Rostoucí ceny potravin a s nimi spojené stálé prohlubování problému chudoby zemí třetího světa logicky hledají převážně v médiích svého viníka. Na pomyslném piedestalu hlavních škůdců již po několik měsíců trůní biopaliva. Zde je nutné vysvětlit, co se pod pojmem biopaliva skrývá a jaké jsou jejich druhy. Nejde pouze o metylester řepkového oleje či bioetanol jako formu kapalných biopaliv pro motorová vozidla.
Biopaliva se z fyzikálního hlediska dělí dle formy na kapalná, plynná a tuhá. V praxi se však také můžeme setkat s jiným členěním, které vyplývá z původu hmoty, tedy biomasy lesní, zemědělské a ostatní zbytkové, například ve formě druhotné suroviny z výroby biopaliv. Biomasa je obecně vnímána jako hmota rostlinného původu, která „naroste na poli nebo v lese“, nicméně dle uznávaných definic se jedná v podstatě o veškerou hmotu biologického původu. To znamená, že biomasa má široký rozsah druhů zahrnující dendromasu (dřevní biomasa), fytomasu (biomasa z bylin, včetně zemědělských plodin) a biomasu živočišného původu. Jedním z druhů biomasy jsou tak i biologicky rozložitelné odpady (čisté nebo vytříděné z ostatních složek).
Lidstvo využívá energii akumulovanou v rostlinách asi 400 tisíc let, ale teprve v posledních letech se způsoby jejího využití dostávají na vysokou technickou úroveň. Děje se tak zejména v důsledku postupného nárůstu tržní konkurenceschopnosti ve srovnání se standardizovanými fosilními palivy. Také způsoby energetického užití biomasy se dostávají na vysokou technickou úroveň.
Postupná, alespoň částečná náhrada fosilních paliv je pouze pozvolna motivována vyčerpatelností zásob fosilních zdrojů, zvýšenými požadavky na ochranu životního prostředí a neutralitou produkce CO2, jíž se rozumí množství oxidu uhličitého pohlceného při růstu organické hmoty, které se rovná množství CO2 limitovaného ve spalinách.
Rozhodující roli při zavádění a prosazování biopaliv hraje jejich ekonomika. Tím, jak nabývají otázky ochrany životního prostředí a klimatu na významu, roste i vliv ekonomických nástrojů na podporu využívání biopaliv. Konkurenceschopnosti biopaliv dále napomáhá pozvolný, ale v podstatě stabilní růst cen fosilních zdrojů energie.
V rámci Evropy byl a stále je rozvoj fytoenergetiky nerovnoměrný a doposud neexistuje stabilizovaný trh s biomasou coby energetickou komoditou. V Rotterdamu sice vznikla první burza pro energetickou biomasu navázaná na největší námořní přístav, obchoduje se zde však zejména s kapalnými biopalivy, omezeně s tuhou biomasou.
Kritériem má být přidaná hodnota
V souvislosti s rostoucími požadavky na využívání biomasy v energetice, v dopravě jako součást pohonných hmot, i jako obnovitelné suroviny v průmyslu je vhodné se zamyslet nad potenciálem, možnostmi a způsoby efektivního využívání biomasy v budoucnu. Současně je také nezbytné vycházet z principů udržitelného rozvoje, správné zemědělské praxe a vytvářet tak podmínky pro dlouhodobě udržitelné využívání zemědělské půdy. Obecně lze říci, že hlavním kritériem by měla být výše přidané hodnoty v procesu zhodnocení biomasy a životního cyklu, tj. včetně návratu živin do půdy.
Zemědělskou biomasu tvoří cíleně pěstovaná biomasa, biomasa obilnin a olejnin, trvalé travní porosty, rychlerostoucí dřeviny pěstované na zemědělské půdě a rostlinné zbytky ze zemědělské prvovýroby a údržby krajiny. Využívání zemědělské biomasy s sebou přináší výhody ve formě využití tradiční zemědělské techniky, snížení nezaměstnanosti, dále je šetrné k životnímu prostředí, pozitivně přispívá k údržbě krajiny, zadržení vody v krajině a v neposlední řadě dopomáhá k efektivnímu nakládání se zemědělskými odpady a přebytky. Zemědělská biomasa je bezesporu nejkomplexnější složkou potenciálu biomasy ČR. Tou se rozumí veškerá fytomasa pěstovaná na zemědělské půdě, tedy nejen fytomasa vypěstovaná na orné půdě, ale také ze zahrad, ovocných sadů, chmelnic, vinic a trvalých travních porostů.
Lesní biomasu, neboli dendromasu, tvoří palivové dřevo, zbytky z dřevozpracujícího průmyslu, prořezávek a probírek, palivové dřevo a lesní těžařské zbytky. Při energetickém využívání je zde (stejně jako v ostatních kategoriích) nutno zohlednit vysoké manipulační a dopravní nároky a lokální dostupnost zdroje.
Zbytková biomasa zahrnuje široký rozsah druhů biomasy vznikající sekundárně při zpracování primárních zdrojů rostlinné nebo živočišné biomasy. Hlavní objem zbytkové pochází z průmyslu papíru a buničiny, z dřevovýroby, ze zpracování masa a ostatního potravinářského průmyslu a ze třídění komunálního odpadu. Patří sem také biomasa ze živočišné zemědělské výroby, tj. exkrementů chovných zvířat. Zbytkovou biomasu tvoří vedlejší produkty a zbytky z papírenského, potravinářského, živočišného průmyslu, stejně jako lihovarnické výpalky, čistírenské kaly, biologicky rozložitelné odpady, pokrutiny, mláto apod.
Samostatnou položkou ve využívání biomasy je průmyslové využití, které je jak energetické, tak i neenergetické. Energetickému průmyslovému využití vládne průmysl výroby buničiny a papíru, neenergetické využití spočívá zejména ve výrobě stavebních desek a cihel. Předpokladem je, že význam biomasy poroste i pro chemický průmysl a pro další technické využití.
Cíle Evropské unie
Ještě před několika málo měsíci měla biopaliva mohutnou podporu Evropské komise a byla připravena závazná kritéria plnění konkrétních cílů v energetických portfoliích jednotlivých členských států EU pro obnovitelné zdroje energie (OZE):
-12 procent celkového podílu OZE na primárních zdrojích energie (PEZ) v roce 2010;
-20 procent podílu OZE na PEZ pro rok 2020; v jednání je rozdělení podílu jednotlivých členských států;
-21 procent podílu elektřiny z OZE na hrubé spotřebě elektřiny na vnitřním trhu EU v roce 2010; pro ČR osmiprocentní podíl elektřiny na hrubé domácí spotřebě v roce 2010 z OZE;
-5,75 procenta podílu kapalných biopaliv z celkového objemu PHM v roce 2010;
-deset procent podílu kapalných biopaliv z celkového objemu PHM v roce 2020;
- dvojnásobení využití energie z biomasy (z roku 2003 do roku 2010).
Členské státy si tyto závazky vzaly k srdci a nasměrovaly svou vlastní energetickou politiku k dosažení předepsaných cílů.
Tento článek nebude hodnotit úspěšnost v dosavadním plnění využívání energetických závazků, či dosud vynaložené finanční objemy podpory nového energetického odvětví, jež zabíhá do závratných částek. Spíše se soustředí na komentáře postojů Evropské komise k otázce biopaliv a bude se snažit rozklíčovat jednotlivé relevantní indikátory, které mají vliv na konečný raketový vzrůst cen základních potravin.
Podle zprávy Evropského parlamentu z března 2008 prý existují jasné důkazy, že by měl být opuštěn závazek deset procent biosložky v pohonných hmotách. Komisař pro rozvoj Louis Michel dokonce biopaliva označil za katastrofu. Vzápětí mluvčí evropského komisaře pro energetiku Andris Piebalgs označil zrušení desetiprocentního závazku pro PHM jako nesmysl (deník E15).
Rozporuplná stanoviska
V prvním čtvrtletí tohoto roku byla také na pořadu dne problematika geneticky modifikovaných plodin, které Rada EK kategoricky zamítla (deník E15). Další komentář poskytl v dubnu mluvčí Evropské komise Michael Mann, podle něhož není žádný velký problém pokračovat v pěstování biomasy pro energetické účely s tím, že unie tím pouze snižuje počet polí, která jsou nechávána neosetá (agentura Bloomberg). Jaká proto musí být míra schizofrenie vedoucích činitelů Evropského parlamentu, když byla v květnu zveřejněna nová zpráva týkající se příklonu k produkci geneticky modifikovaných plodin a současnému zrušení povinné produkce biopaliv na základě přijaté studie Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)?
K tomu ještě v dubnu Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) doporučila pozastavit plán na dosažení desetiprocentního podílu biopaliv v pohonných hmotách do roku 2020 s tím, že biomasa by se spíš měla využívat k topení a výrobě elektřiny než k pohonu aut (měsíčník Euro). S tím lze v podstatě souhlasit, neboť nejméně příznivé dopady na životní prostředí ruku v ruce s vysokou energetickou i ekonomickou náročností při konverzi primární biomasy na výsledná biopaliva mají právě kapalná biopaliva první generace, konkrétně MEŘO a bioetanol. Existují však jiná environmentálně velmi příznivá kapalná biopaliva, jako jsou stoprocentní rostlinné oleje a ostatní vysokoprocentní biopaliva, která lze také pro pohony motorů úspěšně využívat. Nehledě na to, že celá kauza má velmi negativní vliv na ostatní odlišné typy biopaliv, jež se do sporu dostávají v podstatě nevinně, jako je bioplyn produkovaný v bioplynových stanicích a tuhá tvarová biopaliva ve formě pelet, briket, štěpky, větších balíků apod., jež slouží k výrobě tepla a elektřiny.
Příčiny růstu cen potravin
Podívejme se proto důkladněji na jednotlivé aspekty mající přímý vliv na zvyšování cen potravin a jejich návaznosti na produkci biopaliv jako hlavního viníka problému.
Za příčinou rostoucích cen potravin totiž stojí především:
-nízká úroda plynoucí z dlouhého sucha v Austrálii,
-strmý nárůst požadavků na vyšší kvalitu stravy v Číně a Indii,
-celosvětový nárůst spotřeby pohonných hmot,
-skokový vzestup cen energií ve formě ropy, plynu a elektřiny,
-regulace v podobě dlouhodobě uměle udržované nízké ceny zemědělských komodit,
-spekulativní obchodování se základními potravinovými produkty,
-ekonomická krize v USA, vykazující v některých případech známky recese,
-skoková devalvace dolaru,
-část světové zemědělské produkce alokovaná pro výrobu kapalných biopaliv pro PHM.
Největšími iniciátory rostoucích cen potravin tedy podle všeho nejsou biopaliva, v ČR se například za loňský rok využila pouze tři procenta produkce obilí pro energetické účely, nýbrž ostatní výše zmiňované faktory.
Ropa stále zdražuje
Hlavním viníkem jsou bezesporu ceny ropy, jež v současné době atakují hranici 140 dolarů za barel. Cena ropy vzrostla od začátku roku o 25 procent a v meziročním nárůstu dokonce zhruba o 200 procent. Navíc, jak uvedla ČTK, podle analytiků Goldman Sachs by měla její cena v horizontu příštích dvou let pokračovat až na hranici 200 dolarů za barel. Podle nejvíce pesimistických výhledů však může v horizontu čtyř let stát barel ropy až 500 dolarů, jak sdělil předseda houstonské investiční banky Simmons & Co. International (měsíčník Euro). Přitom ještě před dvěma lety se obecně udával cenový strop 100 dolarů za barel, který neměl být nikdy přesažen! Ropa samozřejmě zvedá ceny dalších surovin, obdobný nárůst tedy již proběhl, nebo ho lze očekávat, u uhlí a plynu a ve výsledku i elektřiny, čemuž napovídá její zdražení pro příští rok o 40 procent.
Kde je však skutečná cena ropy a co stojí za jejím prudkým cenovým nárůstem? Podle Mezinárodní energetické agentury je reálná hodnota barelu ropy kolem 70 dolarů za barel. Za tuto cenu by ropné firmy mohly pokrýt těžbu i v ložiscích, která byla donedávna považována za ekonomicky nevyužitelná a zároveň by se pokryly náklady na dopravu (deník E15).
Podle kartelu Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) je stále ropy na trhu dostatek a její růst je zapříčiněn spekulacemi, které se na komoditních trzích odehrávají. Obchodníci se tak nákupem komodit zajišťují proti inflaci. Cenová bublina kolem ropy navíc nesplaskne, očekává se totiž další nárůst poptávky do budoucna a těžba se bude kvůli horší přístupnosti ložisek neustále zdražovat. Další související faktor se podle OPEC týká skokové devalvace dolaru, neboť každý pokles dolaru o jedno procento má za výsledek zdražení ceny barelu ropy o čtyři dolary.
Kapitál zhodnocují v komoditách
Světová finanční krize v USA je tedy dalším významným faktorem, který se podepsal na vysokých cenách zemědělských komodit. V době stagnujících akciových trhů, kdy investoři hledají nové příležitosti, jak zhodnotit svůj kapitál, jsou komoditní trhy jednou z nejlepších voleb. To však v důsledku znamená, že prvovýrobcem vyprodukovaná komodita při své cestě ke spotřebiteli několikrát bezdůvodně změní majitele a její cena stoupá …
Přispívají k tomu i fakta, že v Číně a Indii během posledních let prudce vzrostla spotřeba masa a zemědělských výrobků a nadále poroste, USA již využívá zhruba 20 procent veškeré zemědělské sklizně na produkci biopaliv a na komoditní burze v Chicagu vzrostl za jediný rok kurz kukuřice o 160 procent a pšenice a rýže dokonce o 300 procent (měsíčník Euro).
To, že na vysoké ceny potravin nemá produkce biopaliv až tolik zásadní vliv, dokazuje například nedávný pokles ceny rýže a pšenice, jež přímo souvisí s očekávanou pozitivní vysokou úrodou v letošním roce a ukazuje na důvod vysoké ceny potravin plynoucí z nestandardně nízké zemědělské produkce loňského roku, vlivem dlouhodobého sucha v Austrálii. Nelze ale kategoricky tvrdit, že nástup využívání biopaliv nemá žádné vlivy na zvyšování cen potravin, není však pravdou, že by biopaliva byla hlavním důvodem nárůstu cen základních zemědělských komodit. Pojem „biopaliva“ je velice rozsáhlý, s různými způsoby produkce a využití a nelze ho bagatelizovat pouze jedním segmentem energetických výstupů ve formě biopaliv první generace, určené výhradně jako pohonné hmoty, konkrétně MEŘO či bioetanol, jejichž hlavní ekonomické a environmentální bariéry zastiňují jinak pozitivní přínosy ve využívání biopaliv, respektive biomasy.
Klíčové informace
- Lidstvo využívá energii akumulovanou v rostlinách asi 400 tisíc let.
- Teprve v posledních letech se způsoby jejího využití dostávají na vysokou technickou úroveň.
- Konkurenceschopnosti biopaliv nahrává růst cen fosilních zdrojů energie.
- Do roku 2020 by se mělo 20 procent energie spotřebované v EU vyrábět z obnovitelných zdrojů.
Ing. Vladimír Stupavský,
CZ Biom
