Zemědělství a životní prostředí

Zemědělství je jedinou lidskou činností, která plně souvisí s přírodou, probíhá v ní a je na ní závislá. Je proto samozřejmé, že využívá ve velké míře její zdroje, zejména půdu a vodu. Zemědělství má tedy velmi úzké vazby na naše životní prostředí. Mírou působení zemědělství na přírodu a také hledáním a výběrem parametrů, jimiž by bylo možné vliv farmaření na životní prostředí popsat, se zabývá zpráva, kterou těsně před loňskými Vánocemi vydala Evropská komise.

Impulsem k jejímu zpracování bylo přání ministrů zemědělství členských států unie nalézt nějaké nástroje — indikátory, jimiž by bylo možné monitorovat vztah zemědělství k ochraně životního prostředí. Hledali totiž možnost objektivního posouzení, zda a jak se v životním prostředí projeví některé změny společné zemědělské politiky. Zpráva vznikla na základě spolupráce několika generálních ředitelství (GŘ) Evropské komise — GŘ zemědělství, GŘ rozvoje venkova, GŘ životního prostředí, GŘ centra společného výzkumu, Eurostatu — statistického úřadu EU, a Evropské agentury životního prostředí, která projekt koordinovala. Vychází z různých údajů, které poskytují členské státy. Výsledkem je asi 40 indikátorů seskupených do tématických celků — například používání vody v zemědělství, kvalita vody, využívání půdy pro zemědělské účely, zacházení s půdou, změny klimatu, kvalita ovzduší, biodiverzita a krajina.
Kromě popisu zmíněných indikátorů uvádí zpráva hlavní trendy, k nimž došlo v zemědělství Evropské unie ve vztahu k důležitým aspektům životního prostředí. Vzhledem k tomu, že ve většině případů hodnotí změny mezi roky 1990 a 2000, týká se zpráva hlavně dvanácti členských států, které patřily k evropskému společenství v roce 1990 (Rakousko, Švédsko a Finsko přistoupily až v roce 1995).
Změny v rostlinné a živočišné výrobě
V zemědělství má na životní prostředí vliv zejména způsob využití půdy a chovu hospodářských zvířat.
Podíl využívané zemědělské půdy poklesl mezi roky 1990 a 2000 v evropské dvanáctce o 2,5 procenta (z 115,3 na 112,7 mil. ha). Toto snížení nebylo rovnoměrné. Největší úbytek zemědělsky využívané půdy zaznamenala v tomto období Itálie (o 3,1 mil. ha, tj. o 19 procent) a Španělsko (o 1,6 mil. ha, tj. sedm procent). Výměra orné půdy se snížila o 0,7 procenta (z 61,4 na rovných 61 mil. ha). Plochy trvalých travních porostů se zmenšily o 4,8 procenta (ze 43,5 na 41,5 mil. ha). Nižší je i výměra trvalých plodin, a to o 3,8 procenta ( z 10,3 na 9,9 milionu ha).
Ve většině evropských regionů je ze tří typů zemědělsky využívané půdy (orná půda, trvalé travní porosty a trvalé plodiny — sady, vinice) nejvíce zastoupena půda orná. V těchto regionech zůstává její podíl více méně na stejné úrovni. Výjimkou byly ve zmíněném desetiletí některé části Itálie, kde podíl orné půdy klesl. Naopak v zemědělsky intenzivně využívaných částech Nizozemska, Francie a Španělska procento zornění stoupalo. Souviselo to pravděpodobně se zaměřením krmivové základny spíše na krmné plodiny než na pícniny z trvalých travních porostů a s obecným poklesem chovu skotu. Trvalé plodiny dominují ve středozemních regionech — sady, olivové háje, vinice a v části Francie (vinice).
Ve zmíněném desetiletém intervalu se ve dvanácti členských státech unie měnila i živočišná výroba, a to přesto, že počet dobytčích jednotek se snížil jen velmi nepatrně — o 1,9 procenta. Došlo však k přesunům v druzích chovaných zvířat. Poměrně výrazně poklesl chov skotu — o 8,3 procenta chovaných zvířat. Ovcí bylo na konci desetiletí méně o 3,4 procenta. Naproti tomu se značně rozšířil chov prasat — počet chovaných kusů se zvýšil o 14,5 procenta.
Trendy v intenzitě zemědělské produkce
Míru intenzifikace může udávat počet zvířat na jednotku plochy půdy nebo výnos některých plodin, který souvisí s trendy v používání vnějších vstupů do půdy, na nichž se pěstují — tedy zejména hnojiv a pesticidů. Ve sledovaném desetiletí vzrostla významně mléčná užitkovost (o 14 procent) i výnosy plodin (o 16 procent). Výsledky byly různé podle regionů i typů farem. Obecně však toto zvýšení efektivnosti zemědělské výroby souviselo s lepším vedením farem, cílenějším a někdy i větším používáním vstupů a krmiv stejně jako se šlechtění zvířat i rostlin a zlepšením technologie zemědělské výroby.
V roce 1990 obhospodařovaly 44 procent zemědělské plochy evropské dvanáctky farmy, které na vstupech nešetřily — tedy s vysokými vstupy. V roce 2000 to již bylo jen 37 procent. Farmy s nízkými vstupy hospodařily na menším podílu půdy — v roce 1990 to bylo 26 procent, o deset let později o dvě procenta více. Farmy s vysokými vstupy převládají zejména v Nizozemsku, Belgii, jihovýchodní Anglii, severní Francii, severní Itálii a severním Řecku. Trend zvyšování nákladů na vstupy do zemědělství je podle zprávy možné zaznamenat v regionech, v nichž na počátku desetiletí převažovaly farmy, které na tyto účely nevydávaly mnoho prostředků. Je to zejména ve Středozemí a ve Skotsku. Výrazně však — až o 15 procent — vzrostly vstupy také v některých regionech, kde byly vysoké i na počátku desetiletí. Bylo to třeba ve Francii.
Celková spotřeba dusíkatých průmyslových hnojiv klesla v EU—15 mezi roky 1990 a 2001 o 12 procent. Spotřeba fosforečných průmyslových hnojiv se ve stejné době zmenšila o 35 procent (jde samozřejmě o průměrné hodnoty).
Celkové odhadované množství pesticidů používaných v zemědělství vzrostlo za období od 1992 do roku 1999 v EU—12 o 20 procent.
Zavlažovaná plocha se v EU—12 zvýšila z 12,3 mil. ha v roce 1990 na 13,8 mil. ha o deset let později, což představuje nárůst o 12 procent. Jen ve Francii, Řecku a Španělsku se zavlažovaná plocha zvětšila z 5,8 na 7,4 mil. ha, což představuje zvýšení o 29 procent.
V některých regionech vzrostla hustota chovu hospodářských zvířat o více než deset procent. Chov prasat se zvyšoval v Dánku, severním Německu a v severovýchodním Španělsku. Počet ovcí se narostl v jižní Řecku a středním Španělsku. Hustota skotu — počet kusů na plochu půdy — se zvedla v jižní Francii, jižní Itálii a severním Španělsku.
Sociálně ekonomické tendence v zemědělství
Zemědělská půda obhospodařovaná specializovanými farmami se v EU—12 za období mezi roky 1990 až 2000 zvýšila o čtyři procenta (z 68,7 na 71,2 mil. ha), zatímco výměra obdělávaná nespecializovanými podniky klesla o 18 procent (z 33,7 na 27,7 milionu ha). K největší procentické změně došlo u nespecializovaných farem chovajících hospodářská zvířata. Rozloha, na níž hospodařily, se snížila asi o 25 procent (z 18,8 na 11,9 mil. ha).
Nedobré ekonomické i demografické podmínky v některých oblastech, zejména v Irsku, jižním Portugalsku, v Severním Irsku a ve velké části Itálie byly příčinou nebezpečí, že zemědělci přestanou hospodařit a budou opouštět své farmy.
Plocha organicky obhospodařované zemědělské půdy dosáhla v roce 2002 v evropské patnáctce 3,7 procenta z celkové zemědělsky využívané půdy. Organická produkce činila v roce 2001 dvě procenta z celkové výroby mléka a masa v EU—15, ale méně než jedno procento z celkové produkce brambor a obilí.
Využívání půdy
Během desetiletí od roku 1990 do roku 2000 se podíl půdy vyjmuté ze zemědělského půdního fondu pohyboval od 2,9 procenta v Nizozemsku do 0,3 procenta ve Francii. Nejvíce zemědělské půdy změnilo svůj charakter v okolí velkých měst. Mezi administrativní regiony s největším procentem změn, kde zemědělská půda byla v roce 1990 alespoň na 150 tisících hektarů, je Madrid (šest procent), Jižní Holandsko (pět procent) a Severní Holandsko — rovněž pět procent. Významné změny vykazují také regiony v pobřežních oblastech. Tyto změny pravděpodobně souvisejí s nárůstem turistiky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *