Jak motivovat mladé lidi, aby žili na venkově a pracovali v zemědělství – toto značně široké téma jsme tentokrát zvolili pro besedu u kulatého stolu. Samotní mladí farmáři potvrdili, že jediný podpůrný program ze strany státu, který u nás od loňského roku máme, není ideální. Někteří diskutující zase spatřují velký problém ve vzdělávání. Všichni se ale shodují na tom, že největším stimulem, který přiláká více mladých, bude prosperující zemědělství a venkov.
Pozvání k debatě přijali ředitel Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky Tomáš Doucha, místopředseda zemědělského výboru Poslanecké sněmovny Jan Grůza, viceprezident Agrární komory ČR Pavel Novotný, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Stanislav Němec, předseda Zemědělského svazu ČR Miroslav Jirovský, prezident Společnosti mladých agrárníků ČR Pavel Moulis, kterého doplňoval farmář Josef Sklenář. Ředitele odboru zemědělských komodit z ministerstva zemědělství Stanislava Kozáka, který přislíbil účast, zastoupil Aleš Průša.
Průša: Že stát určitě má zájem, aby mladí lidé pracovali v zemědělství, dokládá právě dotační titul na podporu mladých začínajících zemědělců. Podpora určená pro lidi do 35 let, kteří poprvé začínají samostatně hospodařit, se zavedla v minulém roce. Její získání není jednoduché, protože podmínkou je, že žadatel musí mít určité finanční krytí své investice, na niž požaduje dotaci. Ale na druhou stranu je to pro něj s tímto dotačním titulem určitě snadnější, protože určité procento z půjčených peněz dostanou nazpátek.
Jirovský: Po deseti letech, kdy došlo k velkému úbytku pracovníků v zemědělství, nastává situace, kdy hledáme mladé, odborně připravené lidi. Situace je však velmi napjatá. V uplynulém desetiletí mladí odcházeli jinam, protože jim perpektiva zemědělství nepřipadala zajímavá. Zůstala střední generace, ale v současné době už počet lidí zaměstnaných v zemědělství naráží na nezbytnou generační obměnu. Snažíme se získávat mladé a dávat jim prostor k jejich odbornému a kvalifikačnímu růstu, vyhledáváme absolventy škol a učilišt především z venkova, protože ti vědí, co je v zemědělství čeká. Moc jim toho nyní nemůžeme nabídnout, ale třeba práci v nových moderních technologiích.
Němec: O tom, že má ministerstvo zemědělství zájem, aby mladí v zemědělství byli, zatím jeho kroky moc nesvědčí. Už jen jaké byly problémy se současným dotačním titulem, aby vůbec spatřil světlo světa. Kdybychom ho neprosadili v zemědělském výboru, tak nebyl vůbec. MZe v něm pak doplňovalo různé tvrdší podmínky pro žadatele, jako vzdělání - hlavně, aby měl někdo „bumážku“. Zejména u mladých by se ale mělo preferovat, co člověk chce dělat, jaký má podnikatelský záměr, že zamýšlí spojit svůj život s venkovem. A v tom vidím obrovskou rezervu v motivaci ze strany státu. V první řadě by se totiž měla hodnotit kvalita projektů a podle původně koncipovaného titulu to měla posuzovat banka, podobně jako u PGRLF, a ne úředník podle toho, je-li žadatel vyučený nebo má vysokoškolský diplom. Že je to nesmysl, dokazuje řada případů, kdy lidé úspěšně hospodaří, ale protože jsou vyučení v jiném oboru, nesáhli si na dotaci.
Co se týče perpektivy mladých v zemědělství - mělo by se říkat na venkově -, je potřeba vidět dvě linie: jedna jsou soukromníci a druhá lidé pracující v družstvech, akciových společnostech. Je rozdílný přístup mladých, kteří jsou tzv. z chalupy, nebo těch, kteří jsou z vesnice a chtějí pracovat v podniku. Vidím to u svého čtrnáctiletého syna, kterého cílevědomě vedu k tomu, aby šel na zemědělskou školu. Dítě, které v rodině sedláka vyrůstá, musí vidět v této práci také svou perspektivu. Pokud farma funguje a rodina žije na solidní úrovni, tak asi není důvod, aby tomu bylo jinak. U velkých podniků je jiný problém - který z nich si vezme absolventa školy a nechá ho o něčem rozhodovat? I to souvisí s tím, jestli školy jsou nebo nejsou, jak jsou zaplněné a vůbec zaměřené. Snažil jsem se dva roky pomoci při přetransformování jedné zemědělské školy na venkovskou, ale nepovedlo se, nebyli kantoři.
Grůza: Celou otázku mládí v zemědělství vidím jako velmi aktuální a potvrzuji to, co zde řekl pan Jirovský, že zhruba desetileté období přineslo rapidní snížení pracovníků v zemědělství. A už dnes existuje řada podnikatelů, ať soukromých, nebo družstev či společností, které zaměstnávají cizí státní příslušníky, protože nemohou sehnat mladé lidi. Ono to není jenom o mladých farmářích, ale i o tom sehnat vůbec mladé lidi ze škol, aby pokračovali v zemědělské praxi. Nedávno jsem navštívil jednu střední zemědělskou školu a když jsem se zeptal, kolik tam studuje lidí, kteří se budou vracet na svoji otcovskou farmu, přihlásilo se jen asi osm žáků. Když jsem se dotazoval, kdo půjde do zemědělství přímo, rukou se také moc nezdvihlo. Všichni předpokládají, že školu dokončí a půjdou podnikat, nebo budou zaměstnáni jako administrativní síla a do zemědělství se jim moc nechce. Je to dáno také úrovní zemědělství a mezd. Jestliže chceme mládí dostat do zemědělství a pomoci mu, je to úloha státu, aby vytvořil podmínky pro zemědělství. Přímý dotační titul na podporu mladých začínajících zemědělců je jen kapkou v moři. Něco málo přispět stát může, ale je to spíše o obecných podmínkách, které stát nastavuje zákonodárstvím a vůbec jeho schopností podpořit zemědělce. Souvisí to i s naším zamýšleným vstupem do EU, od něhož očekávám zvýšení zájmu mladých lidí o zemědělství.
Novotný: Jednoznačně u nás začíná chybět zemědělská inteligence. Vysoké školy neprodukují odborníky, kteří by byli připraveni jít dělat do zemědělství. A nezáleží, jestli velké podniky budou zemědělskou inteligenci zaměstnávat přímo, nebo si farmáři vytvoří různý poradenský systém a tam budou služeb zemědělské inteligence využívat. Na Jihočeské univerzitě už třetím rokem neotevřeli obor fyto, těžko se naplnilo zoo. Obrovskou krizi prožívá učnovské školství. Přitom potřebujeme reprodukovat pracovní sílu a buď ji budeme obnovovat lidmi, které si vychováme, nebo těmi, co přijdou ze zahraničí. Jednoznačně potřebujeme zvýšit prestiž zemědělství, a to se nám asi nepodaří tím, když se dnes všude píše o nebezpečí, že díky přímým platbám by zemědělci dostali příliš vysoké platy. Mladí lidé vědí, že rodiče vydělávají kolem 60 % průměru a když je naděje, že by mohlo nastat určité zlepšení, tak se to vnímá obráceně.
Jirovský: U škol jsme prohráli legislativně, když jsme veškeré učňovské školy převedli z MZe pod kraje. Je to velká chyba, která se nám v budoucnu vymstí.
Moulis: Je přirozené, že s klesajícím počtem pracovníků v zemědělství klesá i počet zemědělských škol. A vcelku chápu, že střední zemědělské školy přešly pod ministerstvo školství, do jehož kompetence vzdělávání patří. MZe by se ale mělo zabývat připomínkováním osnov těchto škol a obsahovou náplní výuky, ale nezasahovat do řízení škol. EU nicméně při poskytování dotací mladým vyžaduje od jejich příjemců odborné vzdělání a my musíme respektovat její pravidla.
Sklenář: Problém zemědělského školství je podobný jako problém zemědělské nadvýroby, prostě o naše výrobky není takový zájem jako v jiných oblastech hospodářství. Pokud je nadvýroba zemědělských produktů, můžeme dělat cokoli a studenty nedonutíme, aby do zemědělství šli. Dnes už zájemci o studium vědí, že to není příliš lukrativní obor, a tak se na zemědělské školy prostě nepřihlásí. Pokud tedy nezatraktivníme zemědělství a nebudou existovat pobídky, které jim zajistí životní úroveň podobnou, jako mají jejich vrstevníci, tak do školy ani nenastoupí. Když jsem já po škole začal v zemědělství podnikat, nebyl pro mne problém získat úvěr. Pro roce 1997, od doby vládních úsporných balíčků, se všechno zarazilo a je obrovský problém získat úvěr i pro ty, kteří mají zaběhlou ziskovou firmu, natož pro mladé začínající zemědělce. Ti v podstatě nemají vůbec šanci úvěr získat.
Moulis: Z příkladu EU lze usuzovat, že podíl mladých lidí v zemědělství se bude dále zmenšovat, a je potřeba řešit příčiny tohoto problému ještě dřív, než nestane. V unii je dnes farmářů do 35 let pouze 7,4 procenta a pokud budeme čekat, až na tom budeme stejně, podstatně se zvýší prostředky potřebné na pobídku, aby mladí šli do zemědělství. Bude to dražší než dnes, kdy je podíl této věkové skupiny u nás kolem 22 procent. Zemědělství jako odvětví prostě není pro mladé lidi atraktivní. Role státu by měla být v tom, že pro ně vytvoří nějaké motivační prvky. Chtěl bych také připomenout, že Společnost mladých agrárníků (SMA) byla iniciátorem vzniku dosud jediného dotačního titulu pro začínající farmáře a zabýváme se i otázkou vzdělávání. V rámci komunikační strategie ministerstva zahraničních věcí jsme podali projekt na to, abychom mladým na venkově přiblížili situaci v zemědělství v EU a informovali je, co jim nabízí systém dotací a jaké jsou tam podmínky pro mladé zemědělce.
Němec: Pod to, co říkali kolegové ze SMA, bych se podepsal. Oni vidí problém na vlastní kůži. K otázce vzdělání: že je tato podmínka v předpisu EU je sice krásné, ale v unii není potřeba, aby někdo začínal jako nově příchozí, naopak u nás jde o specifikum, kdy se do zemědělství dostali po roce 1990 lidé z jiných oborů.
Průša: Rozhodně není pravda, že potenciální žadatel bez zemědělského vzdělání nemá možnost si sáhnout na dotaci pro mladé. Byly totiž pořádány rekvalifikační kursy a pokud je zemědělec absolvoval, podmínku vzdělání splnil. Ta ale v pravidlech ale musí být, aby byly kompatibilní s EU.
Němec: Jenže MZe vyhlásilo dotační titul s tím, že termín čerpání byl asi za tři měsíce, navíc kolidoval s dobou žní. Kdy se měl tedy člověk rekvalifikovat? Skutečně si myslíte, že tzv. rekvalifikační kurs se zhruba 90hodinovou výukou zajistí, aby se z nekvalifikovaného stal kvalifikovaný? Je to nesmysl a všichni to vědí.
Doucha: V průběhu transformace poklesl počet pracovníků v zemědělství a jsem přesvědčen, že proces ještě není ukončen. Je samozřejmě otázka, jaká kvalita lidského kapitálu v našem zemědělství zůstala. Co se týká omlazení venkovské populace, které zlepšuje onen lidský kapitál na venkově, na to nelze jít jen z pohledu jednoho dotačního titulu. Jde o celý komplex problémů, které tvoří prostředí, do něhož vstupuje mladý zemědělec, a tedy o celé spektrum opatření, které by mohlo pomoci zlepšit vstup mladých do zemědělství či do celého venkovského prostoru. Dotační titul je jen jeden z aktivních prvků přímo mířící na mladé, ale musíme sledovat i nepřímé podněty. Například podpora odchodu do důchodu je významný moment, který pomůže převést jednu generaci do důstojných podmínek a zároveň uvolnit prostor mladým. Je tu ale řada dalších faktorů, které sice přímo mládí nepodporují, ale ve svých vedlejších účincích mají největší vliv. To jsou veškerá opatření, která vedou k vyšší výkonnosti zemědělství, tedy k dostatečně atraktivní výnosnosti kapitálu. Musíme vidět, že mladý člověk bude stále více poměřovat, jak se uživí v daném odvětví a zjistí, že v jakékoli jiné profesi se mu bude dařit lépe. Potom bude muset zemědělství nabídnout jiná kritéria, jimiž bude mladé přitahovat. Chtěl bych podtrhnout zájem Evropské komise, aby se strukturální fondy využívaly právě směrem zvyšování výkonnosti zemědělství a k vytváření, a to je velmi důležité, pracovních příležitostí na venkově, dostatečně atraktivních, aby udržely mladou generaci. Podtrhuji na venkově, kde by měli mladí lidé nejen bydlet, ale také najít práci. Důležitá je i podpora žen. Jde totiž také o to, aby mladý člověk na venkově měl i ženu. Stačí se podívat k německým sousedům, co všechno tam svaz sedláků pro ženy dělá. Myslím si, že přímá či nepřímá podpora ženského elementu v zemědělství je stejně důležitá jako podpora mladých.
Hlavním kriteriem pro to, aby se mladí lidé usazovali na venkově, bude jistě kriterium profitability. Nikdo nepůjde na venkov jen proto, aby tam ztrácel ve vztahu k jiným příležitostem. Já však stále více cítím, a je to vidět i v zahraničí, že mladé dnes táhne do zemědělství i něco jiného, než jenom čistý zisk či lukrativní způsob obživy. Jejich důvodem je mnohdy fakt, že zemědělství je svobodné povolání, což je podle mne významný prvek. Může tady být ale řada dalších podnětů. Velké podniky zase mohou mladé nalákat na manažerské funkce, případně na možnost obsluhy stále dokonalejší zemědělské techniky. Řadu mladých lidí také táhne možnost dělat něco pro životního prostředí. Nová generace mladých v tom může nacházet i určitý únik.před stísněným a globalizovaným prostředím současného světa.
Grůza: Podmínka zemědělského vzdělání v rámci dotačního titulu pro mladé začínající zemědělce je oprávněná. Pokud čerpáme peníze státu a pokud budeme čerpat peníze EU, tak musí být aspoň jakási elementární garance, že peníze skutečně budou využity na to, na co byly určeny. A zmíněné vzdělání je tím základním předpokladem. Je jen otázka času, kdy bude naprosto samozřejmé, že lidé, kteří chtějí podnikat v zemědělství, nějaké odborné vzdělání mít budou. Stejně tak považuji za užitečnou podporu žen, protože téměř všichni mladí farmáři, s nimiž jsem se setkal, byli svobodní. Jednou z možností, jak se uplatnit na venkově, je agroturistika. V této oblasti také hledejme řešení. Tím ovšem není okamžitě zaplatit podnikatelům budovy či je dotovat nějakou částkou v hotovosti. Například na jižní Moravě vzniklo mnoho nových cyklistických stezek, ale chybějí ubytovací kapacity. Je jen otázkou času, než na to podnikatelé přijdou. Agroturistika má podle mého názoru značnou perspektivu a mnohde v zahraniční doplňuje příjmy obyvatel venkova.
Němec: Je jisté, že jeden dotační titul otázku mladých lidí nevytrhne. Prvotní motivací, proč by do zemědělství měli jít, nebude otázka, jestli je škola řízená krajem nebo tím či oním ministerstvem. Hlavní je, aby zemědělství a venkov jako celek prosperovaly, lidé dostávali lepší platy, byly příležitosti pro manažery, prostor pro podnikatele. Ale abychom mohli debatovat o stimulech, je potřeba rozlišit jednotlivé skupiny: první jsou manuální pracovníci, kteří obsluhují složité a elektronikou nabité stroje, druhá kategorie jsou soukromě hospodařící zemědělci, kteří jsou současně vlastníci, manažeři podniku a často i fyzicky pracující, a třetí je kategorie lidí, kteří chtějí dělat manažery. Každá skupina má úplně jinou motivaci. Pár postřehů ke druhé skupině, která je mi nejbližší: Když by měl mladý člověk převzít farmu po rodičích, zaplatí státu vysokou daň, na kterou většinou nemá. S tím souvisí i předčasný odchod do důchodu a vůbec možnost soukromníků rozšiřovat své podniky. Dokud tu nebude trh s půdou, nebudou pozemkové úpravy a dobrý zemědělec nebude mít možnost si ukrojit část půdy od souseda, který hůř hospodaří, platí nižší nájmy, tak není šance, což platí pro velký podnik i malého soukromníka. Určitě tu chybí motivace pro to, aby se lidé udrželi na venkově. Čerstvý vzduch je většinou málo.
Ještě k poznámce kolegy Grůzy, že by se měla podporovat agroturistika. Navrhoval jsem dotační titul, ale zemědělský výbor ho nepodpořil, také Jan Grůza hlasoval proti němu.
Grůza: Je potřeba najít řešení, jež by mělo význam pro všechny, kteří v agroturistice chtějí podnikat. Ale zmíněný dotační titul byl připravený pro pár známých, aby si opravili baráky.
Němec: To je samozřejmě nesmysl.
Novotný: Myslím, že stačí dělení na dvě skupiny- podnikatelé a zaměstnanci – a motivace u obou je stejná. Zatím jsme se nedotkli sociální oblasti, co vlastně lidem na vesnici můžeme nabídnout? Špatně placenou práci a špatnou dopravní obslužnost, bytová výstavba na vesnici skomírá. Na čtyři miliony hektarů půdy potřebujeme sto tisíc zaměstnanců, při průměrném produktivním věku 40 let by do zemědělství mělo ročně přijít 2,5 tisíce lidí. Diskutujme o tom, co jsme všichni ochotni pro to udělat, jinak se problém bude prohlubovat. Uplynou čtyři roky, bude nám chybět 10 tisíc lidí a nahradíme je pěti tisíci Ukrajinci.
Jirovský: V našich školách a učnovských zařízeních by se mělo ročně připravit na pět tisíc děvčat a chlapců, jinak nebude dostatek lidí. V požadavcích na kvalifikaci je určitý rozdíl mezi větším podnikem a rodinnou farmou. Ve větších podnicích budeme mít vyšší požadavky na specializaci, ale k ní by měli mladí dospět postupně, ne přímo ze školy. Naopak na rodinné farmě by měl být pracovník všestrannější.
Sklenář: Podpora státu by se měla vždy týkat dobrého podnikatelského záměru, ať už soukromníka či právnické osoby. Ten na sebe váže vše ostatní, včetně pracovních příležitostí. Myslím si, že zemědělci by měli dostat možnost dobré podnikatelské záměry realizovat, abychom jich měli co nejvíc do doby, než vstoupíme do EU a než nás unie zahltí svou produkcí. Pokud nebudeme připraveni na tuto dobu, český zemědělec vymře a zbude tu jen pár skalních, možná ekologických zemědělců, kteří nebudou zemědělství provozovat jako obživu, ale z jiných důvodů. Jestliže se shodneme na tom, že základem všeho dobrý podnikatelský záměr, je třeba mluvit o tom, jak takové záměry nastartovat. Jsem přesvědčen, že je tady určité množství financí, které se mohou vložit do zemědělství a pobídnout podnikatele. Je to ale jenom otázka priorit. Ať se zástupce ministerstva zemědělství neurazí, ale to, že tady sedí u kulatého stolu v této sestavě, svědčí o tom, že se na problém podpory mladých zemědělců neklade takový důraz, jaký by se klást měl. My se snažíme lobbovat, ale bohužel jsme ve věkové kategorii, která nemá vrstevníky na ministerstvu zemědělství s dostatečným vlivem, takže se nám nedaří návrhy prosadit. Pokud nepřesvědčíme poslance a pracovníky na ministerstvu, že podpora mladých farmářů je důležitá, bude nás čekat zhoršování věkové struktury pracovníků v zemědělství a postupná nekonkurenceschopnost našeho zemědělství.
Moulis: Jediný nástroj, který v současné době existuje na podporu mladých začínajících zemědělců, je koncipován tak, že zemědělci požádají v rámci tohoto dotačního titulu o podporu a čekají do ukončení podávání žádostí na verdikt, jakou výši podpory získají. Je to chyba, protože zemědělec by to měl vědět dopředu. Navíc z informací, které máme od mladých zemědělců, tento dotační titul vůbec nepodpořil příliv dalšího cizího kapitálu do zemědělství. Otázkou je také, jak definovat mladého začínajícího zemědělce. Podle mne by to měl být ten, který začal podnikat. Může to být zemědělec, který pracoval na rodinné farmě, nebo v zemědělském podniku, ale v daném roce, kdy podává žádost, začal podnikat. Není to tedy ten, který podniká druhým či třetím rokem a může tuto dotaci čerpat v předešlém roce a letos znovu. Rozmělňují se tak finanční prostředky a ztrácí se smysl této podpory. O tom ostatně svědčí i kriterium jejího hodnocení, kterým je počet podpořených farem, což je podle mého názoru úplně chybně. Kritériem úspěšnosti by měl být počet začínajících zemědělců, protože právě jejich podporu má titul v samotném názvu.
Sklenář: U podnikatelů, kteří hospodaří první dva maximálně tři roky, to je ještě snesitelné, jsou to v podstatě stále začínající podnikatelé. Chyba ale je, že se letos budou znovu dotovat ti samí zemědělci jako vloni. My jsme titul původně navrhovali koncipovat úplně jinak. Chtěli jsme, aby peníze ležely v bance jako záruka a teprve po uskutečnění podnikatelského záměru by je banka zemědělci vrátila a on by je účelně investoval. To ale kvůli rozpočtovým pravidlům nelze.
Moulis: Když nebylo možné peníze používat jako záruku, navrhovali jsme titul postavit jako kombinaci předem známého podílu dotace přímé a cizích zdrojů. Aby zemědělec bral investici vážně, což udělá v okamžiku, kdy tady bude ještě jiná instituce, která ho bude hlídat a nutit k výkonu. A tou je banka, která mu půjčí peníze. Navrhovali jsme tedy kombinaci přímé dotace ve výši 20 procent spolu s podporou z PGRLF, který dotuje do určité výše úroky u prověřených a bankou zhodnocených podnikatelských záměrů. MZe nám však neustále dokola tvrdilo, že to není možné. Když jsme však požádali o stanovisko k tomuto návrhu ministerstvo financí, loni v březnu nám sdělilo, že takový titul není v rozporu s rozpočtovými pravidly a pouze stačí, aby MZe upravilo obecné podmínky zásad poskytování dotací.
Průša: Na poradě, kde se tehdy nový dotační titul řešil, vyzýval náměstek Kalina, aby mu byly připomínky předány písemně.
Moulis: Naše připomínky a návrhy jsme na MZe posílali několikrát a více lidem. Podstatné je, že do letošních pravidel úpravy už nevpasujeme, ale pokusíme se o to na další roky.
Sklenář: V současné době je situace taková, že zemědělec investici realizuje, aniž by měl dotaci, a čeká jestli dostane nějaké to dvaceti či třicetiprocentní přilepšení. Používá tedy vlastní zdroje, takže to nemůže být podpora začínajícího zemědělce. Je to podpora zemědělce, který má peníze a jen čeká, jestli mu dotace vyjde nebo ne, ale není na ní životně závislý.
Grůza: Určitě lze hledat možné dotační podpory, ale je potřeba každý dotační titul opravdu pořádně připravit. Jak je vidět i u tohoto titulu, dodnes nemáme jasno, jak by měl fungovat, aby splnil svůj účel. Proto je třeba připravit ho dostatečně dlouho dopředu, aby bylo jasné k čemu má sloužit, jakou podnikatelskou skupinu má oslovit a komu má pomoci. Je potřeba diskutovat a hledat cesty. Já se nebráním jakékoli diskusi o podpoře mladých farmářů, ale je třeba to vždy dotáhnout do konce.
Němec: Souhlasím s tím, co o dotačním titulu říkali zástupci SMA. Původní představa, kterou SMA navrhla - ručit penězi a vyplatit je až po splnění záměru -, byla také verze, kterou schválila sněmovna. Ministerstvo ji však následně odmítlo s tím, že jde o kolizi s rozpočtovými pravidly, což je argument stejného druhu, jako že není možný souběh s podporou z PGRLF. Pokud by se ale tehdy vysvětlilo využití prostředků, tzn. že budou sloužit k ručení, pak je to v souladu s rozpočtovými pravidly. Jenže MZe jen hledalo důvody, proč to nejde. Ještě poznámka: neměli bychom si hrát na sociální inženýry a plánovat, kolik tu má být škol. Musí se začít z druhé strany, od motivace, aby se venkovský sektor rozvíjel a pak lidé do zemědělství půjdou.
Jirovský: Prokázalo se tu, že cesta mladých do zemědělství jde přes ekonomiku, přes společenské uznání a vyřešení všech problémů, včetně vyjednání podmínek v kapitole zemědělství pro přistoupení k EU.
