V sázce není jen zemědělství

Reforma společné zemědělské politiky nerozhodne jen o úrovni dotací pro zemědělce. Nastaví podmínky konkurenceschopnosti zemědělství a potravinářství Evropské unie na další desetiletí. Nebezpečná je zejména snaha o další „zelenání“ politiky, která může zvýšit ceny agrárních komodit produkovaných v unii.

Rektor univerzity, náměstek ministra zemědělství, ředitel z Úřadu vlády, prezident Agrární komory ČR, předseda Asociace soukromého zemědělství, největší podnikatel v zemědělství a potravinářství a publicista představili v uplynulém týdnu na konferenci České zemědělské univerzity své pohledy a názory na budoucnost společné zemědělské politiky Evropské unie.
Reforma se dotkne i odborného školství Pravidla, která reforma společné zemědělské politiky (SZP) nastaví, ovlivní pro příští desetiletí evropské zemědělství, potravinářství a podobu venkova, budou formovat krajinu a promítnou se i do zemědělského školství, uvedl rektor České zemědělské univerzity Jiří Balík. Podle něho půjde zejména o druhý pilíř SZP (rozvoj venkova). Bude životní prostředí odděleno od zemědělství, bude venkov odtržen od zemědělství?“ nadhodil některé z otázek.
Klíčové je zastropování Klíčovým tématem reformy SZP pro ČR je podle náměstka ministra zemědělství Juraje Chmiela zastropování přímých plateb. S ním zásadně nesouhlasíme, protože by omezovalo podnikatelská rozhodování zemědělců nebo dokonce vedlo ke štěpení podniků, konstatoval náměstek. Návrh je podle jeho slov stejně absurdní, jako by někdo chtěl zastropovat podpory pro větší státy. Připomněl, že pokud by na platby neměly nárok subjekty, které dostávají ročně přímé platby převyšující 300 tisíc korun, přišla by ČR až o 13 miliard korun. Přitom velké podniky vznikly u nás, na Slovensku a v bývalé NDR historicky socializací vesnice. Zastropování odmítá i zpráva parlamentního zpravodaje Alberta Desse, která však na druhé straně silně podporuje další zelenání SZP.
ČR podle Chmiela podporuje návrh, aby přímé platby šly jen aktivním zemědělcům. Při zavádění nových podpor nesouhlasíme s přechodným obdobím pro staré členské země. Přímé platby by měly být nárokové a neměly by je spolufinancovat národní rozpočty.
Největší diskuse jak náměstek uvedl, běží kolem pojmu „spravedlivé“ a „spravedlivější“. Zatímco nové státy evropské dvanáctky požadují, aby nové přímé platby byly spravedlivé, původní patnáctka států chce, aby byly spravedlivější. „Původně jsme prosazovali, aby platby byly rovné, ale nebylo by to pro nás výhodné,“ poznamenal Chmiel, podle něhož se povede velký boj o rozdělení peněz ze SZP do národních obálek jednotlivých států.
Mnoho otázek vzbuzuje podle náměstka další zelenání (greening) SZP. Nemělo by přitom docházet k překrývání obou pilířů, upozornil s tím, že ČR preferuje, aby opatření vedoucí k dalšímu „zelenání“ SZP byly dobrovolná. Neměly by se zpřísňovat podmínky pro cross compliance (křížovou podmíněnost) pro základní přímé platby. Oba pilíře SZP jsou pro nás podle Chmiela stejně důležité. Vadí mu, že zatím chybí v návrzích pro druhý pilíř zmínka o opatřeních pro EU-12 na zvyšování konkurenceschopnosti. Důležité bude koordinovat SZP a kohezní politiku na úrovni unie i v jednotlivých státech, aby nedocházelo k jejich překrývání.
Zrušení dotací v unii není podle Chmiela možné, protože s výjimkou Nového Zélandu a Austrálie podporují své zemědělce všechny ostatní státy. Pokud EU půjde dále zelenou cestou, pak bude potřeba dotace naopak zvýšit.
Nejsme sami Při jednání v unii pomáhá české delegaci nejen společná deklarace, kterou podepsaly zemědělské nevládní organizace, odborníci, akademici a ministerstvo zemědělství. Důležitou podporou je i bratislavská deklarace, v níž se ke státům Visegrádské čtyřky (Slovensko, Polsko, Maďarsko a ČR) připojilo i Rumunsko s Bulharskem. Další deklaraci – lucemburskou – podepsala šestice zmíněných států rozšířená o Švédsko a Portugalsko. V boji proti zastropování je důležitá deklarace, na jejímž základě vznikla v radě ministrů zemědělství blokační menšina. Své podpisy na ni dalo Slovensko, Německo, Itálie, Velká Británie, Rumunsko a ČR. Deklarace – tentokrát vnitrozemních států – Maďarska, Slovenska, Rakouska, Lucemburska a ČR žádá lepší postavení sladkovodní akvakultury ve společné rybářské politice unie.
Chmiel si postěžoval, že o využití půdy pro fotovoltaické elektrárny či o biomase se dříve jednalo bez ministerstva zemědělství. „Nyní máme do roku 2020 nasmlouvaných tolik bioplynových stanic, že by na to naše půda nestačila,“ konstatoval.
Nejde jen o zemědělství Změnou bude muset podle Vojtěcha Bellinga z Úřadu vlády ČR projít celý rozpočet EU. „Řada čistých plátců do rozpočtu EU si říká, jak je možné, že do některých zemí jde z bruselských fondů spousta peněz a přitom se dnes tyto státy potýkají s největším problémy,“ přiblížil Belling. Jak dodal, zatímco plátci tlačí na snížení odvodů do unie, naopak příjemci bruselských peněz požadují jejich zvýšení. Je tedy pravděpodobné, že se obě snahy střetnou na úrovni, která bude blízká té současné. Politici, kteří se zabývají kohezní politikou, tvrdí, že státy by měly mít nárok na peníze z ní, jen pokud budou uskutečňovat potřebné reformy. Každopádně by se tyto prostředky neměly vyhazovat na nesmyslné projekty, jako je třeba řecká dálnice vedoucí od nikud nikam, poznamenal Belling.
Priority komory Při vyjednávání o SZP je třeba podle prezidenta Agrární komory ČR (AK) Jana Veleby, vysvětlil Evropanům roli zemědělství bez falešných tónů. Zejména poukázat na to, že na rozpočet SZP jde pouhé procento hrubého domácího produktu unie. Dále je nutné neudusit zemědělství přílišným zelenáním. „Současné zákony jsou dostatečné pro zachování toho, co nám zanechali naši předkové,“ uvedl s tím, že jejich další zpřísnění by přineslo zdražení potravin a ztrátu konkurenceschopnosti unie. Je rovněž potřebné ukázat Evropanům, jak se vyrábějí potraviny na ostatních kontinentech, přiblížit jim podmínky velkoplošného brazilského zemědělství či chovu zvířat v Jižní Americe a jinde. „Nemůžeme na jedné straně zatížit evropské zemědělce přísnými zákony a na druhé dovážet potraviny ze zemí, kde se takové přísné podmínky plnit nemusí,“ zdůvodnil Veleba, podle něhož je dále nutné udržet jednotnou českou pozici a podporovat ministra Ivana Fuksu při jejím obhajování.
A priority AK? Podle Veleby je třeba:
*- odmítnout zastropování plateb,
*- prosadit snížení podílu plateb určeného na podporu zelenání SZP z navržených 35 procent na deset,
*- udržet článek č. 68 z nařízení č. 73/2009, který umožňuje přerozdělit deset procent z celkových přímých plateb na účely důležité pro zemědělství daného státu,
*- podpořit udržení rozpočtu na SZP na současné úrovni,
*- pokud si státy EU-15 vybojují přechodné období, pak by nějakým způsobem měly být zvýhodněny i země EU-12,
*- udržení české obálky pro rozvoj venkova.
Veleba potrhl jednotný přístup ČR k jednání i schopnost nového vedení jednat s ostatními zeměmi a ocenil podepsané deklarace. Za největší úspěch označil dosaženou blokační menšinu proti zastropování plateb.
Trh není jednotný „SZP je stejný blábol jako jednotný trh,“ prohlásil Andrej Babiš, majitel Agrofertu Holding. „Je to cár papíru, který někdo po handlech podepíše,“ prohlásil. Jak vysvětlil, podstatou jednotného trhu je to, že my žádné potraviny do ostatních zemí nevyvezeme. Existují sice pravidla, ale ta nikdo nedodržuje. Jako příklad uvedl předepsané chlazení vzduchem u kuřat, z něhož mají Poláci výjimku. Podobné výjimky se podle Babiše mohou objevit pro klece, v nichž mají být nosnice od počátku příštího roku. Zmínil netarifní překážky, které jiné státy unie kladou při dovozu potravin. Například Maďarsko požaduje povinné nahlášení každého importu potravin živočišného původu (včetně jejich ceny) na svou veterinární správu. Vzhledem k tomu, že čeští spotřebitelé se při nákupu potravin řídí cenou, a dávají tedy přednost laciným dováženým potravinám, a české potraviny vyvézt není možné, je zjevné, že české potravinářství nikdo nepotřebuje. „RVHP bylo podstatně lepší a promyšlenější než EU,“ konstatoval Babiš s tím, že Rusko dodávalo suroviny, které vyspělejší státy RVHP zpracovávaly, zatímco země EU si konkurují. Kritizoval i to, že do Bruselu jezdí často jednat lidé, kteří se tam ani nedomluví. EU navíc kromě ropného kartelu a plynového monopolu ohrožuje ekologický terorismus.
Unie nám pomohla „Pro nás byl vstup do unie jednoznačně pozitivní,“ odmítl ostrou kritiku EU předseda Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ) Josef Stehlík. Nevěří, že někdo chce smést české zemědělství, které představuje pouhá dvě procenta unijního. Stehlík souhlasí s tím, že jsou v Bruselu byrokraté, ale tuzemští je podle něho často daleko předčí. Například na 23 tisíc žadatelů o dotace se u nás dělá ročně deset až 11 tisíc kontrol.
Podle ASZ by, jak Stehlík uvedl, měly v budoucnu být v celé unii vypláceny přímé platby na plochu. Základní sazba plateb by měla být podmíněna určitým chováním farmářů. Pokud se zemědělec rozhodne, že bude dělat něco navíc (pro ochranu přírody), pak by to mělo být rozhodnutí dobrovolné. Důležité je, aby peníze z druhého pilíře byly orientovány na zvyšování přidané hodnoty. Za hlavní problém našeho zemědělství Stehlík označil skutečnost, že vyvážíme hlavně suroviny.
ASZ pokládá za potřebné také důsledné odpoutání dotací od produkce (decoupling). Dotace by podle něho měly být výsledkem kontraktu mezi sedlákem a státem. To by pomohlo změnit pohled veřejnosti na zemědělce, který je dnes považován jen za někoho, kdo bere podpory. Hranice by měly být propustnější pro zboží. Stejně jako mezi kraji nejsou žádné překážky pro obchod, neměly by být ani mezi jednotlivými státy, domnívá se Stehlík. Za důležitou považuje přesnou identifikaci zboží. Ne kvůli zamezení obchodu, ale zákazník má podle něho právo vědět, odkud potraviny, které kupuje, pocházejí. Není možné dovézt z nějaké země mimo unii zboží, u nás je jen zabalit a označit, že pochází z ČR.
„Je zřejmé, že každá z dosavadních reforem, které proběhly za posledních zhruba 20 let, byla zelenější,“ poznamenal Stehlík a dodal, že sedláci se dokáží vyrovnat s tím, že jim bude dána odpovědnost za vodu, krajinu a životní prostředí. „Vstup do unie byl pro soukromé zemědělce jednoznačně pozitivní, je otázkou, jestli tomu tak bude i v budoucnosti,“ uzavřel Stehlík.
V sázce je budoucí konkurenceschopnost Nová SZP bude byrokratičtější a zelenější, obává se publicista Petr Havel, který připouští, že pozice českého zemědělství se pravděpodobně o něco zlepší. Naše zemědělství však nadále, stejně jako v celé unii bude ztrácet na konkurenceschopnosti vůči ostatnímu světu. Havel zmínil příklady paradoxů, které se promítají do evropského zemědělství. EU například propaguje výrobu energie z biomasy, ale tím zatěžuje přírodu, kterou chce stále více chránit. Unie se také považuje za pokrokovou a chce v tomto směru stát v čele států světa, ale na druhé straně odmítá geneticky modifikované organismy (GMO). Z jejich dlouholetého pěstování je zřejmé, že přinášejí vyšší výnosy a zatěžují životní prostředí menšími dávkami chemických ochranných prostředků. Brusel se snaží chránit vlastní zemědělce před ostatním světem, ale neumožňuje jim stát se konkurenceschopnějšími. Unie dává humanitární pomoc do rozvojových zemí, ale bojí se v nich investovat. „Myslíme si, že unie bude moci uspokojovat rostoucí poptávku po potravinách ve světě? Nebude, protože potraviny v ní vyrobené budou drahé. Spíš bude mít problém, jak uhájit svou pozici vůči zbytku světa,“ tvrdí Havel. Podle něho je nebezpečí, že podobný pokles, jaký produkce většiny našich zemědělských komodit zaznamenala po vstupu ČR do unie, hrozí EU, pokud se SZP zásadně nezmění. Domnívá se, že zvyšující poptávku po potravinách budou krýt zejména dnešní rozvojové země. Unie by se neměla bát pomoci rozvoji nejen jejich zemědělství, ale zejména potravinářství. Neboť pokud budou schopny si vyrobené zemědělské komodity také zpracovat a spotřebovat, pak je podle Havla menší nebezpečí, že jejich levnými dovozy budou ohrožovat unii. Chce-li být unie pokládána za pokrokovou, pak musí vyvážet do těchto zemí nejen potraviny, ale hlavně know how (technologie).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *