Předseda Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy a Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek to mimo jiné říká v rozhovoru, který poskytl týdeníku Zemědělec.
Rozhovor týdne
s Bohumírem Dufkem, předsedou Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy a Asociace samostatných odborů
Současnou situaci v našem zemědělství charakterizuje pokles farmářských cen u řady komodit. V čem vidíte řešení tohoto nepříznivého stavu?
Všichni víme, že není umění dobře vyrobit, ale dobře prodat. V současné době jsou ceny zemědělské produkce na velice špatné úrovni a mě mrzí že stát není aktivnější prostřednictvím Státního zemědělského intervenčního fondu. Nastavená cena obilí 3500 Kč/t je podle mého názoru nízká. Na tom nic nemění ani fakt, že cena i v okolních evropských státech také poklesla. Evropská unie má ale ve srovnání s námi jinak nastavené dotace v zemědělském sektoru. Zemědělec v EU k této ceně dostává ještě další peníze, takže jemu nízká cena tak nevadí, protože má mnohdy daleko větší příjem z dotací, které bere ze státního rozpočtu, nebo z rozpočtu unie. Pro našeho zemědělce je ale nízká cena obilí takřka zničující.
S tím ale souvisí i nedostatečná ochrana tuzemského agrárního trhu. Vždyť my máme jeden z nejméně chráněných trhů na světě. Za námi je už jen Austrálie a Nový Zéland. Kromě ceny
a ochrany tuzemského agrárního trhu hraje roli i stav podnikatelského prostředí u nás. Český zemědělec nemá dostatečný kapitál na to, aby dokázal cenové výkyvy překonat. Tuzemské banky zemědělcům nerady půjčují, takže zemědělec je vystaven obrovskému tlaku trhu, nesrovnatelně většímu, než jaký doléhá na zemědělce v unii.
Prvovýrobci i zpracovatelé si stěžují na monopolní postavení obchodních řetězců, které je doslova odírají, co soudíte o tomto problému?
Prvovýrobci prostě musejí pochopit, že je potřeba prodávat svoji produkci v „balíku“. Když se dokáže spojit aspoň padesát procent zemědělců, kteří produkují určitou komoditu a budou prodávat společně, jejich síla na trhu se zněkolikanásobí. S tím jim ale nikdo nepomůže. Sdružit se do odbytových organizací musejí sami. Ze státního rozpočtu jsou na zakládání odbytových organizací vyčleněny prostředky, ale nejsou zcela čerpány. Tady je myslím prostor zejména pro Agrární komoru, která by měla dokázat zemědělcům vysvětlit, že na sdružování do odbytových organizací jednoznačně vydělají. Monopol obchodních řetězců je ale také možné omezit i ze strany státu, který u potravinářských výrobků může legislativně zkrátit platební lhůtu za odebrané zboží. Na druhou stranu ale musejí zemědělci vytvořit dostatečně silné lobby, aby poslancům vysvětlili, že v případě zemědělství je takové opatření žádoucí, protože zemědělská výroba se prostě nedá srovnávat s průmyslem.
Myslíte si, že obstojí naši zemědělci v EU i za podmínek, které nám unie nabízí?
České zemědělství má nepochybně velmi dobrou šanci začlenit se do Evropské unie, musí mít ale srovnatelné podmínky jako zemědělství evropské. Zatím čeští zemědělci stejné podmínky jako jejich evropští kolegové nemají. O to víc by si jich měli naši občané vážit. Z pohledu přibližování k EU a samotného vstupu ale musíme doslova bouchnout do stolu a říct: Buďto budou podmínky po vstupu pro naše zemědělce stejné nebo aspoň přibližně stejné, nebo se vstup o nějaký čas odloží. Proč máme začínat naše členství v unii diskriminací? Dnes je to zemědělství, zítra to mohou být dopravci, později průmysl a stále budeme odsouváni někam stranou, protože se to náhodou unii nehodí. Myslím, že si klidně můžeme na vstup do EU počkat. Co se stane, když místo roku 2004 vstoupíme až v roce 2006. Republika bude lépe připravená, firmy budou stabilizované a věřím, že lépe na tom budou i zemědělci.
