, neměli bychom se příliš pouštět do nadnárodního spolčování,“ myslí si Otakar Šašek, předseda ZD Klapý na Litoměřicku, jeden ze zakladatelů vznikajícího odbytového družstva, které má dodávat obilí na výrobu bioetanolu do litvínovského lihovaru. Šašek nevěří tomu, že venku stojí o to, abychom tu měli konsolidované poměry, naznačil s poukazem na převod cukerních kvót zahrnutý v chystané reformě.
Myšlenku zakládat v každém kraji hospodářská družstva obchodující s obilím, krmnými směsmi či dalším zbožím vytrvale propaguje Vojtěch Olbrecht, předseda odbytového družstva Agrokrocan. To vlastní od letošního září jedinou krůtí porážku v republice v Lomu u Tachova. „Když jsme ji kupovali, byla měsíční ztráta čtyři až šest milionů korun. Do konce roku se chceme dostat na nulu,“ počítá Olbrecht. Uvědomuje si, že ukormidlovat jatka, která jen dva roky z desetileté existence hospodařila se ziskem, nebude snadné. Na odkoupení závodu získalo družstvo úvěr s podporou programu Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu.
Není také úplně pravda, že banky nechtějí těmto sdružením půjčovat provozní peníze. Třeba Odbytové a hospodářské družstvo Pardubice zaměřené na obchodování s rostlinnými produkty využívá komoditní úvěry. Svým členům zajišťuje rovněž levnější vstupy. Obchodní strategii se snaží koordinovat s dalšími regionálními družstvy spojenými v celostátním Agroodbytu.
Že myšlenka hospodářských družstev je přežitá, si myslí třeba také ředitel národního družstva Centroodbyt Pavel Krejčík, který spolu s Hlaváčkem načerpal v Madridu zkušenosti evropských i mimoevropských sdružení. Za nejšťastnější ani nepovažuje, vlastní-li odbytové družstvo zpracovatelský závod. „Někdy se chová jako zemědělec, jindy jako zpracovatel,“ vysvětluje.
Jak se ovšem dají skloubit zájmy obou stran, ukázal na příkladu mlékárny Olma a společnosti Milkagro, sdružující dodavatele mléka, její ředitel Stanislav Večeřa. Hlavní bylo, že zemědělci jako majoritní vlastníci mlékárny pochopili, že budou mít vždycky odbyt. „O ceně mléka se tehdy nedalo mluvit. Olma nemohla platit výrazně lépe než jiní odběratelé. Padla by ona i zemědělci,“ konstatoval. „Letos jsme splatili úvěr. Mlékárna postupně zvyšuje objem zpracovaného mléka – dřív brala denně 450 tisíc litrů, dnes už 850 tisíc a v blízké době to bude přes milion litrů,“ řekl Večeřa. Milkagro letos ovládlo také masokombinát Martinov, na jehož úhradu se složí zemědělci z produkce mléka.
„Rozjezd odbytových družstev se nám nepodaří bez technického zázemí, bez skladů a propojení se zpracováním. Milkagro a Agrokrocan ukazují, že to jde,“ zdůraznil Hlaváček. Opačným příkladem jsou ovšem Agroslužby Nový Jičín a odbytové družstvo Centrum, které se také pokusily jít touto cestou.
Představitelé hlavních odbytových družstev spolu se Zemědělským svazem ČR nedávno požádali vládu a parlament o přijetí takových kroků, které povedou ke zvýšení významu těchto sdružení. Mají na mysli rovněž podporu při majetkovém vstupu do zpracovatelských kapacit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *