Program „biolíh“ se v minulém roce příliš nepohnul. Ani v nejbližších dvou letech tato možnost nepotravinářského využití zemědělské produkce asi nedozná významnějšího rozšíření. Podnikatelé, bez jejichž investic se program nerozhýbe, čekají na jasnou záruku od státu, že nynější podpora formou vratky spotřební daně bude skutečně dlouhodobá.
Místo sto tisíc hektolitrů bezvodého kvasného lihu (bioetanolu), pro něž se v minulém roce počítalo s dotační podporou, se ho jako přídavek do benzinových pohonných směsí vyrobila pouhá desetina. Z vyčleněných téměř 31 milionů korun, které měly vyrovnat rozdíl mezi levnějším metanolem z dovozu a dražším etanolem vyrobeným z domácí zemědělské produkce, se vyčerpalo jen asi 3,5 milionu korun. Česká rafinérská a. s., jediný výrobce alternativního paliva, využila pro tyto účely přesně 11 140 hektolitrů biolihu.
Zaspali hlavně úředníci
Důvodů, proč celý program zaostává, je několik. Vinu nese samotné ministerstvo zemědělství. To se však brání vysvětlením: „Především z důvodů daňových je líh velmi pečlivě ošetřen patřičnými právními normami a jakékoliv upotřebení novelizovaných zákonů v praxi vyžaduje pružnou součinnost příslušných státních orgánů.“ Nicméně je pravda, že po odchodu duchovního otce programu "bioetanol" Petra Exnara se na MZe této záležitosti nikdo systematicky nevěnoval. Nyní ji má v ranku Pavel Šimůnek, vedoucí pracovní skupiny pro sektor lihu v odboru evropské integrace, který přišel na MZe teprve loni v říjnu.
Nescházela se ani meziresortní pracovní skupina pro bioetanol, která měla řešit, ale neřešila některé aktuální problémy. Zpozdilo se tak jednání s ministerstvem financí ohledně způsobu denaturace dodávek lihu pro výrobu alternativního paliva. "Tím pádem se dodávka posunula až do posledního čtvrtletí minulého roku a lihovary nebyly schopny během tak krátké doby zajistit dostatečné množství lihu," vysvětlil Šimůnek. Do jisté míry se na tom podle něho podepsala i lepší situace na trhu s lihem. "Lihovary dostávají vyšší cenu za líh pro potravinářské účely a nemají valný zájem dodávat odvodněný líh pro palivové využití," poznamenal. V neposlední řadě upozornil i na nedostatečnou informovanost mezi výrobci pohonných směsí o cenové výhodnosti bioetanolu jako tzv. oxygenátu oproti standardně používanému metanolu. „Tato skutečnost byla patrná především v závěru loňského roku, kdy významně stouply ceny metanolu na světových trzích,“ dodává Šimůnek.
Nedokonalé znění dotačního titulu
Formulace dotačního titulu 1.Jb, která připouští podporu výhradně pro bezvodý kvasný etanol, znemožňuje podle Šimůnka použití dalších druhů kvasného lihu, jejichž výrobní náklady jsou podstatně nižší. Přitom jiné druhy kvasného lihu nijak neomezuje jak zákon o lihu, tak zákon o spotřební dani. "Výrobu bezvodého kvasného lihu u nás zvládnou jen asi tři nebo čtyři lihovary. Tím pádem se omezuje i využití programu," uvědomuje si ministerský úředník.
Znění dotačního titulu pro letošní rok však zůstává stejné jako loni. Na bioetanol je ale vyhrazeno více prostředků - 50 milionů korun. Pro celou ekonomiku výroby alternativního paliva je přitom zásadní vratka spotřební daně, která podle platného zákona činí 10,84 koruny za litr bezvodého lihu. Odborníci tvrdí, že tato forma podpory - bez další dotace ze státního rozpočtu - by mohla stačit, pokud by se biolíh vyráběl ekonomičtěji než dnes. Jednoduše řečeno to znamená modernější lihovary, které dokonaleji využijí vstupní zemědělskou surovinu a vedle bioetanolu budou produkovat a prodávat také výpalky ke zkrmování.
Bioetanol čeká na společenskou poptávku
Speciální meziresortní pracovní skupina, složená ze zástupců různých ministerstev, výzkumných ústavů a odborníků z praxe, má pečovat o plnění vládního usnesení z února 1996 o nepotravinářském využití bioetanolu. Úkol zajistit organizační předpoklady k použití biolihu v pohonných směsích nejpozději do roku 2000 se především z důvodů váznoucí meziresortní komunikace nepodařilo v plné míře zajistit. Podle Šimůnka však byly na základě materiálů dříve předkládaných meziresortní skupinou učiněny zásadní kroky. Jde především o novelu zákona o spotřební dani, zakomponování možnosti použití kvasného lihu pro energetické účely do zákona o lihu a vytvoření dotačního titulu pro vyrovnání ceny biolihu.
Praktickému využití těchto silných nástrojů ovšem velmi uškodila přerušená kontinuita činnosti meziresotní pracovní skupiny. Že se realizace vládního usnesení zadrhla, konstatoval první náměstek ministra zemědělství Antonín Kalina na poslední schůzce této skupiny koncem loňského listopadu, která proběhla téměř po dvouleté odmlce. Program bioetanol přitom Kalina označil za druhý pilíř nepotravinářského využití zemědělské produkce, hned po výrobě metylesteru řepkového oleje.
Během krátké doby chce skupina napravit, co se u biolihu zanedbalo. "V první řadě je třeba vytvořit společenskou poptávku, která by byla dostatečně atraktivní pro potenciální výrobce bioetanolu," pojmenoval Pavel Šimůnek prioritní snahu pracovního týmu. Co tím má na mysli? Stát jako zadavatel jednak stanoví množství potřebného bioetanolu a jednak zaručí dlouhodobost efektivity podnikatelského záměru výroby biolihu tím, že bude zachována vratka spotřební daně. Může tak učinit také uzákoněním povinného přimíchávání etanolu do palivových směsí, připomíná příslušná pracovní skupina.
Kolik biolihu je vlastně potřeba?
Do konce února, kdy se má odborná skupina nejpozději sejít, chce mít reálnou představu o tom, kolik bioetanolu v návaznosti na rozlohu zemědělské půdy a na možnosti uplatnění pro palivové účely bude potřeba. Netýká se to jen etanolu ve formě ETBE do směsi s benzínem, ale i dalších způsobů, například využití při esterifikaci řepkového oleje či bioetanolu jako základní složky lihobenzinové směsi s 90procentním zastoupením bioetanolu a jen 10 procenty benzínu. "Takové palivo ale naše legislativa nepovoluje a nejprve se musí ověřit v pilotních projektech. Ministerstvo zemědělství je nakloněno záměru na odzkoušení paliva u autobusu některé dopravní společnosti, asi nejlépe v oblastech rizikových z hlediska imisí," naznačil Šimůnek.
Lihovar na zelené louce
Na garance státu směrem k biolihu čeká více případných investorů. Někteří uvažují o rekonstrukci a modernizaci zastaralých lihovarů či jiných fabrik, existuje také projekt využít pro tento účel nikdy nezprovozněný cukrovar v Kopidlně.
Nejdále je se svým záměrem skupina Unipetrol, která chce v letošním roce začít stavět nový komplex na výrobu biolihu v sousedství Chemopetrolu Litvínov. Podle mluvčího Unipetrolu Tomáše Zikmunda má být lihovar dokončen v roce 2003. Do roku 2005 by pak měly být zprovozněny další části komplexu - třídírna a spalovna komunálního odpadu. "Biolíh se bude v Litvínově vyrábět z pšenice. Kapacita bude hned od počátku připravena na zpracování 240 tisíc tun," uvedl mluvčí. Za rok by se zde mělo vyprodukovat 70 tisíc tun čistého lihu a 85 tisíc tun peletizovaných lihovarských výpalků, které se budou vracet do zemědělství jako krmivo. "Aby byly zajištěny dodávky požadovaného množství pšenice, bude v rámci projektu obděláno 56 až 60 tisíc hektarů zemědělské půdy. To umožní využít část v současnosti neobdělávané půdy v okresech Most, Chomutov, Teplice a Louny," uvádí investiční záměr Unipetrolu.
K masovějšímu rozšíření programu biolíh by tedy mohlo dojít nejdříve v roce 2003. "Do té doby poběží jen v malém měřítku. Za rok by se mělo vyrobit do sto tisíc hektolitrů bioetanolu, což představuje plochu 5300 hektarů obilí nebo 2300 hektarů cukrovky," dodává Šimůnek. Výzkumníci jsou již schopni praxi poradit při výběru vhodných obilovin pro nepotravinářské účely a doporučit pěstební technologie. Během letošního roku dokončí výzkumné projekty, v nichž porovnávají možnosti výroby bioetanolu z melasy či přímo z cukrovky. Řeší také využití výpalků ve výživě hospodářských zvířat. Aféra kolem BSE a zákaz dovozu masokostních mouček jen nahrává uplatnění tohoto koncentrovaného bílkovinného krmiva. „Sušené výpalky u nás zatím nikdo nevyrábí, přitom jejich význam v ekonomice výroby lihu je obrovský. Ve Francii zaplatí výpalky cenu vstupní suroviny,“ zdůraznil Šimůnek.
