Vliv výživy na vznik laminitidy

Kulhání je jedním z nejčastěji se vyskytujících a zároveň i nejnákladnějším onemocněním dojnic. Ekonomické ztráty způsobené kulháním můžeme rozdělit na přímé a nepřímé. Mezi přímé ztráty zahrnujeme náklady na léčbu paznehtů, jejich úpravu a dezinfekční koupele. Nepřímé ztráty jsou podstatně vyšší a jsou spojené s preferencí ležení dojnicemi před pohybem a stáním.

Kulhající dojnice mají nižší příjem krmiva, z toho vyplývající pokles užitkovosti, ztrátu hmotnosti, zhoršenou reprodukci, zvýšenou brakaci, nižší zpeněžení vyřazených zvířat, vyšší incidenci mastitid a posunutí slezu.
Narůstající mléčná užitkovost je doprovázena zvýšeným výskytem kulhání. To přimělo řadu chovatelů a také část odborné veřejnosti k názoru, že příčinou kulhání je zvyšující se množství zkrmovaných koncentrátů, a tím vyvolaná bachorová acidoza. Tento názor se stal argumentem pro zdůvodnění zdravotních potíží v chovech dojnic včetně poruch reprodukce. Základním předpokladem pro využití genetického potenciálu pro vysokou užitkovost je ale dobrý zdravotní stav. Zdravotní problémy vysokoužitkových dojnic nejsou způsobeny výší produkce, nýbrž nenaplněním požadavků dojnic z hlediska výživy a welfare zvířat.

Zánět škáry paznehtní

Onemocnění paznehtů můžeme rozdělit do dvou velkých skupin:
a) infekční záněty kůže prstu
– dermatitidy, thylomy, nekrobacilózy,
b) onemocnění rohového pouzdra – chodidlové vředy, onemocnění bílé čáry – vředy stěny, krváceniny, fissury v bí-
lé čáře.
Dalšími nálezy na rohovém pouzdru jsou pak dvojité chodidlo, krváceniny v chodidlové rohovině, vřed špičky. Tyto léze na rohovém pouzdru jsou způsobeny laminitidou a ve srovnání s infekčními nemocemi paznehtů jsou ekonomicky daleko závažnější a často se stávají příčinou zhoršené reprodukce a zvýšené brakace dojnic.
Laminitida byla popsána u mnoha živočišných druhů, avšak nejčastěji se vyskytuje u koní a skotu. Ačkoliv laminitida skotu je nejčastěji popisována u dojnic, byla zaznamenána u všech věkových kategorií, u samčího i samičího pohlaví.
Laminitidu můžeme definovat jako zánět škáry paznehtní ( kopytní ).
Dnes je všeobecně přijímanou tezí, že zánět škáry je primárně spojen s poruchou jejího krvení. Následkem této dysfunkce je hypoxie a malnutrice škáry, jež tvoří rohovinu rohového pouzdra. I když laminitidu u koní popisují již starořečtí učenci, není etiologie tohoto onemocnění dodnes úplně a jednoznačně objasněna.
Mechanickým namáháním závěsného aparátu kosti paznehtní, tvořeným lístky stěnové škáry, který je atakován zánětem (laminitidou), může kost paznehtní rotovat a poklesnout
uvnitř rohového pouzdra. Je třeba si uvědomit, že kost paznehtní pomocí stěnové škáry visí na vnitřní straně stěny rohového pouzdra. V závislosti na závažnosti iniciálního poškození stěnové škáry, pohybu paznehtní kosti a tlaku na chodidlo pohybem po tvrdém podkladu dochází ke zhmoždění škáry chodidla a vzniku lézí na rohovině chodidla – krváceniny, vředy…
Už řecký myslitel Aristoteles spojoval laminitidu u koní (schvácení kopyta) s poruchou trávení. Řecký název tohoto onemocnění, kritiasis, je odvozen od překrmení ječmenem. V minulých staletích považovala věda poranění škáry za významný faktor přispívající ke vzniku onemocnění. V nedávné době se předpokládalo, že toxická a chemická agens obsažená v krmení nebo vzniklá při infekcích v organismu jsou možnými příčinami vzniku laminitid.
První skutečně odbornou práci o laminitidě skotu publikoval v roce 1963 Nilsson. Popsání příznaků a patologického průběhu je relevantní dodnes. Jelikož stavba kopyta koně a paznehtu skotu je na první, povrchní pohled podobná, je celkem přirozené, že pomocí modelu koně se vysvětluje i laminitida skotu. Vyvstává zde však několik otázek.
V experimentech s koňmi lze laminitidu velmi snadno vyvolat zkrmováním vysokých dávek karbohydrátů, přijímaných dobrovolně nebo nálevem. Stejná metoda nebyla v pokusech u skotu úspěšná. Avšak změna diety vyvolala laminitidu a vznik lézí v rohovině.
U koně dochází k akutním příznakům laminitidy za 3 – 5 dní po zkrmení vysokých dávek cukrů, u skotu se nic obdobného neděje. U koní bývají postiženy především hrudní končetiny.
U skotu bývají laminitické změny na více než jedné končetině zaznamenány velice zřídka. Krevní oběh, a tedy i způsob dopravy vasoaktivních látek ke škáře paznehtní, je přitom identický pro všechny čtyři končetiny.
Možným vysvětlením mezidruhové rozdílnosti této skutečnosti je upevnění kosti kopytní k rohovému pouzdru prostřednictvím škáry v daleko větším rozsahu než je tomu u kosti paznehtní u skotu. Nepostižení všech končetin současně naznačuje existenci dalších zásadních faktorů pro vznik laminitidy. Tím, že k objevení příznaků laminitidy u skotu nedochází v krátké časové návaznosti od působení možných etiologických agens, začali výzkumní pracovníci používat vzniklé léze rohoviny paznehtů (vředy, krváceniny…) jako retrospektivní prostředek k hodnocení vlivů rizikových faktorů při vzniku laminitidy. Délku časové prodlevy stanovili podle rychlosti růstu rohoviny, a tím možné detekce laminitických změn v rohovině pouzdra, na čtyři až osm týdnů. Bohužel, prodloužením intervalu mezi působením etiologického agens (rizikového faktoru) a vznikem lézí v rohovině se velmi znesnadnila a možná i znemožnila identifikace rizikového faktoru v terénní praxi.

Nejčastější příčiny vzniku laminidy

Za nejčastější příčinu laminitidy u skotu je dnes považována bachorová acidóza. Není ale zcela jasné, zda acidóza jako taková je nejdůležitější příčina vzniku laminitidy.
Anderson (1981) nálevem aplikoval kyselinu mléčnou přímo do bachoru. Navzdory nízkému pH (5) nebyly pozorovány žádné příznaky laminitidy. De Chant et al.(1998) nenašel spojitost mezi bachorovou acidózou a lézemi na chodidle, ale zjistil spojitost s laktačními dny dojnice. Na druhé straně je řada studií, které prokazují návaznost bachorové acidózy a skóre kulhání, popřípadě skóre lézí na paznehtech.
Když v roce 1963 Nilsson první popsal bovinní laminitidu, považovalo se za možnou příčinu uvolňování histaminu z proteinů krmné dávky. Tato teorie vzniku laminitidy platila u koně již od roku 1934.
Akerblom (1977) jako první experimentálně dokázal, že bakterie E. coli je schopna dekarboxylovat aminokyselinu histidin na histamin, avšak intravenózní aplikací histaminu nebylo možné vyvolat příznaky laminitidy ani u koní, ani u skotu. Ale jestliže volům překrmeným nejprve šrotem byl podán injekčně histamin, vykazovali příznaky laminitidy za několik dní.
Dalším vysvětlujícím vznikem laminitidy jsou endotoxiny uvolňované např. rozpadem buněk v kyselém prostředí trávicího traktu. V cévním systému jsou endotoxiny vysoce účinné a způsobují spuštění prostaglandinové řetězové reakce vyvolávající zánětlivé změny.
Pokusy s injekcemi endotoxinů do krevního řečiště byly prováděny u telat (Mortensen et al.,1986), výsledky pokusu je obtížné interpretovat.
Za potenciální aktivátor akutní laminitidy koní (Pollitt,1999) je považován Streptoccocus bovis v trávicím trak-
tu koní. Streptoccocus bovis
– bakterie produkující kyselinu mléčnou v bachoru skotu, spojovaná s laminitidou koní, by mohla být teoreticky základem vysvětlení i bovinní laminitidy. Bohužel tato teorie nebyla u skotu doposud ově-
řena.

Vliv povrchu stájí

Dalšími rizikovými faktory vzniku laminitidy jsou změny v období kolem porodu. Dojnicím je v tomto období měněna krmná dávka a často dochází i ke změně ustájení.
Suchostojné dojnice a březí jalovice bývají ustájeny na měkkém podkladu – hluboké podestýlce, či na pastvě. Převodem na porodnu a dále pak do produkční stáje se zvířata převádějí na tvrdé, betonové podlahy. Léze rohoviny chodidel jsou sporadické u zvířat chovaných volně na měkkých površích. Jejich chodidlové plochy jsou konkávní.
Tranter a Morris (1992) zjistili, že přesunem zvířat z měkkých povrchů na tvrdé betony chodidlo vnějších paznehtů pánevních končetin ztrácí konkávní tvar, zatímco vnitřní paznehty si konkávní plochu chodidla zachovávají.
To je za krátkou dobu běžný nález na paznehtech dojnic ustájených na tvrdé podlaze. Začarovaný kruh začíná. Asymetrické paznehty na pánevních končetinách, kde je vnější pazneht větší než vnitřní a jeho chodidlová plocha je plochá, je nejčastější predispoziční faktor pro vznik rohovinových lézí. Jestliže chodidlo vnějšího paznehtu ztrácí konkávní tvar a je ploché nebo dokonce konvexní, začíná nést větší váhu než nosný okraj paznehtu. Tímto přesunem zatížení z nosného okraje na chodidlovou plochu paznehtu je více zatěžován závěsný aparát a tukové polštáře paznehtu, a tím se vytváří podmínky pro hmoždění škáry a následný vznik lézí v rohovině chodidla.
Dalším významným rizikovým faktorem vzniku laminitid je nad-měrný mechanický stres na škáru paznehtní, způsobený například velkou vzdáleností dojírny od produkční stáje, prodlouženou dobou stání dojnic z důvodu nedostatečné průchodnosti dojírny v poměru k velikosti skupin, nedostatku krmných míst ve skupině, nedostatečného přihrnování krmiva, boje o postavení ve skupině společného ustájení prvotelek a starších krav, nepohodlných lehacích boxů a dalších prohřešků vůči welfare zvířat. V neposlední řadě je velkým rizikovým faktorem nesprávná úprava paznehtů.

Závěr

Je nutné mít na paměti, že welfare zvířat v nejširším možném pojetí zásadním způsobem ovlivňuje zdraví paznehtů. Zcela výjimečné postavení při vzniku laminitid má funkční úprava paznehtů, a to jak z hlediska detekce a léčby lézí rohového pouzdra v jejich časných stadiích, tak i z pohledu prevence jejich vzniku správným rozložením váhy na jednotlivé paznehty.
Identifikace rizikových faktorů vzniku laminitid je vzhledem k časovému odstupu od jejich působení k projevení prostřednictvím onemocnění rohového pouzdra velmi obtížná. Vznik laminitidy je vždy souhrnem působení více rizikových faktorů a ty se mohou lišit chov od chovu.
Taxativní pojmenování a rozčlenění příčin vzniku laminitid u skotu má spíše didaktický a popisný význam. Chovatel dojnic by měl příčiny vzniku laminitid vnímat ve všech souvislostech. Bude tím předcházet nebezpečí přecenění některé oblasti příčin, a naopak podcenění jiné.
Při boji s tímto ekonomicky závažným onemocněním je třeba klást důraz jak na kvalitní systém výživy, tak i na welfare zvířat v nejširším pojetí včetně správně prováděné funkční úpravy paznehtů.

 

Klíčové informace

– Kulhání je zvětšující se problém vysokoužitkových dojnic spojený s intenzivní výrobou mléka a s nedostatečným naplňováním požadavků na welfare zvířat.
– Laminitida, jako nejčastější příčina kulhání, je polyfaktoriální onemocnění. Její příčiny nejsou zcela jednoznačně definovány, a proto je vhodnější hovořit o rizikových faktorech jejího vzniku. Důsledkem laminitidy je onemocnění rohového pouzdra. 
– Experimentální studie laminitidy poukazují na velký vliv výživy a managementu krmení. Všechna opatření vedoucí k zajištění optimální funkce bachoru a snížení rizika acidóz je třeba začlenit do systému výživy a managementu krmení. Stejně tak je třeba zabezpečit dostatečné zásobení zvířat makroprvky, stopovými prvky a vitamíny.

 

MVDr. Miroslav Novák
Milkprogres – poradenství, s. r. o.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *