EU: Šance i hodně rizik

Co mohou naši zemědělci očekávat od vstupu do Evropské unie, se pokusila nastínit konference, kterou minulou středu uspořádala Agrární komora ČR (AK) v Jesenici u Prahy. Hlavní vyjednavač Pavel Telička zde zemědělskou veřejnost ujistil, že bude bojovat za vytvoření rovných podmínek po vstupu. „O tom, že by česká strana nepožadovala přímé platby, v současné době ani nediskutujeme,“ prohlásil.

Jednání o zemědělství, které bude podle Teličky jednoznačně nejsložitější, bude ovlivňovat na jednu kapitolu až příliš mnoho faktorů. Očekává se úsilí o reformu společné zemědělské politiky unie (CAP), což je velmi citlivá oblast především pro některé členské země. Diskuse o dalším směřování CAP rozhodně poznamenají prezidentské a parlamentní volby, které proběhnou příští rok ve Francii. Vliv bude mít také další kolo jednání o liberalizaci světového obchodu. Před naší integrací do EU by se měl dále uvolňovat vzájemný obchod s unií. „Bude také záležet, jak rychle se bude naše zemědělská politika přibližovat unijní, kolik finančních prostředků ze státního rozpočtu půjde do tohoto resortu, jaké podmínky pro podnikání v zemědělství budou u nás nastoleny,“ jmenoval Telička předpoklady, které jsou v moci české strany.
Prezident AK Václav Hlaváček požaduje takové podnikatelské prostředí, ve kterém by zemědělci byli schopni financovat reprodukci výroby a investovat do zvýšení konkurenceschopnosti. „Vytvoření srovnatelného prostředí s EU vyžaduje opatření v oblasti legislativně-právní, vybudování řady institucí i podporu zhruba 41 miliard korun od daňových poplatníků a až 42 miliard korun od spotřebitelů sblížením cenových hladin,“ zopakoval Hlaváček. Uznává ale, že naplnění tohoto požadavku má řadu zábran, proto v souvislosti se vstupem do unie sdílí mnohé obavy.
„Překonáme-li problémy související s přípravou na náš vstup, jsem přesvědčen o prosperitě sektoru zemědělství a potravinářství na společném trhu unie,“ řekl ministr zemědělství Jan Fencl. Postupným naplňováním vládní agrární koncepce se podle něj podařilo zastavit likvidaci zemědělství a dochází k jeho revitalizaci. „Hrubá zemědělská produkce v letošním roce má být podle odhadu ve stálých cenách 77,5 miliardy korun, což je proti loňsku zvýšení o 4,5 procenta. V běžných cenách se HZP odhaduje na 134,5 miliardy korun, tzn. růst o 13 až 14 procent proti minulému roku,“ porovnal ministr. Příznivé výsledky přičítá dotační politice, která podle něj ustupuje od plošného vyplácení podpor na podporu cílených programů, a především činnosti Státního zemědělského intervenčního fondu v regulaci se stěžejními komoditami.
Ministr svá slova, že nová dotační politika má nesporný restrukturalizační efekt, také vysvětlil: „Řada podniků, které nezareagovaly na podněty nového dotačního systému, zaznamenala meziročně pokles dotací. Naopak podniky, které mají vysoký podíl zatravnění, chovají masný skot, či ekologicky hospodaří, dostávají meziročně srovnatelnou nebo vyšší podporu na hektar. Podnikatelé zabývající se intenzivní výrobou ve znevýhodněných oblastech mají dotací obecně méně.“
Ministerstvo má podle Fencla připravenou argumentaci pro obhájení přímých plateb a minimální výši národních kvót zemědělských komodit. Také Telička považuje obě otázky za klíčové a tvrdí, že kvóty by neměly vycházet z nedávného období, měly by reflektovat potenciál českého zemědělství, ale zároveň i možnosti budoucího trhu.
„Musíme unii přesvědčit, že nemůže zacházet s kandidátskými zeměmi tak, že jim postaví úroveň výroby na úrovni posledních tří let,“ uvedl ředitel Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky Tomáš Doucha. Současně ale naznačil, s jakými obtížemi se může setkat například obhajování národní kvóty 3,1 miliardy kg u mléka. „Evropa má velkou nadvýrobu mléka, přitom její přebytek je limitovaný závazky WTO a do tohoto limitu se musí vejít i s přebytky kandidátských zemí. To by znamenalo ubrat část kvóty Dánsku, Holandsku a jiným zemím ve prospěch nových členů. Můžeme však očekávat takovou solidaritu, když si vybavíme výsledky referenda v Irsku?“ upozorňuje Doucha na možný rizikový výsledek negociačních jednání.
Přestože reforma CAP je podle Teličky velmi citlivá otázka zvláště v některých členských zemích, bude se tato politika, i kvůli tomu, že nectí klasické tržní principy, postupně měnit, ne však skokem. K reformě ji bude tlačit také situace na světových trzích.