S jakým zemědělstvím vstupujeme do Evropské unie? Jak tam zapadneme s odlišnou strukturou podniků, s nižší efektivitou výroby, se čtvrtinovými přímými platbami? K čemu nám bude otevření obrovského trhu, když nám unie sváže výrobu kvótami? Polepšíme si, nebo vyklidíme pole zahraničním farmářům? Převálcují nás dovozy ze současné patnáctky i z nově příchozích zemí? Mladí lidé se ptali a vyslanec unie, ekonom, zástupci nevládních organizací a profesních svazů odpovídali. Jejich názory se mnohdy rozcházely. Některé reakce obnažily letité spory o formách hospodaření.
Názorově pestrou debatu o budoucnosti českého, ale nakonec i evropského zemědělství na akademické půdě – v aule České zemědělské univerzity v Praze – zosnovali na čtvrtek před Velikonocemi mladí lidé. Konkrétně Společnost mladých agrárníků ČR spolu s pražským a středočeským klubem Mladých konzervativců. Zkušební referendum na závěr ukázalo, že hlasy pro unii značně převáží.
Do unie kvůli právu
Asi mnoho našich občanů věří spolu s ředitelem Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky Tomášem Douchou tomu, že se u nás po přidružení k unii zlepší právní prostředí. „Institucionální prostředí EU bude působit jako kotva: buď se my budeme postupně přitahovat a když to nepůjde, tak si nás unie přitáhne,“ očekává Doucha, který zavedení etiky a disciplíny považuje za jeden z nejmocnějších argumentů pro vstup do EU.
Ne stejné, ale slušné příjmy všem
Vedoucí Delegace Evropské komise Ramiro Cibrián zdůraznil, jak je nutné, abychom o unii dostávali objektivní a vyvážené informace. A co se tedy dozvěděli účastníci suchdolské konference od něj? Čeští a moravští zemědělci jsou jedni z nejlépe připravených na vstup do unie, ale mají ještě co dohánět v produktivitě práce. Za handicap také považuje, že 90 procent z obdělávané půdy je pronajaté, mechanizace na některých farmách je zastaralá. „Ve vašem zemědělství je potřeba dokončit restrukturalizaci, a to bude možné díky investicím, pro něž budete mít v unii nebývale výhodné podmínky,“ zdůraznil Cibrián.
Snesl také spoustu argumentů, proč pro začátek dostáváme 25procentní přímé platby. Jednak se podle Cibriána musí hovořit o 55procentní úrovni, když si kandidáti vyjednali možnost dorovnání do této výše, dále máme nižší ceny půdy a lidské práce, nelze rovněž zapomínat, že unie chce reformou oslabit přímé podpory ve prospěch rozvoje venkova. A hlavně: „Zásadní je, zda příjmy jsou adekvátní. Nemáme povinnost zaručit všem shodné příjmy, ale slušné příjmy pro celou unii. Ani Španělé a Portugalci nedostávají stejné přímé platby jako třeba Němci, protože všude je jiný referenční výnos. Přestože mají přímé podpory nižší než Němci, jejich příjmy jsou nejlepší, jaké kdy byly.“ Z rodného Španělska je Cibrián zvyklý na příchod zahraničních firem a očekává ho i u nás, jen radí, abychom majetek prodávali za vysoké ceny.
Vyšší příspěvky malým
Velmi otevřeně velvyslanec Evropské komise říká, že dotace pro velké podniky budou menší a víc budou dostávat malí farmáři. Podpory, které dostávají velké statky na jihu Španělska, jsou podle něho příliš velkorysé a budou se snižovat.
„Daňový poplatník v EU, který platí společnou zemědělskou politiku, chce na konci vidět rodinu, která žije na venkově a hospodaří tam. Velké podniky, které se nebudou v takové míře podporovat, mají zase komparativní výhody,“ doplnil Doucha.
Polarizace podniků i názorů
Na odlišnosti zemědělské politiky, do níž vstupujeme, už ředitel VÚZE dlouho upozorňuje. Jiné vidění má prezident Agrární komory ČR (AK) Václav Hlaváček, který si nedělá těžkou hlavu z varování ekonomů, že je u nás obrovská polarizace podniků, kdy polovina je dobrých a polovina špatných. „Tak je to všude na světě,“ tvrdí Hlaváček. Za velkou nevýhodu nepovažuje ani vysoké procento pronajaté půdy a říká, že také v unii je tento podíl vysoký.
„Naše zemědělství má co dohánět i ve vztahu k životnímu prostředí a rozvoji venkova,“ upozorňuje Doucha. Prezident AK však evropský model zemědělství zpochybňuje: „Multifunkční model nemá perspektivu a my po takové politice netoužíme. Když se pod tlakem WTO bude liberalizovat agrární obchod, ztratí evropské zemědělství svou konkurenceschopnost. Rozvoj venkova a zemědělství ovlivní globalizace, o všem rozhodne odbyt.“
Ani slovo o produkci nebo příjmech, žádné tuny či miliardy, ale reálné obrázky z krajiny po desetiletích velkoplošného hospodaření promítl v univerzitní aule Michal Pospíšil z Asociace soukromého zemědělství ČR. Běloskvoucí kaplička opravená z peněz na obnovu venkova se ztrácí v rozoraných lánech a nevede k ní žádná cesta, neprůjezdná cyklistická stezka zničená půdní erozí, hřbitov obehnaný valem, aby jej opakovaně nezanášela hlína z pole nad ním. Takovými snímky z jižní Moravy demonstroval Pospíšil krajinotvorbu po česku. „Mluvíme o tom, že jsme za svůj přijali evropský model zemědělství, ale jaká je realita? Kam peníze jdou a kam by měly jít? Draze řešíme následky, aniž bychom odstraňovali příčiny,“ kritizoval a za příklad si vzal odbahňování rybníků. Poukázal na to, že podle ministerstva zemědělství je 70 procent orné půdy ohroženo vodní erozí a řešením má být více peněz na vyčištění rybníků, které se vbrzku znovu zanesou.
Vztah k přírodě nás může stát peníze
„Chybí nám respekt k přírodě a úcta k vlastnictví,“ konstatoval Pospíšil. Česká republika podle jeho slov může doplatit na necitlivé a neúnosné hospodaření na velkých plochách: „V přístupové smlouvě, kterou naše země nedávno podepsala, se říká: Dotace dostane ten, kdo prokáže, že půda bude uchována v dobrém stavu, slučitelném s ochranou životního prostředí. A to pro nás může být v budoucnu obrovský problém, zejména po revizi zemědělské politiky, kdy bude celá řada věcí pod farmářským auditem.“
„Vztah k majetku ovlivňuje forma hospodaření a sedlák, který půdu vlastní, nemůže nikdy dopustit takové následky, jakých jsme svědky,“ prohlásil Pospíšil. Proti tomu se ale ohradil prezident AK: „Musíme respektovat rozhodnutí vlastníka půdy, chce–li ji pronajmout. A problém není, jestli malí nebo velcí, ale zda vůbec mají zemědělci šanci. Globalizace všechno změní a my se musíme integrovat a koncentrovat.“
Nadnárodní obchodní řetězce Hlaváček obviňuje z toho, že způsobily zhoršení kvality potravin. „Na jedné straně se kladou čím dál větší požadavky na zemědělce a zpracovatele, ale nikdo se už nedívá na konec. Spotřebitel chce mít nadstandardní kvalitu, ale nikdo ji nechce zaplatit. Kdo tedy uhradí rozdíl, když příjmy za zemědělské produkty na celém světě neustále klesají?“ ptá se Hlaváček.
Chystá se nový agrární program
Za největší handicap, s nímž budeme zápasit, považuje prezident agrární komory obrovskou zadluženost českého zemědělství a také masivní odchod největších odborníků z odvětví. Hlavně to přičítá absenci agrární politiky: „Nikdo za celou dobu neřekl, jaké tu má být zemědělství. Zda má zajistit produkci potravin pro domácí spotřebu, nebo jen udržovat krajinu.“
Vládní koncepce agrární politiky přijatá za ministra Jana Fencla sledovala přípravu českého zemědělství na přičlenění k Evropské unii. Resortní ministerstvo chce nyní program aktualizovat a vymezit základní směry, kterými by se mělo ubírat po vstupu republiky do unie.
