Vaněk: Máme šanci stát se evropskou špičkou

Do roku 2013 by se společná zemědělská politika Evropské unie v podstatě příliš měnit neměla. Určité mantinely jí dává i Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova. Je však otázka, co bude po roce 2013. Řekl to ředitel Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky Dušan Vaněkna pražském semináři o perspektivách českého zemědělství.

Bývalý evropský komisař a tvůrce současné reformy Franz Fischler při debatách o budoucnosti Společné zemědělské politice (SZP) stále vychází z modelu tradic vyspělé EU—15, kdy cokoliv nad 100 ha je cizorodým prvkem. „My se musíme dívat i z pohledu naší historie, kterou jsme si nevybrali, prostě ji máme,“ konstatoval Dušan Vaněk, ředitel Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky a dodal: „Doporučujeme, abychom všichni dokázali akceptovat hybridnost modelu, aby nebyl příliš rigidní, aby se v něm dokázaly najít i nové členské země.“

Jen kvalita asi nepostačí

SZP se, jak uvedl, poučila na mnoha předchozích strategiích, že je třeba diverzifikovat a eliminovat jedinou strategii. Navíc je pod tlakem Světové obchodní organizace, který ji pravděpodobně do budoucna zásadním způsobem ovlivní. Co bude v budoucnu, je těžké si představit. Komisařka Mariann Fischerová Boelová při své návštěvě ČR apelovala na kvalitu, v níž vidí řešení. „Samozřejmě kvalita je nesporný a nezpochybnitelný fenomén, nicméně jenom kvalita bez určité flexibility nebude stačit,“ upozornil Vaněk s tím, že třetí svět zatím v této oblasti zaostává, zatím jsou jeho výhodou jen nižší náklady. Ale nebude to dlouho trvat a dostane se na souměřitelnou kvalitu.
Reforma 2003 byla nutná, protože tehdejší model SZP by unie nadále a zvlášť po rozšíření, nebyla schopná financovat. Klíčovým momentem v reformě je decoupling (odpojení podpor od produkce) a člověk. Není pochyb, že po vstupu do unie se naši zemědělci dočkali toho, po čem prahli: značného zvýšení finančních proudů, jak z české strany, tak z bruselských zdrojů. To bude podle Vaňka pokračovat a postupně narůstat do roku 2013, kdy musí dojít k rovnováze. V roce 2003 šlo do zemědělství celkem z českých i bruselských zdrojů 21,896 miliardy korun, o rok později 28,031 miliardy korun a letos by to mělo být 42,138 miliardy korun. Na druhou stranu však stagnuje, nebo dokonce jako v případě živočišné výroby klesá produkce. To je ekonomicky nezdravý jev, který vede k demotivaci manažerů. „Tento systém nikoho neučí, aby se manažersky choval,“ konstatoval Vaněk.

Ne podpora. ale platba

Z makroekonomického pohledu není zemědělství významným hráčem, ale z plošného pohledu, vzhledem významu v krajině, osídlení, multifunkčnosti apod. jsou zemědělci nenahraditelní. „Často používáme jednostranně pojem dotace či podpory, ale lepší z hlediska těch, kteří nejsou v našem agrárním sektoru, je mluvit o platbě. Pak nepůsobíme, že jenom chceme podpory,“ uvedl Vaněk s tím, že jde o platby, které společnost dává na to, aby lidé z měst mohli jezdit na venkov, do kulturní krajiny. „To je to veřejné zboží, na které se musíme v budoucnu zaměřit, a dobře vyspecifikovat, jaké finanční zdroje na něj půjdou a jak by se mělo honorovat. Stále se domnívám, že přes všechny řeči o hektarech, tunách a multifunkčnosti je klíčovým faktorem člověk,“ poznamenal ředitel a dodal, že se stále říká, jak venkov stárne, vylidňuje se apod. Ve skutečnosti se podle demografických a sociografickým rozborů jen mírně přeskupuje. Vylidňování ohrožuje obce do 200 obyvatel, tedy skupinu nejmenších vesnic, které těžko mohou poskytovat nějaké služby či další možnosti zaměstnání. Ale celkově je venkov poměrně stabilní díky tomu, že je naše země mimořádně kompaktní, existuje značná možnost dojíždět za prací, jen to není dostatečně zažité. „Horší je, že populace zaměstnanců a manažerů v zemědělství stárne a nástupnictví není vždy zcela zajištěno,“ konstatoval Vaněk. Decoupling podle něho spočívá v tom, že podpory, které EU postupně odděluje od výroby, jdou za člověkem, aby na venkově žil, aby se mu tam zabezpečil příjem a aby udržoval krajinu. Jestli bude produkovat potraviny, je jeho manažerské rozhodnutí. To je zásadní problém při systému zemědělství, který máme. Tento problém musíme pojmenovat a v roce 2009 k tomu zaujmout v rámci našeho předsednictví určité stanovisko. Odlišnost našeho zemědělství je i v tom, že podpory, které k nám jdou z EU, se týkají ve skutečnosti jen 17 procent domácností toho typu, jak unie chápe zemědělství, tedy domácností zemědělce, který vlastní půdu a s rodinou na ní pracuje. Zatímco 83 procent jsou domácnosti v čele se zaměstnancem v zemědělství, který si na peníze z podpor nesáhne. Finanční zdroje jsou v našem typu zemědělství jinak alokovány a Brusel si je toho vědom.

Využít bruselské zdroje

Vaněk uvedl, že zdrojů bude v novém programu pro rozvoj venkova dostatek. „Jde jen o to, je dokázat vytěžit. Neztrácet zbytečně energii v žabomyších válkách mezi starosty, agrární komorou a dalšími nevládními organizacemi. Zejména se domluvit tak, abychom v rámci předsednictví v roce 2009 dokázali uhájit český nátisk, který je dán historií, jíž jsme za poslední desetiletí všichni prožili,“ varoval Vaněk a dodal: „Srovnání finančních bází v roce 2013 by pro nás vzhledem ke struktuře a historii mělo být výhodou a po roce 2013 bychom měli být v rámci Evropy značně konkurenceschopní. Jde jen o to, jak bude celá Evropa konkurenceschopná vůči třetímu světu nebo dalším zemím. Zásadní roli v produkci bude ve světě hrát jihovýchodní Asie. Severní Amerika a Evropa se budou muset zřejmě orientovat spíše na vývoz know how apod.“
Co pro budoucnost můžeme udělat už dnes? Podle Vaňka je třeba obrátit mínění veřejnosti ve smyslu pozitivním pro zemědělce, což bylo nutné dělat už 15 roků. „Musíme ve společnosti dokázat, že toto je smysluplná činnost a že zemědělec je zaměstnání, že je to téměř poslání a že krajina je krásná díky němu,“
Je české zemědělství konkurenceschopné v rámci EU a obstálo by v budoucnu v ryze tržním prostředí? „Jsme nyní v situaci, která je netypická, nelehká a svým způsobem nestabilní. Brusel si toho byl vědom. Kdyby nám nastavil hned plnou platbu, pak jsme Evropu převálcovali, o tom není pochyb. My musíme přežít toto období, přizpůsobit naši činnost nástrojům, které máme k dispozici, zejména EAFRD. Vytěžit je na modernizaci, nachystat se na konkurenceschopnost, udržovat multifunkčnost, spolupracovat se samosprávami, posílit sféru služeb apod. Pokud nám princip modulace totálně nerozbije naše struktury , pak budeme po roce 2013 v rámci Evropy rozhodně v silné třetině, ne-li na špičce,“ věří Vaněk.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *