Vyčkat, až uzrají ceny

Zemědělci by novou úrodu obilí neměli prodávat ve žních pod cenou. Pro lepší podmínky při obchodování by se měli sdružovat do odbytových organizací. Výkupci a zpracovatelé si mají smluvně pojistit potřebné obilí, protože je v zájmu celého řetězce udržet pozici na domácím trhu. To je základní poselství z Obilnářského fóra, které minulé úterý uspořádala v Havlíčkově Brodě Agrární komora ČR.

První odhady letošní sklizně statistici zatím připravují. Nadějné porosty slibují slušnou úrodu. „Domácí produkce by neměla vést k nabourání trhu,“ neočekává Josef Kubiš, expert komory na komoditu obilí. Není podle něho ani nutné se obávat hrozby dovozů. „V západní Evropě se obchoduje za vyšší ceny, třeba ve Francii je nyní potravinářská pšenice za 4900 korun za tunu, ve žních očekávají 4200 korun. Pro Ukrajinu bude překážkou vysoké dovozní clo. Poláci si obilí většinou musí sami dovážet. Maďaři a Slováci nás cenově neohrozí, když vycházíme z intervenční ceny a připočteme k ní náklady na dopravu,“ tvrdí Kubiš.
Agrární komora (AK) doporučuje pěstitelům, aby po sklizni zrno řádně ošetřili a roztřídili podle kvality, aby se dalo výhodně prodat na domácím a unijním trhu. Pro období, než cena „uzraje“, by si měli zajistit financování výroby prostřednictvím skladních listů. „Chraňme si ale domácí trh. S mlynáři, pekaři a velkovýkrmci jsme dnes na jedné lodi. Obchodní řetězce si mohou potraviny dovézt,“ varuje Kubiš.
Prezident AK Václav Hlaváček vytkl obchodníkům a zpracovatelům, že se s účastníky fóra nepodělili o svůj pohled na tržní situaci a možnosti prodeje. „Nemůžeme hovořit o cenách, protože antimonopolní úřad nás hned nařkne, že se na nich domlouváme,“ reagoval předseda Českomoravského sdružení organizací ZZN Miroslav Zobal.
Jasno o tom, na jaké úrovni bude chtít začít obchodovat, má centrální družstvo Agroodbyt, zastřešující regionální odbytová družstva. „U potravinářské pšenice by startovní cena měla být kolem 4000 korun za tunu. Vůči intervenční ceně není přemrštěná,“ je přesvědčen předseda Agroodbytu David Novák. Poukazuje na to, že do současnosti vystoupala cena pšenice pro mlynáře na 4500 až 4700 korun, aniž by se dramaticky zdražila mouka a pečivo. U krmné pšenice si odbytové družstvo představuje počáteční cenu 3400 korun, u sladovnického ječmene 3900, u krmného 3300 korun. U kukuřice, které se týká intervenční nákup, hovořil Novák o ceně 3600 korun za tunu, u řepky o 7500 korunách, slunečnice by se měla prodávat alespoň za 6500 a krmný hrách za 4500 korun. „Začneme obchodovat asi v září nebo říjnu díky komoditnímu úvěru, jehož úspěšně využíváme,“ řekl předseda Agroodbytu, který výhodně nakupuje ve velkém agrochemické prostředky. Obilí soustředěné v regionálních družstvech chce Agroodbyt také vyvážet.
Tvorbu žňových cen zřejmě ovlivní skutečnost, že intervenční nákup začíná v celé Evropské unii až od 1. listopadu. „Do té doby si musí každý sám domluvit podmínky uložení obilí se skladovatelem,“ uvedl Jan Höck, ředitel Státního zemědělského intervenčního fondu, který bude nákup podle unijních pravidel koordinovat. Této záchranné sítě mohou využít pěstitelé pšenice, ječmene a kukuřice. Do nákupu se mohou hlásit i obchodníci. Poslední příležitost budou mít všichni 31. května příštího roku. „Podmínkou je minimální množství 80 tun, horní hranice není stanovena,“ informoval Höck. Doplnil, že fond určí termín dodávky a konkrétní sklad v závislosti na jakostních parametrech, které prodávající nahlásí. „Nabídky se budeme snažit vykrýt v co nejkratší době. Za zboží zaplatíme do 30 až 35 dnů po ukončení kompletní dodávky, ale budeme se snažit co nejdříve,“ přislíbil ředitel SZIF. Základní intervenční cena činí 101,31 eura za tunu, k níž se připočítává 0,46 eura za tunu jako náhrada za skladování za každý započatý měsíc. Cena ovšem závisí na kvalitě, za nižší parametry jsou různé srážky, příplatky jsou pouze za menší obsah vody. Podle Kubiše budou na intervenční nákup za nejnižší cenu dodávat jen ti neschopní.
Méně na výběr budou mít pěstitelé, kteří využívají tzv. zelené úvěry. Podle viceprezidenta AK Pavla Novotného na ně bylo odkázáno mnoho zemědělců v regionech, postižených v minulých dvou letech nepřízní počasí. „Dosud platilo, že nejvyšší náklady na jednotku produkce a nejnižší výkupní ceny mají ti, kteří jsou zatíženi zelenými úvěry,“ konstatoval předseda Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů Jan Veleba.
Předseda Zemědělského svazu ČR Miroslav Jirovský upozornil, že zatímco sedláci v původních zemích unie dostávají na hektar v průměru 14 100 korun, v Rakousku 16 tisíc, čeští zemědělci mají 6500 korun. „Od toho se bude odvíjet naše konkurenceschopnost. Musíme tedy uspořit náklady, a to promítnout také do naší obchodní strategie,“ prohlásil.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *