Podařilo se vládě, která tento týden skončila své čtyřleté funkční období splnit v oblasti zemědělství to, co si na začátku předsevzala? Srovnáme-li koncepci vládní agrární politiky se současným stavem resortu, zjistíme, že byla úspěšná jen částečně.
Z hlediska zemědělské prvovýroby je pozitivní, že v posledních dvou letech vykázalo zemědělství jako celek zisk. V roce 2000 to bylo 3,7 a loni 3,3 miliardy korun. Objem dotací do odvětví včetně náhrad za škody způsobené suchem byl prakticky dvojnásobný v porovnání s předcházejícím čtyřletým období. Tím se snížila zadluženost zemědělských podniků ze 46 na 36 procent a celkové cizí zdroje v odvětví klesly z 92 na 69 miliard korun. Vláda snížila splátky nájmu na pozemky spravované Pozemkovým fondem ČR, provedla bonifikaci návratných finančních výpomocí a zreálnila hodnotu privatizovaného státního zemědělského majetku. Novelou zákona o spotřebních daních byl zaveden institut zelené nafty, fungující na principu vratky 60 procent spotřební daně z nafty zaplacené zemědělci, což představuje zhruba miliardu korun ročně. Relativně se stabilizovala výroba methylesteru řepky olejné a následně bionafty, která se podílí na spotřebě nafty zhruba deseti procenty. Státní podpora ekologického zemědělství stimulovala jeho nárůst a v roce 2001 tímto systémem hospodařilo již 654 podniků na více než pěti procentech celkové výměry zemědělského půdního fondu. Během čtyř let se změnila také struktura dotačních programů, které se zároveň přiblížili k dotacím vyplácených v EU. Dotace mimoprodukčních funkcí zemědělství byly odděleny od podpory orné půdy ve vazbě na uvádění půdy do klidu a podpory týkající se trhu poskytuje Státní zemědělský intervenční fond, na který se transformoval dřívější Státní fond tržní regulace. Vládě se také, jak koncepce předpokládala, podařilo zavést cukerný pořádek a stanovila pevná pravidla regulace trhu mléka a přistoupila k intervenci na trhu s obilím.
V rámci agrárního obchodu byly zrušeny vývozní licence na řepku a obilí a prostřednictvím tzv. dvounulové varianty byl částečně liberalizován obchod s EU. Naproti tomu snížit deficit agrárního zahraničního obchodu se vládě nepodařilo a tento schodek po dobu její vlády ještě vzrostl. Neúspěšná byla také snaha zmodernizovat a především zeštíhlit náš potravinářský průmyslu, stejně tak jako přesvědčit zemědělce ke sdružování v odbytová družstva, takže i přes státní podporu vzniku odbytových organizací, zůstávají nadále atomizováni a mnohem hůře tak jsou schopni vyjednávat cenu při odbytu své produkce. S tím souvisí i přetrvávající nerovné postavení smluvních stran na trhu, například zemědělců vůči obchodním řetězcům. Nezrychlil se výrazně ani prodej státní půdy a vypořádání majetkových nároků v družstvech podle transformačního zákona stále není dokončeno.
