Českému zemědělství chybí dlouhodobá vize. Převážně řešíme ad hoc problémy a reagujeme na vnější události. To nelze ale nikdy dělat dobře, pokud nebudeme vědět, kam směřujeme a jaké jsou naše priority. Uvedl to předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha na konferenci Budoucnost českého zemědělství, která se konala v Senátu v Praze. Jejím cílem bylo zahájit spolu s aktéry zemědělské sféry v ČR veřejnou diskusi o aktualizaci Strategie resortu Ministerstva zemědělství s výhledem do roku 2030.
Na aktualizované strategii českého zemědělství by měla panovat shoda
Ministr zemědělství Marek Výborný připomněl, že v roce 2017 byla vytvořena strategie Ministerstva zemědělství s výhledem do roku 2030. „Ta je v mnoha ohledem přežitá a neaktuální. Nikdo nemohl předpokládat, jaký vývoj nastane, včetně toho, že nebyla nadefinována současná společná zemědělská politika (SZP). Proto je třeba připravit aktualizaci těchto dokumentů,“ vysvětlil. Výsledkem by měla být aktualizovaná strategie českého zemědělství 2030 +, na níž by panovala všeobecná shoda a měla by se stát i jakýmsi vyjednávacím řádem na evropské úrovni. Potřebu přehodnocení této strategie potvrdil i ředitel Ústavu zemědělské ekonomiky a informací Štěpán Kala. Podle něj dosažení některých cílů ve stávající strategii není zcela reálné. Vývoj totiž ovlivnila především pandemie covidu-19 a válečné konflikty. Upozornil také, že celostátní trendy jsou ovlivňovány i faktory na celosvětové úrovni, jako je například klimatická změna, či fungování globálních trhů. Ministr očekává, že aktualizace strategie by mohla být dokončena letos ve druhé až třetím kvartálu. Vládou by měla být schválená do konce letošního roku.
Podle ministra po roce fungování SZP je třeba opět zasednout k jednomu stolu a nalézt jak odbornou, tak politickou shodu na případné úpravě aktuální SZP. Za cenné v rámci agrárního sektoru ministr považuje právě určitou pestrost, která je podle něj možná unikátní v Evropě. „V ČR jsou jak skvěle fungující rodinné podniky, tak střední zemědělské firmy a několik velkých podniků. Tato struktura vychází z historického dědictví, proto je u nás situace výrazně jiná než například v sousedním Polsku. Ta pestrost by měla být naší devizou a ambicí by mělo být právě využít hodnotu této pestrosti,“ míní Výborný. Podle něj odvětví ovlivňuje rovněž nárůst cen vstupů, energií a podobně. Vliv má nesporně i válka na Ukrajině, nebo biogenní faktory. Jsme součástí celého evropského zemědělství, tak logicky jsme s evropskými ambicemi. „V některých je Česká republika daleko vpředu před tím, co vidíme v Evropě, například v otázce pesticidů. Některé ambice, které jsme měli na vládní úrovni ty evropské předbíhají,“ připustil ministr. Jako příklad uvedl klecový chov slepic. „V okamžiku, kdy víme, že není vůle na úrovni členských států, logicky se dostáváme do nevýhodného postavení. Pokud jsme však něco způsobili, jako stát, politická reprezentace, nemůžeme to přenášet na zemědělskou praxi,“ řekl. Podle něj to je vysvětlením, proč chovatelé drůbeže byli podpořeni ze sta procent. Ministr zdůraznil také význam vědy a výzkumu. „Pokud to však nebude aplikovaný výzkum, který se nebude propisovat do praxe, tak nedává smysl,“ dodal.
Otázkou je i míra potravinové soběstačnosti a bezpečnosti
Pýcha zdůraznil, že mezi základní postoje ve strategii českého zemědělství, na kterých by se měly shodnout všechny zainteresované strany, patří otázka, zda chceme, aby ČR mělo určitou míru potravinové soběstačnosti a bezpečnosti. „Jakou a jak jí zajistíme? Jak zajistíme udržitelnost zemědělské a potravinové produkce do budoucna? Dále si musíme říci, zda chceme levné, nebo drahé potraviny a k tomu přizpůsobit zemědělskou politiku. Chceme zajistit konkurenceschopnost českého zemědělství? Jak? Těch otázek je samozřejmě mnohem více. Všechny zároveň narážejí na nesystémovost a neudržitelnost dosavadní zemědělské politiky. Ať na evropské úrovni, nebo i u nás,“ prohlásil. Podle něj se často dělají rozhodnutí bez projednání s odbornou veřejností a často bez koncepce a uvědomění se souvislostí a dlouhodobých následků. „Toto vše chceme s kolegy ze Zemědělského svazu a zástupci odborné veřejnosti a státu projednat ještě během letošního jara, aby mohla vzniknout nová, jasná, transparentní a pro Česko a české zemědělce vyhovující dlouhodobá vize českého zemědělství,“ doplnil.
K otázce soběstačnosti Výborný uvedl, že Česká republika nikdy nebude soběstačná ve všech komoditách. Proto nemá smysl si vytvářet idylické cíle, které nebudou dosažitelné. „Naší ambicí by měla být udržet úroveň soběstačnosti, na jaké jsme,“ řekl ministr. Podle něj nereálná je například představa o silném chovu prasat z mnoha důvodů nereálná. „ČR by ale neměla jít cestou, že bude v soběstačnosti dále klesat,“ zdůraznil. „Proto raději říkám potravinová bezpečnost. Vše se má promítnout do aktualizace strategie 2030,“doplnil.
Celý článek najdete v týdeníku Zemědělec č.5/2024