Vystoupení diskutujících – Zemědělství v roce 2002

Václav Hlaváček, prezident Agrární komory ČR Rok 2002 bude pro nás velmi významným mezníkem, neboť v rámci předvstupního období do Evropské unie má být uzavřena kapitola zemědělství, jež bude mít největší dopad na český venkov. Pracujeme na programovém zaměření činnosti Agrární komory ČR a stěžejní důraz chceme položit na vyjednávání podmínek pro české zemědělce, potravináře a lesníky. Jsme také organizátorem kongresu nevládních organizací deseti asociovaných zemí, který se uskuteční v dubnu v rámci veletrhu Techagro v Brně.

Na něm hodláme specifikovat podmínky, za kterých se chceme stát plnohodnotnými členy EU – podtrhuji slovo plnohodnotnými.
Zástupkyně EU zde uvedla, jaké budeme mít povinnosti, neslyšeli jsme však nic o našich právech. Jsem přesvědčen o tom, že máme-li se stát důstojným účastníkem rozšířené Evropy, musíme sdílet stejná práva a z toho plynoucí povinnosti. Všem musí být zabezpečen rovný přístup. Zdá se mi, že EU zatím nemá odvahu nám zcela jednoznačně sdělit, co nás čeká v rozšířené unii. Přesvědčil mě o tom i komisař Franz Fischler, v jehož nedávném projevu v Nitře se stále opakoval výraz „restrukturalizace“. Pro mě z toho vyplývá jediné. Restrukturalizace zemědělství v kandidátských zemích znamená další snížení zemědělské produkce před vstupem do Evropské unie. A to je pro mě naprosto nepřijatelné. Unie, za dobu kdy se asociujeme, zvyšuje svou produkci, vyrábí 115 procent potřeby evropského trhu, kdežto Česká republika nevyrábí v základních komoditách ani objem, který by pokryl spotřebu v ČR. V tom vidím zásadní rozpor ve vnímání zemědělského podnikatele v EU a v České republice. Transparentní by bylo, kdyby stejnou restrukturalizaci uskutečnila unie ještě před jejím rozšířením.
Jednoznačně zde zapadlo, co bude hájit český stát, naše vláda, ministerstvo zemědělství, To je totiž pro zemědělce zásadní. Není pro nás až tak moc důležité, co bylo v roce 2001, nás zajímá, co bude zítra, pozítří, za rok, pět či deset let. Chceme vědět, co český stát bude obhajovat, které podmínky pro české zemědělce přijme, jak velký objem výroby dohodne, jaká přechodná období obhájíme? To jsou stěžejní otázky, na které je třeba hledat odpověď u státních úředníků. Trápí mě a zároveň i uráží problémy kolem programu Sapard, neustálé prodlužování jeho zahájení vnímám jako projev nedůvěry vůči českému sedlákovi.
Také proto připravujeme mezinárodní seminář na téma Zkušenosti z transformace a privatizace českého zemědělství a zemědělství na území bývalé NDR. Tam je třeba nalézt odpověď na otázku, proč máme příliš složitou strukturu zemědělského podnikání, pokud jde o zájmové skupiny? Čí je to zásluha, že dnešní stav je takový, jaký je? Podle mého názoru je to produkt transformace a privatizace, je to důsledek politického, nikoli pragmatického rozhodnutí.
Nebál bych se toho, že nebudeme umět obhájit své požadavky v Evropské unii. Musíme se však naučit být nekompromisní a tvrdí, někdy často až arogantní, jako naši partneři v unii.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *