Starousedlíci přicházejí o půdu

Žádný jiný kraj nepoznává v takové míře zájem zahraničního kapitálu o zemědělskou půdu jako Karlovarský. A stát je pro někoho možná paradoxně tím, kdo cizincům umožňuje dostat se k polím a loukám naprosto legálními cestami. V bývalých Sudetech dnes skupují pozemky nejen Němci, ale v poslední době je podle místních lidí dravější „Matonka“, spojují si nákupy parcel se známým výrobcem minerálek a některými provázanými zemědělskými firmami. Stává se také, že v soutěži o cenu při prodeji státní půdy přeplatí českého zájemce jiná ryze česká firma, jejíž stěžejní příjmy jsou z prvovýroby.

Soutěží tu každý s každým, ale jen někdo si může dovolit napsat do nabídkového listu několikanásobně vyšší cenu, než je vyvolávací. Skutečný příklad z nedávné doby: výchozí laťka 736 tisíc korun za nabízenou parcelu, vážný zájemce dá klidně pět milionů korun.
Sejdou-li se při dražbě dva potenciální kupci, většinou se domluví. Ve třech je už vzájemná dohoda horší a ve čtyřech, což bývá nejobvyklejší případ, zpravidla nepřipadá v úvahu. Přitom podle zemědělců, kteří roky na státní půdě v pohraničí hospodaří, není předkupní právo na 70 procent prodávaného pozemku taková spása, jak by se mohlo zdát někomu ve vnitrozemí. Na Chebsku a Karlovarsku představuje státní půda základ a její ztráta se nedá nahradit získáním pozemků od vlastníků. Těch je tu totiž jen velmi málo.
Zákon se nepovedl, tvrdí v Žandově
Společnost Agro & Kombinát, s. r. o., Dolní Žandov, která je jedním z privatizovaných závodů bývalého Agrokombinátu Cheb a na rozdíl od jiných se drží, přišla už asi o 1500 státních hektarů. Začínala se zhruba 5000 hektary zemědělské půdy.
„Novela zákona o prodeji státní půdy z léta 2003 nám nepomohla. Žili jsme v domnění, že předkupní právo na 70 procent se týká pronajaté výměry a ne nabídky, navíc omezené hranicí 500 hektarů. Takhle když nám dají do nabídky dvě pole a jedno bude víc než oněch 70 procent, tak můžeme přednostně požádat pouze o to menší. U většího můžeme jít do soutěže s ostatními. Na přeplácení ale nemáme peníze,“ konstatuje jednatel a ředitel společnosti Vladimír Tůma.
Už v minulosti vystupoval jako velký kritik zvoleného způsobu privatizace půdy, kdy stát na jedné straně prodal nabyvatelům farmy, aby jim po letech neumožnil udržet potřebnou půdu. „Koupili jsme v Dolním Žandově kravíny a pak jsme přišli o přilehlé pozemky, když je pozemkový fond vydal na restituce. Podali jsme návrh na zastavení dražby z důvodu znehodnocení stavby, ale soud nám odepsal, ať požadavek uplatníme, až škoda nastane, tedy asi až zkrachujeme,“ vzpomíná ředitel zemědělského podniku, který po ztrátě zmíněných pozemků vyměnil osazenstvo kravína za krůty.
Inženýr Tůma se nezlobí na chebský pozemkový fond, který se podle jeho slov jen drží zákona. Hlavní chybu vidí v legislativě, proto Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů, v jehož je vedení, připravuje návrh pro sněmovní zemědělský výbor, který by byl vůči privatizátorům vstřícnější. Není si ale příliš jistý, zda bude politická vůle protlačit úpravu opřenou o hlasy sociálních demokratů a komunistů parlamentem.
Na malé se už vůbec nebere zřetel
Změna zákona je teď už zbytečná, myslí si soukromý zemědělec Gabriel Kužel, který má pole roztroušená v různých katastrech na Chebsku. Míval 400 hektarů, z toho asi 350 státních. O 120 hektarů pronajatých od státu už přišel, necelých čtyřicet zatím při prodeji uhájil. „V nejlepším případě mi zůstane 160 hektarů. Může se ale stát, že nakonec budu mít ještě o dost méně,“ nemá farmář, který vyšel z 32 navrácených hektarů, vůbec jasné vyhlídky. Tvrdí přitom, že nejhůř jsou na tom ti menší, na něž zákon nebere zřetel. „Předkupní právo se nevztahuje na dělené pozemky, na nichž hospodaří malí zemědělci, ne velké podniky. Já sám jsem takto přišel o dost významnou výměru a vím o řadě podobných případů,“ říká.
