Využije české zemědělství bionaftu?

Před rokem a půl CZ Biom spustil svou kampaň Biopaliva frčí na podporu biopaliv v České republice. Tato kampaň má za cíl seznámit veřejnost s vlastnostmi biopaliv a s tím, jak je správně používat. Chce představit biopaliva jako životaschopnou a dostupnou příležitost pro moderního řidiče, která je součástí životního stylu dneška jako například biopotraviny.

Motorové palivo E85 s obsahem 85 % bioetanolu, které ještě před dvěma lety znali jen automobiloví ´fajnšmekři´, dnes natankujeme asi na 250 pumpách v celé České republice. Stejně tak má již svoji klientelu bionafta SMN30 – její tuzemská spotřeba dosáhla v loňském roce 150 tis. tun. A místo na trhu nalézá i čistá bionafta B100, na kterou často přechází firmy s vlastní čerpací stanicí a díky níž šetří nemalé finanční prostředky.
Přesto je veřejnost neustále bombardována informacemi o škodlivosti biopaliv na životní prostředí, vlivu na kácení pralesů a hladomoru v zemích třetího světa. K tomu je neustále přiživována legenda o poškození motorů. A jaká je skutečnost? A jaké jsou možnosti využití bionafty v zemědělství?

Nejde o novinku
 
Používání biopaliv nezavedli ani ekologové, ani úředníci v Bruselu či ministr životního prostředí. První motory automobilů byly zkonstruovány právě na bázi biopaliva. Rostlinný olej se potom používal až do roku 1920. Nicméně rozvoj techniky umožnil v průběhu 19. století těžbu ropy. Vyšla jako zdroj levněji, a proto dostala přednost. Nikoho tehdy nenapadlo, že bude problém s jejím vyčerpáním, a nikdo neřešil emise skleníkových plynů. V Československu před válkou byla ze zákona povinnost přimíchávat do benzínu 20 % etanolu. Existovalo i palivo dynalkol, ve kterém tvořil etanol 50 %, dalších 30 % benzen a pouhých 20 procent zbylo na benzín.
Když tedy dnes hovoříme o biopalivech a zemědělské produkci, neřešíme nic nového.
Jen se nám mnohdy nedaří správně se orientovat v přemíře protichůdných informací, kdy nad obecným prospěchem často převládají zájmy různých lobby a politicky motivované ideové třenice.

Nezvyšují emise
 
Nejvýznamnějším zdrojem emisí je doprava. Právě proto existuje v evropské směrnici speciální cíl určený právě pro biopaliva v dopravě. To, aby k významné úspoře skleníkových plynů skutečně docházelo, má nově pojistit zavedení certifikace výroby biopaliv a s tím spojené dodržování kritérií udržitelnosti.
Aby se objektivně prokázala úspora skleníkových plynů v rámci celého procesu výroby a užití biopaliv, byla použita metoda hodnocení, tzv. LCA analýza (Life Cycle Assesment). Jde o metodu používanou v řadě odvětví, která zkoumá spotřebu skleníkových plynů v celém životním cyklu biopaliva, tzn. od zemědělské výroby jejich surovin až po jeho spálení v motoru. Na základě mnoha studií nakonec Evropská komise v roce 2009 stanovila typické hodnoty úspory pro jednotlivá biopaliva. Jsou obsaženy v příloze směrnice 2009/28/ES a jsou v rozsahu od 32 % (v případě výroby bioetanolu z pšenice) až po 95 % (v případě biopaliv 2. generace).

Nepotřebují více energie
 
Do výroby biopaliv údajně musíme vložit větší množství energie, než se při jejich vlastním spálení získá. LCA analýza však pomohla odhalit pravdu i zde a výsledkem je kladná energetická bilance všech typů dnes používaných biopaliv. Například průměrná energetická bilance u dnes nejvíce používaného biopaliva – bionafty – je stanovena 1:1,9. Na jeden díl energie vložené tedy připadají téměř dva díly energie získané a převedené do pohonu automobilu. U bioetanolu je to méně, ale poslední studie jasně prokazují pozitivní bilanci i u něj. Záleží pochopitelně na typu suroviny, ze které je biopalivo vyrobeno, a technologii, která se přitom použije. U biopaliv 2. generace, která jsou vyráběna nejmodernějšími postupy využívajícími maximální energetický potenciál zpracovávané biomasy, činí tento poměr až 1:9!

Nezdražují potraviny
 
Ke zvyšování cen potravin dochází vlivem postupující globalizace, která činí celý systém obchodování s nimi neuvěřitelně senzitivním. Stačí, když je v Asii sucho nebo zemětřesení, a ceny okamžitě vyletí vzhůru. Když před třemi lety došlo ke značnému zvýšení cen potravin, produkovala se jen asi třetina objemu biopaliv, než je tomu nyní. Ceny potravin jsou přesto níž než tenkrát.
V Evropě ale dlouhodobě existuje dostatečná výměra zemědělské plochy umožňující jak potravinářskou produkci, tak výrobu biopaliv. V České republice je k dispozici asi 1 mil. hektarů zemědělské půdy pro nepotravinářské využití, aniž by byla ohrožena potravinová bezpečnost země. Kdyby tomu tak nebylo, těžko by existoval požadavek pro zemědělce ponechat část jejich polí v klidu, se kterým se počítá v návrhu společné zemědělské politiky EU. Evropa má ovšem jiný problém: Potravinářské komodity nemá kde skladovat, a tudíž je musí v případě potřeby okamžitě nakupovat za tržní cenu, ať už je jakkoli vysoká.

Nepoškozují motory
 
Pokud víme, jak s biopalivy správně zacházet, motor naopak šetříme. Biopaliva mají například výrazné čisticí a mazací účinky, které lze výhodně využít. Ale jako i fosilní paliva mají své vlastnosti, mají specifické vlastnosti i biopaliva. Nikoho nepřekvapí, že do benzínového auta nelze nalít naftu – došlo by ke zničení motoru. Stejně tak biopaliva mají svá pravidla, která je třeba respektovat.
Nedávno vyšel v Zemědělci článek pana Bažaty z Agropodniku Jihlava, který realizoval řadu pilotních projektů provozu vozidel na bionaftu i směsnou motorovou naftu SMN30. Testy se týkaly vozidel osobních (Škoda, Citroën) i nákladních (Scania, DAF, MAN, Volvo, Mercedes, Iveco), autobusů (Renault, Irisbus) a užitkové a zemědělské techniky (John Deere, Jaguar). Minimálně stejné zkušenosti s palivem SMN30 mají i podniky skupiny Agrofert, které toto palivo dlouhodobě testovaly v celém spektru svých vozových parků.
Výsledky těchto testů jsou při dodržení předem stanovených podmínek stejné – bezproblémový provoz.

Využití bionafty ve firmách
 
Vlastnosti bionafty limitují i její využití ve firemních flotilách. Čistá bionafty B100 je palivo, o které je třeba pečovat, doporučuje se tedy hlavně firmám, které mají vlastní čerpací stanici.
Prvním krokem je výběr dodavatele – je třeba zvolit takového, který je na trhu zavedený, nemá problémy s kvalitou a palivo aditivuje. V nádržích čerpací stanice i v automobilech se potom kontroluje obrátkovost. Především řidiči pak musí mít ke svým vozidlům jedoucím na bionaftu vztah. Pokud je to možné, měli by taky vždy tankovat ve své firemní čerpací stanici a nebrat bionaftu všude, kde se jim zamane, i když je zrovna levnější.
Řidiči by měli důsledně dodržovat zkrácené cykly výměny oleje a filtrů, a pokud je čeká v zimě delší cesta, měli by se také podívat na počasí, aby jim nezamrzla nádrž. Některé firmy kvůli tomu přecházejí v zimním období na provoz se směsnou motorovou naftou SMN30. V praxi se ale použití SMN30 ukázalo jako bezproblémové i ve firmách, které nevlastní čerpací stanici a využívají poměrně širokou síť distributorů.
U obou paliv je důležitý okamžik přechodu z nafty. Vozidla mají po delším provozu na naftu poměrně slušný nános usazenin vzniklý karbonizací a dalšími procesy při spalování paliva. Působením bionafty se motor začne čistit a nečistoty končí ve filtrech, které se dřív nebo později ucpou. Je tedy potřeba v relativně krátké době po tomto přechodu vyměnit jak vlastní olej, tak olejový a palivový filtr.

Zavádění nového paliva
 
Přestože jsou u nás kladné zkušenosti se zaváděním bionafty jak ve velkých, tak malých firmách, z důvodů výše uvedených se bionafta zavádí lépe a rychleji ve firmách menších. Svou roli ve velkých podnicích hraje i odpor některých řidičů. Ti nemají radost z menšího výkonu motoru a nižší účinnosti topení, ale především často i ze ztráty svého vedlejšího příjmu z prodeje nafty „pod rukou“. Že u nás k tomuto jevu dochází, dosvědčí každý garážmistr. Na bionaftu ale kupce tak lehce nenajdete. Pokud se vám podaří překonat počáteční odpor, časem i řidiči dojdou k pozitivním výsledkům. Často se například mluví o tišším a kultivovanějším chodu dieselových motorů vlivem vyšší mazivosti paliva. Firmě, která počáteční potíže překoná, je odměnou významná úspora nákladů daná cenou bionafty – ta je v dnešní době až o čtyři koruny levnější než nafta motorová.

Rozhodnou zemědělci
 
Biopaliva nejsou spásou lidstva a nejsou dokonalá. Na druhou stranu se však na ně svaluje vina za něco, za co ne vždy nesou odpovědnost. Těžko dnes říci, na co budou jezdit automobily za 50 let. My však žijeme v současnosti a můžeme se na čerpací stanici rozhodnout, zda budeme dále podporovat šejky v Arábii nebo české výrobce biopaliv, kteří suroviny nakupují u českých zemědělců.
Český zemědělec v současné době rozhodnutím vlády přichází o podporu „zelené nafty“. Vzhledem k tomu, že jde o podporu, která je běžná téměř ve všech zemích Evropské unie, je to další krok, který vede ke snížení konkurenceschopnosti našeho zemědělství. Nikdo příliš nevěří slibům, že tato dotace mu bude kompenzována jiným způsobem, zemědělec si bude muset opět pomoci sám.
Řešením, které by alespoň částečně zmírnilo finanční dopady zrušení zelené nafty, je použití čisté bionafty. Jde o logické řešení – kde jinde by se měla bionafta spotřebovávat než v odvětví, které ji vytvořilo. Tomu nahrává i další vlastnost tohoto paliva – jeho odbouratelnost v přírodě. Ani v případě úniku paliva na pole, což nelze nikdy vyloučit, tudíž nedojde k žádné ekologické škodě, jako by tomu bylo u fosilní nafty. Uvidíme, zda český sedlák tuto výzvu přijme, nebo jestli dál bude jen hořekovat nad stoupající cenou motorové nafty, která se dnes pohybuje na hranici 40 korun za litr.

 

Klíčové informace

– Výzkumy a studie prokazují, že informace o škodlivosti biopaliv pro zemědělství a životní prostředí jsou mnohdy neobjektivní.
– Způsob využití bionafty v podnikatelském sektoru musí mít přesná pravidla a motivaci pro obsluhu strojů a vozidel.
– Finanční dopady zrušení podpory zelené nafty by mohly být kompenzovány rozšířením čisté bionafty v zemědělském provozu.

 

 

Jiří Trnka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *