Zdeněk Havlíček nikdy nechtěl dělat v zemědělství jako jeho matka. Ani netoužil jít ve šlépějích svého otce a být řezníkem. Přesto je už sedmým rokem chovatelem krůt a v minulých dnech se stal i jejich zpracovatelem. Šestatřicetiletý podnikatel ze Sedlčan, vyučený chladírenský mechanik, otevřel krůtí jatka v nelehké době - odbyt domácí produkce už několik měsíců komplikují dotované dovozy. Není to ale první a zřejmě ani poslední překážka, s níž se bude muset mladý muž poprat.
K chovu krůt se Zdeněk Havlíček dostal díky restitucím. Avšak na pozemcích na okraji Sedlčan, které kdysi patřily prarodičům jeho manželky vyrostl za socialistické éry areál pro výkrm drůbeže. A rodině nezbylo, když chtěla svou půdu nazpátek, než celý státní podnik privatizovat. Současně s tím ovšem Havlíčkovi převzali závazky za 2,5 milionu korun a 1,7 milionu korun pohledávek – jak se brzy ukázalo, z 98 procent nedobytných. To ale věřitele nezajímalo a někteří po novém majiteli žádali neprodlené vyrovnání, jako kdyby jim dluhy nezaplatil on. „Většinou jsme se dohodli, část jsem splatil a zbytek pohledávky firmy odepsaly. Rakovnický výkup po mě dosud soudně vymáhá celý dluh. Z čeho jsem ho měl ale uhradit, když jsem převzal závazky, které nebyly kryté pohledávkami? Kdybych se nechtěl chovat seriózně, mohl jsem nechat dluhy na babičce a založit čistou firmu,“ brání se pan Havlíček.
Miliony zůstaly nenávratně v Adexu
Další ranou, z níž se musel chovatel vzpamatovat, byl krach společnosti Adex, tehdy jediného zpracovatele jatečných krůt. Ze tří milionů uznaných pohledávek se mu vrátilo 42 tisíc korun. „S Adexem byly vždycky problémy s placením,“ shrnul své letité zkušenosti s tachovskou firmou, o kterých se mu už nechce moc hovořit. S roční produkcí 30 až 36 tisíc krůt a krocanů ve výborné kvalitě, což je kolem 250 až 300 tun jatečných zvířat, patřil ke středně velkým dodavatelům. Spolupráce s Adexem se časem rozvinula i do obchodní činnosti – manželé Havlíčkovi vybudovali úspěšný velkoobchod a maloobchod s krůtím masem pro Sedlčansko a široké okolí. Jenže stále nepřijatelnější cenová politika Adexu poté, co ho převzal Agrofert, takovému prodeji nepřála. Havlíčkovy nakonec dotlačila k tomu, že si založili vlastní podnik.
„Budování krůtích jatek jsem panu Havlíčkovi rozmlouvala. Ve světě se jde cestou koncentrace malých porážek a vznikají stále větší celky,“ odrazovala chovatele drůbežářská odbornice Vlasta Lukšanová, tajemnice Českomoravské drůbežářské unie. Dnes ale uznává, že se sedlčanský podnikatel, když se chtěl vymanit z područí monopolního odběratele, rozhodl správně. „Vybudoval na malém prostoru úsporný moderní provoz s vysokým výkonem a minimálním podílem ruční práce při porážení,“ hodnotí inženýrka Lukšanová nedávno otevřenou porážku. Podle majitele mohou nová jatka denně zpracovat 300 kocanů nebo 600 krůt, což je zhruba desetina kapacity Adexu.
Časem i krůtí speciality
Přestavět léta nevyužívanou budovu líhní a vybavit jatka technologií představovalo investici za 3,5 milionu korun. Část uhradil Zdeněk Havlíček z vlastních zdrojů, část z bankovního úvěru. Zajímal se o příspěvek z programu Sapard, ale odradila ho byrokracie kolem něj. Se žádostí o dotace pro mladé zemědělce neuspěl. „Pro ministerstvo jsem byl zpracovatel, i když jsem byl tehdy jen prvovýrobce,“ nechápe.
Starší linku, která měla za sebou rok provozu, sehnal za poměrně výhodnou cenu. Krůty a krocany, zatím jen z vlastního chovu, se na ní porážejí a poté porcují. Firma Druhaz, jak Havlíčkovi svůj nový byznys pojmenovali, by ale neměla zůstat pouze u výsekového masa. „Za dva tři roky bychom chtěli adaptovat prostory nad porážkou v prvním patře a vyrábět různé speciality – marinovaná masa, šašliky, masírované rolky,“ plánuje pan Havlíček s malou poznámkou: „Vše ale bude záležet na tom, kudy se bude ubírat trh s krůtím masem.“ Současná situace jeho podnikání vůbec nepřeje, jako ostatně všem výkrmcům a zpracovatelům drůbeže, včetně krůt. Váznoucí odbyt, jak už to chodí, doprovází propad cen.
„Před dvěma lety bych za zabitého krocana dostal bez problémů 85 Kč/kg, teď jsem ho prodával za 51 korun. Odbyt stojí, chovatelé jsou nuceni jatečná zvířata překrmovat a nakonec je prodávají se ztrátou. Levnému dotovanému masu z dovozu nemůžeme nikdy konkurovat,“ tvrdí Zdeněk Havlíček. Situaci může posoudit jak z pozice prvovýrobce, tak zpracovatele. I když by ještě určitý prostor, jak stlačit své výrobní náklady ve výkrmu našel – třeba díky modernější krmné technologii – nebylo by to podle jeho propočtů až tolik významné. „Myslím, že výkrmci mnoho rezerv nemají. To však platí o těch specializovaných, ne nahodilých, kteří se na výkrm vrhnou před Vánocemi.“
Jak se bránit dotovaným dovozům
Také ministerstvo zemědělství zaznamenalo, že tuzemský trh s drůbeží už několik měsíců zahlcuje laciné zboží z dovozu, a nedávno přislíbilo, že na zvýšené importy bude reagovat zvednutím cel.
S přetlakem drůbeže se podle Vlasty Lukšanové potýká celá Evropa, kterou zahltily importy hlavně z Brazílie. „Evropská unie se však umí ochránit, i když tam nejsou žádné kvóty. Má ale přesně zmapovaný trh díky přesným týdenním informacím, které podávají každý čtvrtek porážky i farmáři. Na to pak reagují vývozní a dovozní licence. U nás dosud nefunguje subjekt, který by obdobně drůbeží trh sledoval,“ porovnává. Tuto roli by mohl v blízké budoucnosti zajišťovat Státní zemědělský intervenční fond, který podle chystané novely zákona bude spravovat licenční systém a uplatňovat unijní nařízení pro organizaci trhu s drůbeží.
Hlavně neztrácet optimismus
Až se na trh s krůtím masem vrátí rovnováha a oživí se prodej tuzemské produkce, může sedlčanský zpracovatel porážet jatečná zvířata také od svých kolegů. Firma Druhaz se bude vždy zaměřovat předně na domácí trh. „O vývozu bych uvažoval, jedině kdyby byl ekonomicky výhodný,“ říká Zdeněk Havlíček. Také inženýrka Lukšanová mu doporučuje, ať se orientuje na místní trh a nabídne spotřebitelům různé speciality. „Takové porážky mají v Evropě své místo,“ dodává kuráž začínajícímu zpracovateli.
