Zelený pohled na zemědělství

Radikální reformu společné zemědělské politiky (SZP) požadují nevládní evropské ekologické organizace. Změnou podle nich musí projít nejen cíle politiky, ale i mechanismus, jímž se v Evropské unii rozdělují přímé platby a ostatní podpory. Návrh na koncepci politiky po roce 2013 předložili představitelé deseti zelených organizací komisaři pro zemědělství a rozvoj venkova Dacianu Ciolosovi.

“Navrhujeme přístup vycházející z principů založených na ochraně přírodních zdrojů souvisejících se zemědělstvím, na nichž všichni závisíme. Podpora by se měla soustředit na hospodaření schopné produkovat potraviny, vlákna a energii a také zároveň chránit biodiverzitu, přizpůsobit se změnám klimatu a zmírňovat je a další veřejné zboží,” uvádějí organizace na své společné webové stránce.
Základní principy Zelený model zemědělské politiky unie vychází ze dvou základních principů. A to:
1. Platí znečišťovatel – tento princip by se měl vztahovat na všechny zemědělské subjekty, ať budou dostávat podpory, nebo ne.
2. Zemědělci by měli být odměňování za veřejné zboží, pokud činnost, kterou k jeho zajištění vyvinou, půjde nad rámec daný platnou legislativou.
Povinnou základní úroveň legislativy by přitom tvořila rámcová směrnice o vodě, připravovaná směrnice o půdě, směrnice o trvale udržitelném využívání pesticidů, nařízení o maximálním obsahu pesticidů v potravinách a směrnice o integrované prevenci a omezování znečištění. Kromě této legislativy by do základního rámce patřila ještě některá pravidla, jako například ochrana luk a pastvin, které existují déle než 15, let proti rozorání, ochrana krajinných prvků, zavedení pesticidy neošetřovaných a nehnojených pásem přirozené vegetace kolem vodních toků i nádrží apod.
Devastující a neefektivní Devastující a neefektivní je podle ekologů současná podoba SZP, která ze společného rozpočtu unie odčerpává každoročně 53 miliard eur. Přitom, jak vypočítávají, je 15 procent půdy ohroženo erozí způsobovanou jejím obhospodařováním. Polovina zátěže Baltického moře dusíkem a 40 procent dusíku v Dunaji jde na vrub zemědělství. Dále připomínají, že přes 60 procent zdrojů sladké vody v jižních státech unie spotřebují farmáři. Sedlákům také připisují devět procent emisí skleníkových plynů. Upozorňují, že investice do modernizace farem a infrastruktury většinou vedou k nárůstu potřeby vody, poškození přirozeného prostředí a úbytku pracovních míst. Zkrátka podle ekologů velká část peněz utracených za SZP nejde na ochranu životního prostředí popřípadě na jeho prospěšné změny.
Organizace připomínají, že mezi roky 1995 a 2005 se počet lidí pracujících v zemědělství snížil v zemích původní patnáctky o 18 procent. Nelíbí se jim, že 85 procent přímých plateb dnes dostává 18 procent největších subjektů, přičemž nejvíce na těchto dotacích profitují velké podniky v zemích původní patnáctky. Výsledkem strukturální změny bylo, že mizejí usedlosti zaměstnávající více lidí, které ustupují intenzivně hospodařícím velkým podnikům.
Jaké by měly být cíle “Zatímco politika rozvoje venkova má potenciál vyhovět měnícím se potřebám společnosti, často ve vlastní realizaci selhává,” stojí ve společném materiálu ekologických organizací. Jako příklad uvádějí opatření pro méně vhodné oblasti (LFA), která mají pomoci zajistit udržitelné hospodaření v místech, kde by odchod zemědělců vedl ke ztrátě kulturního vzhledu krajiny. Ve skutečnosti však tyto platby nesměřují podle ekologů na nejvíce znevýhodněné farmy nebo ty, které hospodaří udržitelnými postupy chránícími životní prostředí. Proto zelení volají po radikální reformě, a to jak cílů, tak i opatření, která k nim mají vést. Jsou přesvědčeni, že “z veřejných peněz se má podporovat veřejné zboží”. Podrobně proto popisují model SZP, který sice počítá s dosavadním rozpočtem, jeho prostředky by však měly podprovat cíle, které navrhují. Jde například o:
• Vytvořit environmenální podmínky pro udržitelnou dlouhodobou zemědělskou produkci prostřednictvím ochrany ekosystémů a jejich složek a udržitelného využívání přírodních zdrojů.
• Urychlit přechod k zemědělství efektivně využívajícímu zdroje, které bude méně závislé na fosilních vstupech a pružnější při střetu s klimatickými změnami a dalšími vnějšími tlaky.
• Podporovat podmínky pro produkci bezpečných, zdravých a vysoce kvalitních potravin.
• Zachovat a rozšířit biodiverzitu na farmách zastavením a zvrácením klesajícího trendu.
• Zachovat (domestikovanou) zemědělskou biodiverzitu.
• Přispět k dosažení dobrého stavu evropského sladkovodního systému a sousedících pobřežních vod.
• Podporovat zachování krajiny a venkovského dědictví s estetickou, kulturní a historickou hodnotou.
• Zachovat životaschopnost venkovských oblastí výrazně závislých na zemědělství a kde je to důležité podporovat životaschopnost těch farmářských systémů, které jsou důležité pro zajišťování veřejného zboží.
• Prosazovat rozšíření welfare zvířat.
• Podporovat udržitelnou produkci potravin, která lépe propojuje producenty a konzumenty.
• Klíčovým cílem politiky by mělo být urychlení přechodu na udržitelnější hospodaření, které bude kombinovat vysokou produktivitu se snížením dopadů na životní prostředí a odpovědným používáním přírodních zdrojů. Tento přechod vyžaduje zavedení všeobecných principů integrované produkce. To například znamená využívání odolných a dobře adaptovaných odrůd, péče o zdraví plodin a o půdu, řízení výživových cyklů, snížení emisí skleníkových plynů, maximalizaci poutání uhlíku a výrazné snížení používání a závislosti na chemických vstupech – pesticidech a hnojivech. Zároveň s podporou přechodu na produktivnější systémy hospodaření se musí věnovat pozornost zachování systémů s vysokou přírodní hodnotou, na nichž podle ekologů závisí zachování biodiverzity v EU.
Revoluce v podporách
Ekologové navrhují nahradit současný systém podpor v SZP novým. Měl by začít platit po přechodném období a vycházet z plateb za veřejné zboží. Na ně by neměl být automatický nárok. Zemědělci by je mohli dostávat pouze tehdy, pokud splní cíl a kritéria stanovená v písemně uzavřené časově omezené smlouvě. O přesném cíli plateb, schématu pro jejich vyplácení a kritériích by měly podle ekologů rozhodovat členské státy. Peníze na tyto účely by šly z Bruselu. Členské státy by dostávaly sumu prostředků z rozpočtu unie na základě objektivních kritérií.
Pro kontrolu plnění bude důležité stanovit přesné indikátory. Ekologové nepočítají se zvýšením počtu inspektorů, kteří by plnění kritérií sledovali. Spoléhají na moderní technologie, například na satelitní sledování příslušných pozemků.
Pět schémat
Podle představ ekologů by se dotace měly rozdělovat v pěti podpůrných schématech, a to pro základní trvalou udržitelnost hospodaření, vysokou přírodní hodnotu, ekologické zemědělství, cílené aroenvironmentální schéma a kompenzace za omezení hospodaření spojené s Natura 2000 apod. Pro každé z pěti schémat podrobně popisují cíle. Navrhují také typy závazků, na jejichž základě by farmáři mohli peníze získat.
Součástí posledního typu dotačního schématu by měla být i podpora pro venkovské obce v marginálních oblastech, jimž hrozí nebezpečí vylidnění. Dnešní obyvatelé stárnou, jejich počet se snižuje. V těchto místech často bývá jedinou možností obživy zemědělství. Tato podpora by tedy měla mířit do oblastí LFA, ale pouze do těch jejich částí, kde je situace nejvážnější. Přitom by se neměly financovat věci, které spadají do jiných politik unie, například ubytování turistů na farmách (s výjimkou usedlostí s vysokou přírodní hodnotou), stavba silnic a cest pro zlepšení dostupnosti, eletrifikace (s výjimkou oz obnovitelných zdrojů energie) apod.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *