Význam mimokořenové výživy rostlin

Při pěstování polních plodin je významnou součástí pěstebních technologií komplexní přístup k výživě rostlin. Ten vychází ze základního hnojení před setím nebo sázením a zahrnuje zapravení posklizňových zbytků s optimalizací poměru C : N, úpravu půdní reakce vápněním a dále zhodnocení výsledků agrochemického zkoušení zemědělských půd.

V případě malé a nevyhovující zásoby živin v půdě je třeba upravit jejich obsah hnojením fosforečnými, draselnými, ale i hořečnatými hnojivy. Tím se vytváří rostlinám vhodné podmínky pro jejich růst nejen na počátku vegetace, ale i v dalších vývojových fázích, kdy plodiny odčerpávají značná množství živin.

Kontrola a úprava obsahu živin

Během vegetačního období je vhodná kontrola obsahu živin v rostlinách. Korekce se provádí u dusíku podle obsahu (Nmin) v půdě a dále u této živiny a ostatních makrobiogenních, případně i mikrobiogenních prvků podle anorganického rozboru rostlin (ARR).
K úpravě výživného stavu můžeme použít jak tuhá, velmi dobře rozpustná hnojiva (např. ledek vápenatý, močovina, Amofos, chlorid i síran draselný, síran hořečnatý), tak i hnojiva kapalná. Po přezimování ozimů a po obnově a vytvoření nadzemní biomasy je vhodné podle ARR použít i mimokořenovou (listovou nebo foliární) výživu. Tato výživa má své opodstatnění všude tam, kde jsou extrémní povětrnostní podmínky, které negativně ovlivňují příjem živin (nízká teplota, sucho), ale také v těch případech, kdy rostlina vykazuje nižší množství biogenních prvků například z důvodu rychlého růstu.
Vlastní mechanismus příjmu živin je podobný mechanismu příjmu kořeny. Přitom je prokázáno, že rostliny přijímají živiny všemi nadzemními orgány, to je listy, stonky, květy a u keřů a stromů i kůrou větví a kmenů.
Mimokořenovou výživou rostlin rozumíme příjem a využití minerálních, ale i organických látek aplikovaných na jejich nadzemní části ve formě vodných roztoků.
Uvedený druh výživy nemůže plně nahradit výživu rostlin kořeny, a proto je třeba ji chápat jako výživu doplňkovou, která umožňuje v praxi:
– operativní korekci výživného stavu rostlin na základě jejich chemické analýzy nebo podle vizuálních (habitusových) změn na rostlinách,
– reagovat na nepříznivé vnější podmínky (nízká půdní teplota, nevhodné půdní podmínky pro příjem určité živiny, nerozpustná forma živin v půdě aj),
– překonání kritických podmínek v růstu rostlin, a to zvláště při poškození kořenů,
– dodat nezbytné množství mikrobiogenních prvků, potřebných pro dosažení předpokládaného výnosu,
– aplikaci živin spojit s ošetřením porostů morforegulátory, herbicidy a pesticidy.
Efektivnost využití živin z listových hnojiv koresponduje s jejich prostupností do vnitřních pletiv listu. Hlavní překážku při vstupu živin aplikovaného hnojiva z povrchu listu do rostlinných pletiv tvoří kutikula, která pokrývá buněčné stěny epidermálních buněk, včetně trichomů a vnější stěny buněk sousedících s dýchací dutinou průduchů. Ta má funkci ochrannou a chrání list mimo jiné i před nekontrolovaným výparem vody. Při aplikaci roztoku hnojiva na list kutikula bobtná, rozestupuje se a umožní kontakt roztoku s buňkami epidermální části listů. Z tohoto pohledu je velmi důležité, aby byl list ovlhčen co nejdéle, a pokud možno celoplošně. Z praktického hlediska je tedy vhodné správně podle vývojového stadia porostu určit množství aplikovaného postřiku. Pro ozimy v období regenerace a jarní plodiny v době počátku intenzivního růstu stačí asi 250 až 300 l postřiku na hektar, v pozdější fázi vegetace musíme ale provést navýšení na 400 i více l/ha. Postřik je vhodné provádět navečer, v noci nebo případně brzy ráno za bezvětří tak, aby expozice roztoku hnojiva na rostlině byla co nejdelší. Pro kvalitní ovlhčení povrchu listů je vhodné přidat detergenty (smáčedla) přímo ke hnojivému roztoku, jestliže nejsou již jejich součástí (obr. 1). Pokud aplikujeme hnojivo současně s pesticidy, smáčedla v nich bývají již obsažena. Smáčedlo zajistí lepší ulpění roztoku a zvětší styčnou plochu s povrchem listů.
Aplikovaným roztokem po překonání kutikuly (obr. 2) vstupují živiny do tzv. volného prostoru, který zahrnuje intercelulární prostory buněčných stěn a mezibuněčné části. Volným prostorem mohou živiny pronikat do hlubších vrstev mezofylu, obdobně jako živiny přiváděné vodivým xylémovým systémem z kořenů (obr. 3). Živina aplikovaná na list je ve zvýšené míře v listu hromaděna, což může dočasně snížit její příjem kořeny z půdy. Na druhou stranu může příjem živin aplikovaných „přes list“ stimulovat příjem ostatních živin z půdního roztoku, a tím příznivě ovlivnit výživný stav rostlin.
Takovou závislost můžeme pozorovat např. při aplikaci bóru formou mimokořenové výživy, která indukuje vyšší čerpání vápníku, případně draslíku z půdy.

Účinnost foliární aplikace

Účinnost mimokořenové výživy je závislá na celé řadě podmínek. Musíme však vycházet z toho, že použitý roztok neulpí jen na listu, ale vždy se určitá část dostane na povrch půdy. Při vhodné půdní a vzdušné vlhkosti tyto živiny mohou být přijaty také kořenovým systémem pěstovaných plodin a zlepšit tak jejich výživný stav. K rozhodujícím faktorům ovlivňujícím efektivnost listové výživy řadíme rychlost absorpce (příjmu) živin. Nejlépe je přijímán dusík v roztoku močoviny. Kationty jako K+ (draslík), Mg2+ (hořčík), Zn2+ (zinek) aj. pronikají obecně do buňky přes membrány rychleji než anionty (např. SO42–, molybdenany, anionty kyseliny fosforečné aj.). Listy rostlin mohou absorbovat všechny hlavní živiny a mikrobiogenní prvky pravděpodobně rychlostí uvedenou v tab. 1.
Živiny, které rostlina přijme, mohou být v buňce ihned využity v metabolických procesech, případně jsou ukládány do zásoby (ve vakuole) nebo transportovány xylémem do dalších částí rostliny. Přijaté živiny jsou v rostlině rozdílně pohyblivé. Rychlost příjmu jednotlivých živin a jejich pohyblivost (mobilita) rozhodují o efektivnosti mimokořenové výživy. S tím musíme počítat při aplikaci živin s malou pohyblivostí, a proto je třeba u nich postřik opakovat a provádět ho v takové fázi vývoje, kdy rostlina uvedenou živinu nejvíce potřebuje. Rychlost absorpce živin je závislá také na anatomickomorfologické stavbě listů, jejich celkovém povrchu, tloušťce kutikuly a stáří listů a rostliny.
Podle pohyblivosti živin v rostlině (ve floému) prvky dělí Marschner (2003) na:
1. velmi pohyblivé: N, P, K, Mg, S, Na
2. středně pohyblivé: Fe, Zn, Cu, B, Mo
3. málo pohyblivé: Ca, Mn
Pro vlastní účinnost je nutné zvolit také správnou dávku použitého roztoku a jeho koncentraci. Ta nesmí být příliš vysoká, aby nedocházelo k popálení porostu (obr. 4). Často se stává, že jsou popáleny jak reprodukční orgány, tak i praporcový list apod., což se negativně odráží ve výnosu a jeho kvalitě. Pro úhradu makrobiogenních prvků volíme koncentraci roztoků zpravidla na úrovni 2 %. Nebývá ale problém i s aplikací roztoků 3 – 5%. U mikrobiogenních prvků používáme nejčastěji 0,1 až 0,2% roztoky. Nejjistější je při volbě koncentrace hnojiva respektovat doporučení uváděná výrobcem na etiketě.
O efektivnosti mimokořenové výživy rozhoduje také pH aplikovaného roztoku. Hodnota by měla být blízká neutrální oblasti (tj. 6,3 – 7). Dávka postřiku na hektar musí být taková, aby roztok pokryl co možná největší plochu rostliny a ulpěl na ní pokud možno velmi dlouhou dobu. Množství postřiku musí vycházet z povrchu rostliny a mělo by se pohybovat minimálně kolem 300 l/ha, což představuje 30 ml roztoku na m2. Při nižších dávkách bez smáčedel a při použití méně kvalitních postřikovačů je nebezpečí, že mimokořenová výživa nesplní svůj účel.
Značný význam mají i faktory vnějšího prostředí, jako jsou teplota, vlhkost, světlo, doba, proudění vzduchu, kvalita rozstřikovaného živného roztoku aj. Čím je relativní vlhkost vzduchu větší, tím déle zůstane roztok na povrchu listů a prodlouží se doba vstupu živin do listů. Po rychlém odpaření vody z povrchu listu při vyšší teplotě je jejich příjem omezen a může docházet i k popálení listů. Proto je vhodné mimokořenovou výživu provádět za podmračného dne, v odpoledních nebo večerních hodinách nebo v noci.
V tab. 2 jsou uvedeny hraniční hodnoty obsahu hlavních živin a bóru v rostlinách ve vývojových fázích umožňující úpravu výživného stavu rostlin. I když jsou relativně velká rozpětí hodnot, provedené pokusy u řady plodin ukazují, že vyšší výnos a dobrou kvalitu produktů poskytují rostliny s vyššími obsahy živin.
Mimokořenová výživa může často ovlivnit nejenom výši produkce, ale také její kvalitu. Svědčí o tom mimo jiné i výsledky pokusů, kde bylo testováno hnojivo Fertigreen kombi (7 % N, 7 % P2O5, 5 % K2O, 2 % S, Fe, Mn, B, Zn, Cu, Mo a fytohormony) firmy Agrofert, které bylo aplikováno na porost ozimé pšenice (odrůda Banquet a Samanta v letech 2002 – 2004) s konstantním regeneračním a produkčním hnojením dusíkem (43 a 42 kg N/ha v roce 2003 a 60 a 31 kg/N v roce 2004). Hnojivo bylo aplikováno v dávce 5 l/ha v růstové fázi DC 43 a DC 70. Aplikace se příznivě odrazila nejenom ve výnosu zrna, ale pozitivně byly ovlivněny především mechanické znaky, tj. objemová hmotnost a HTZ. Výnos byl nejvyšší při dvojí listové aplikaci hnojiva, a to zvláště v suchém roce 2003 (tab. 3a, b).
K plodinám, které velmi dobře reagují na mimokořenovou výživu, patří také cukrovka. Potvrdily to i výsledky dosažené při ověřování účinnosti hnojiv firmy YARA Agri Czech republic, s. r. o., v roce 2004, kdy byla aplikována 3x během vegetace hnojiva pro zlepšení výživného stavu rostlin. Pokus byl založen jako maloparcelní v lokalitě zemědělského podniku Agrospol Velká Bystřice na pozemku s agrochemickými vlastnostmi uvedenými v tab. 4. Vyseta byla 5. 4. 2004 odrůda cukrovky Economy a při předseťové přípravě proběhlo hnojení P a K-hnojivy (1,5 q/ha Amofosu, 2,5 q/ha draselné soli).
Schéma pokusu je uvedeno v tab. 5.
Růst a vývoj porostu v dané lokalitě byly značně ovlivněny suchem, které se začalo projevovat již v jarních měsících (obr. 5 a 6).
Dne 14. 9. 2004 byl porost cukrovky sklizen. Výnosové výsledky jsou uvedeny v grafu 1 a 2. Nejvyšší výnos bez ohledu na digesci byl zjištěn u varianty 2, tj. po samotné aplikaci hnojiva Hydro Plus B. Nejnižší pak byl u kontrolní varianty. Přírůstek představoval asi 7,12 t bulev na hektar. Produkce polarizačního cukru z hektaru se pak pohybovala v rozmezí od 10,18 t u kontroly po 11,09 t u varianty 2.
Efektivně lze použít listová hnojiva také u ozimé řepky a slunečnice. V polních maloparcelkových a poloprovozních pokusech s ozimou řepkou byla na základě chemické analýzy rostlin prováděna usměrněná výživa listovými hnojivy řady Campofort s cílem zvýšit výnos a jeho kvalitu. Pokus byl standardním způsobem ošetřován. Hnojení P a K bylo provedeno před setím a dusík byl aplikován v LAV při regeneračním hnojení a v DAM 390 při produkčním hnojení v celkové dávce 160 kg na ha. Pokus byl založen na půdě středně těžké s těmito základními agrochemickými parametry stanovenými metodou podle Mehlicha III: půdní reakce (pH/KCl) 6,6, obsah přístupných živin: P 164, K 219, Mg 98 mg/kg zeminy. Obsah S vodorozpustné 29 mg/kg zeminy.
Uspořádání pokusu je prezentováno v tab. 6.
Výsledky chemických analýz rostlin uvedené v tab. 7 ukazují, že s výjimkou dusíku, jehož dávka byla upravená hnojivem DAM – 390, byl v období produkčního hnojení zaznamenán u rostlin mírný deficit hořčíku i síry a s ohledem na sušší jaro i bóru, jehož obsah se pohyboval na spodní hranici doporučeného rozmezí.
Po provedeném prvním přihnojení se obsah živin v sušině rostlin výrazně nezměnil. Svou roli ale sehrála až druhá aplikace, při které byl dodán hořčík, bór a síra společně s dusíkem. Aplikace tohoto hnojiva pozitivně ovlivnila výnos semene a produkci tuku z hektaru. Zvýšení výnosu semene bylo ekonomicky zajímavé a představovalo 5,2 – 10,4 %.
V dalším polním poloprovozním pokuse byl v roce 2002 v podniku Koryčansko, a. s., zkoušen vliv dávek bóru v kapalném hnojivu (Hydro Plus B, Wuxal SUS Boron) na koncentraci živin, výnos a obsah oleje u slunečnice (hybrid Alexandra). Předplodinou byla ozimá pšenice. Pokus byl založen na půdě středně těžké s těmito základními agrochemickými parametry stanovenými metodou podle Mehlicha III: půdní reakce (pH/KCl) 6,6, obsah přístupných živin: P 111, K 335, Mg 157 mg/kg zeminy. Obsah S vodorozpustné 39 mg/kg zeminy, obsah B 0,88 mg/kg zeminy. Do pokusu byly zařazeny varianty s hnojivy Hydro Plus Bor (200 g B/ha) a Wuxal SUS Boron (190 g B/ha).
Prokázalo se, že foliární výživa zvýšila výnos nažek o 7,4 – 8,6 % při olejnatosti 48,21 – 49,3 %. Výnos nažek a olejnatost výrazně ovlivnily produkci oleje v t/ha, která se oproti foliárně neošetřené kontrole zvýšila v průměru o 0,13 – 0,15 t/ha, což představuje nárůst o 8,2 – 9,5 % (tab. 9).

Závěr

Uvedené výsledky prokazují, že úprava výživného stavu rostlin na základě chemických rozborů formou mimokořenové výživy v klíčových fázích růstu se příznivě odráží jak v chemickém složení rostlin, jejímž výsledkem je vyšší výnos i dobrá kvalita produkce, tak i v ekonomice pěstování dané plodiny.

Klíčové informace

– Mimokořenovou aplikaci minerálních i organických látek je třeba chápat jako doplňkovou výživu.
– Tento způsob výživy nemůže nahradit výživu rostlin kořeny, ale přináší celou řadu předností.
– Výsledným efektem úpravy výživného stavu rostlin formou mimokořenové výživě (na základě chemických rozborů) je větší produkce pěstované plodiny o vyšší kvalitě a tedy příznivá ekonomika podnikání v dané komoditě.

Prof. Ing. Rostislav Richter, DrSc.Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně,
Agronomická fakulta,
Ústav agrochemie, půdoznalství, mikrobiologie a výživy rostlin
Dr. Ing. Luděk Hřivna,
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně,
Agronomická fakulta,
Ústav technologie potravin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *