Přestože stavy skotu a prasat stagnují, nebo se snižují, počty ovcí v posledních sedmi letech každoročně rostou. Zatímco v roce 2000 se jich chovalo kolem 80 tisíc kusů, dnes je jich více než jednou tolik. Podle údajů Českého statistického úřadu k letošnímu 1. dubnu proti loňsku stouply asi o 20 tisíc kusů.
Svaz chovatelů ovcí a koz však podle svého předsedy Víta Mareše očekával, že počty ovcí chovaných u nás budou spíše stagnovat. Takový vzestup jejich počtů souvisí podle něj s rozvojem trvalých travních porostů. Připomněl, že na velkém nárůstu se ale zřejmě podepsala i nepřesná evidence přetrvávající z minulých let. „Stávalo se, že chovatelé své ovce někde přihlásili a už je zapomněli jinde odhlásit,“ objasnil. K rozšíření chovů ovcí přispělo i obnovení podpor na konci 90. let. „Přímé pobídky se ale v poslední době snižují a při přechodu plateb na farmu chovatel už nebude vůbec zainteresovaný na chovu ovcí,“ poznamenal Mareš.
V mnoha případech je problémem zajištění odbytu. Drobní chovatelé maso většinou nabízejí formou přímého prodeje ze dvora. Ale ani ti, co mají větší stáda, nejsou schopni nabídnout velkým zákazníkům takové množství masa, které by pro ně bylo zajímavé. „Asi před třemi roky jsme začali nabízet chlazené jehněčí maso špičkovým hotelům a setkali jsme s obrovským nadšením šéfkuchařů,“ uvedl pro ČTK spolumajitel společnosti firmy Platen CZ z Vendryně v okresu Frýdek-Místek Jaroslav Rucki. Potvrdil, že o produkty měli zájem i větší odběratelé. „Nejsme ale schopni pokrýt jimi poptávané objemy. Nemáme dostatečný provozní kapitál. Bude nutné odbyt organizovat a dát tím jistotu chovatelům. Poptávce prostě nestačíme, s kapacitou jsme na hraně,“ dodal. Předseda Agrární komory Valašska Jindřich Šnejdrla poznamenal, že například na Vsetínsku, k němuž chov ovcí tradičně patří, nyní neexistuje žádná zemědělská společnost, která by se produkci skopového a jehněčího masa věnovala ve velkém. Podobná situace je i v jiných částech republiky.
Mareš poznamenal, že v souvislosti se zvyšující se nabídkou jehněčího masa však jeho ceny klesají. Ještě v roce 2000 se prodával kilogram jehněčího za více než 50 korun, v současnosti ceny klesly na 45 korun za kilogram v živém.
Odbyt vlny však není podle něj problém, horší je to s cenou. Dříve čeští chovatelé vlnu exportovali hlavně do Itálie. „Po vstupu do unie se přeorientovat z italského trhu na německý a rakouský. Italové začali nakupovat v Rumunsku a Bulharsko, kde jsou nižší ceny než u nás. Navíc náš trh je roztříštěný,“ doplnil. V České republice se chová kolem třiceti plemen ovcí. „Pokud nemáte chov o třech až pěti tisících kusech, těžko dodáte potřebné množství do Itálie na výrobu jemných vlněných látek,“ poznamenal. U nás jsou totiž chovy mnohem menší.
Odbyt vlny zajišťují dvě družstva, a to OVEKO, které z velké části vlastní právě Svaz chovatelů ovcí a koz, a družstvo Romney. To sdružuje chovatele ovcí tohoto plemene a prodává vlnu přímo do Anglie, kde cena dosahuje těsně pod jedno euro za kilogram. „My děláme službu pro ostatní chovatele, kdy jsme schopni vykoupit veškerou nabízenou vlnu. Cenové relace jsou však velmi nízké, výkupní cena je podle typu vlny od osmi do 15 korun za kilogram,“ doplnil Mareš s tím, že letos se plánuje obnovení prádelny vlny. Tím by se měla zlepšit i situace v odbytu.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Tak jako, asi je to na jednu stranu i docela dost dobře, ale těžko říci, jak to celé bude vypadat jaký to bude mít dosah... Třeba já osobně jsem vegan, ale nevadí mi nosit nějaké to oblečení jako je ovčí kožešina a tak no... Ty ovčí kožešiny si pak pořizuji na těchto stránkách - http://www.vlnenezbozi.cz/ovci-kuze/