Za nenapravitelnou chybu Gabriel Kužel považuje, jak chaoticky se pozemky prodávají: „Kdybych si mohl vybrat 70 procent půdy, mohl bych mít nějaký logický celek v jednom katastru. Jenže do nabídek se umísťují parcely po katastrech a každý se logicky snaží urvat, co se dá. Budu mít tedy pole třeba dvacet kilometrů vzdálené, přitom těžko si ho se mnou někdo vymění. Naopak tady v místě zase o kus polí přijdu.“
Neslyšel o tom, že jinde v republice by se tak bojovalo o půdu jako u nich. A nedá se říci, že by se zlobil na Němce nebo „Matonku“. „Když pozemek nekoupí oni, tak mě přeplatí místní zemědělská společnost Mavex, která především stojí o ornou půdu. Běžně tu mezi sebou soupeří i starousedlíci,“ poznamenává farmář s tím, že i české zemědělské firmy jsou schopny dát za pozemek s vyvolávací cenou pět milionů korun třikrát tolik, přitom deset milionů musí uhradit do 45 dnů ode dne účinnosti kupní smlouvy a celá částka podléhá zdanění. Situace je tak podle Kužele v kontrastu s věčným pláčem zemědělců na nízké ceny a malé dotace.
Skoupené restituce vstupenkou do soutěže
Dveře do dražební místnosti chebského pracoviště Pozemkového fondu otevírají společnostem se zahraničním kapitálem obvykle skoupené restituční nároky. K pozemkům se tyto firmy dostávají také přebíráním celých farem od českých privatizátorů. Zatímco dosud takto ovládly hlavně obchodní společnosti, v poslední době získávají i hospodářství fyzických osob.
„Už jsme se domluvili. Nezbývá mi nic jiného, než farmu prodat, když jsem přišel o pozemky navazující na areál,“ zpečetil Václav Nágr osud své farmy ve Staré Vodě u Mariánských Lázní. Zlobí se na stát, že mu na jedné straně prodá farmu, přitom mu neumožní podnikat, když ztrácí půdu. „Stát na mě vykonal jasný podvod. Jeho povinností bylo prodat nám půdu, a ne z privatizace dělat soutěž,“ tvrdí. Z pronajatých zhruba 500 hektarů odkoupil asi 150, ale přišel o 200 hektarů bezprostředně naléhajících na areál farmy s chovem asi dvou stovek krav bez tržní produkce mléka.
„Když nový vlastník bude chtít ročně nájem 3000 korun za hektar, tak za takových podmínek nemůžu zemědělství dělat,“ říká inženýr Nágr. Podle svých slov se již dohodl na odprodeji celé farmy společnosti s r. o. Dfarma, patřící Nizozemcům. Ta má údajně, jak tvrdí místní lidé, vazbu na zmiňovanou Matonku. Dfarma v soutěži o státní půdu, které se účastní po získání restitučních nároků jako oprávněná osoba, získala oněch 200 hektarů v katastru Staré Vody, vysvětluje Václav Nágr. S celou farmou převezme nový majitel samozřejmě i pozemky pronajaté od státu, včetně předkupního práva.
Přišla o kus půdy uprostřed pastviny
Ivana Pánková soukromě hospodaří ve Verušicích u Žlutic. Neprivatizovala sice žádný majetek po státním statku, ale udržení půdy pronajaté od pozemkového fondu je pro ni otázkou existence. Pětičlennou rodinu nyní živí menší ekologické hospodářství, kde bude ztráta každého hektaru nepochybně znát. Přitom ví, že peníze na přeplácení ostatních zájemců v soutěži nikdy nebude mít a v jejím sousedství „Matonka“ nakupuje, co se dá.
K 11 hektarům, které Ivana Pánková získala odkoupením restituce – pozemků spolu se zemědělskou usedlostí – si další půdu pronajímá od vlastníků, města Žlutice a 16 hektarů od pozemkového fondu. Nedávno se jí podařilo uplatnit přednostní právo na osm hektarů, na které minulý týden uzavírala kupní smlouvu a bude je splácet po dobu dvaceti let. „U kousku půdy, který šel také do nabídky, se mi podařilo dohodnout se s druhým zájemcem, kterého bych určitě nepřeplatila. Zatím jsem tedy přišla o 1,5 hektaru. Ale dost mi to narušuje hospodaření, když jde o kus uprostřed honu,“ říká majitelka farmy, pro kterou jsou důležité příjmy z agroturistiky, založené na programu s koňmi. „Jezdí k nám stále více lidí, což nás samozřejmě těší. Jezdeckou školu dělám hlavně s důrazem na to, aby se člověk na koni cítil bezpečně, nemusel se jen soustředit na to, jak drží koně, ale mohl se kochat přírodou.“
Hrozící ztráta státních pozemků, všechny jsou trvale zatravněné, mrzí Ivanu Pánkovou i proto, jak se na nich nadřela. „Začínala jsem na malých kouscích, které nebyly pro státní statek zajímavé a po odsunu Němců na ně za celou dobu nikdo nesáhl. Zlikvidovali jsme náletové dřeviny a půdu dali do pořádku, o to víc by nás mrzelo o ni přijít.“
„Ať tady hospodaří kdokoli, kdo má úmysl skutečně hospodařit. Stát ale nechrání české zemědělce, když dovolí, aby někdo cizí koupil kousek pozemku uprostřed našich pastvin,“ kritizuje farmářka. My tady žijeme a pracujeme, nikdo z „Matonky“ se ale do Verušic stěhovat nebude, naznačuje, jak se může skupování půdy bohatými investory projevit na tváři venkova.
Pětileté nájmy problém oddálí
Určitou výhodou, i když časově omezenou, jsou pětileté nájemní smlouvy s Pozemkovým fondem, které mohou uzavírat zemědělci přihlášení do agroenvironmentálního programu. Většina z nich této příležitosti využila, i když se pachtovné zvýšilo z jednoho procenta úřední ceny na dvojnásobek. O pronajatou půdu při dražbě přijdou, nový vlastník přebírá pětiletý závazek za stejné výše nájmu.
Němci mají podle Vladimíra Tůmy pod kontrolou už asi třicet procent chebského okresu. Zajímavá je pro ně téměř výhradně orná půda. Zatímco doma mají většinou menší hospodářství, tady se rychle přizpůsobili a najeli na velkovýrobu. Místní lidé o jejich práci neřeknou nic špatného, uznávají, že pole udržují dobře.
Naopak „Matonka“ a s ní údajně nějak spřízněné zemědělské společnosti, jako Dfarma, Tfarma, Ufarma, chtějí pastviny, ale nebrání se ani převzetí orné půdy. Pro místní zemědělce je „Matonka“ nečitelná, a to nepochybně vyvolává takové obavy zemědělců z její expanze. Starousedlíci sledují, jak někde Dfarma majetkově ovládne zemědělskou společnost, i když na první pohled se nic nezmění. Dál v ní pracují stejní lidé a chod podniku běží jako dosud. Nebo nový majitel převezme jen prázdné budovy s půdou a venku nakoupí kvalitní masné stádo. Když v soutěži získá pozemky, chce po dosavadním uživateli vyšší nájem. Takže místo dosavadních třeba 400 korun za hektar ročně by měl platit kupříkladu 2500 nebo i 3000 korun za hektar.
Na záměry Mattoni či lépe akciové společnosti Karlovarské minerální vody (KMV) v investování do zemědělské půdy jsme se tedy zeptali přímo u pramene. „KMV žádné pozemky nenakupuje s výjimkou těch, které bezprostředně souvisejí s produkcí minerálních vod, jako například v Mnichově u Mariánských Lázní,“ tlumočil stanovisko vedení společnosti mediální zástupce Michal Donath. „KMV nemají s podnikáním firem U, D, T Farma nic společného. Ing. Václav Benedikt (v obchodním rejstříku je u citovaných firem s nizozemskými vlastníky vedený jako jednatel – pozn. red.) působil dříve v HBSW Dobrá voda, své podíly prodal a žádné funkce ve firmách vlastněných KMV nemá a nevykonává,“ tvrdí vedení. Dodává rovněž, pokud se v pozemkových transakcích objevují jména osob pracovně či jinak spřízněných s KMV, jde o jejich soukromou aktivitu, která nemá s podnikáním KMV nic společného.
V obchodním rejstříku na internetu je ovšem Václav Benedikt uvedený jako člen dozorčí rady akciové společnosti V-KMV, jejímž jediným akcionářem je nizozemská firma Ronaldsay. Ve stejné dozorčí radě sedí podle tohoto zdroje také Ital Renato Pegorin, který je členem představenstva KMV. Předmětem podnikání firmy V-KMV sídlící v Praze jsou služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy u fyzických a právnických osob.

Nájemci: mají nás v rukou úředníci
Jsme v rukou úředníků, říkají nájemci půdy, ale více proti pozemkovému fondu nechtějí mluvit, když s ním budou mít ještě co do činění. Bylo by v moci úřadu více myslet při privatizaci na místní zemědělce, kteří dlouhodobě hospodaří na státních pozemcích? Nebylo by vhodné přihlížet při nabídkách k tomu, aby farmáři měli šanci získat pozemky soustředěné v okolí, a ne jako dnes, kdy jim nezbývá než bojovat o každý kus půdy a pak ji mají rozptýlenou v několika katastrech?
Zde je vyjádření Pozemkového fondu ČR prostřednictvím mluvčího Michala Bureše: „Povinnost zohledňovat nájemní smlouvy při tvorbě veřejné nabídky podle paragrafu 7 zákona o prodeji půdy tato právní norma neukládá. I přes skutečnost, že při tvorbě jednotlivých nabídek je třeba vycházet z mnoha faktorů, které převoditelnost pozemků ovlivňují, sestavují jednotlivá pracoviště fondu seznam pozemků určených k převodu i se zřetelem na to, zda je daný pozemek předmětem nájemního vztahu. Vzhledem k tomu, že zákonem o prodeji půdy jsou nájemcům stanovena i konkrétní omezení pro převody v přednostním režimu, nelze vždy s určitostí zachovat pozemkové celky ve smyslu jejich současného využití. Zároveň, splňuje-li nájemce podmínky pro přednostní převod nabízených pozemků v určité výměře, je rozhodnutí o výběru parcel pro přednostní převod plně v jeho kompetenci.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *