Pozemkový fond spravuje nyní 430 tisíc hektarů půdy. Jaká je současná situace v procesu odstátnění zemědělské půdy?
Ze 430 tisíc hektarů se předpokládá, že bychom mohli prodat řádově 250 tisíc hektarů. Prodáváme v průměru 55 až 60 tisíc hektarů ročně. Z toho vyplývá, že by prodej měl ještě trvat asi pět let. Skutečnost je taková, že se začínáme dostávat k obtížnějším věcem.
Co to znamená?
Obtížnější je to v tom, že nám třeba zbývají menší parcely. Navíc dnes máme většinu půdy, která by měla být předmětem prodeje, v příhraničních oblastech, kde jsou nedokončená scelovací a přídělová řízení z doby minulého režimu. Z toho plyne, že je obtížnější majetek připravit do té fáze, že je převodu schopný. Nedávno jsme projednávali ve výkonném výboru tzv. historický majetek obcí, který je v katastru veden ve zjednodušené evidenci a bude ho třeba napřed oddělit. Podobný proces nás čeká, pokud zákonodárci přijmou nějakou právní úpravu týkající se navrácení církevního majetku.
Stává se, že o pozemek nemá nikdo zájem?
Stane se to, u prodeje půdy to ale není tak obvyklé. Máme několik způsobů odstátnění majetku. Můžeme postupovat podle zákona o půdě, zákona o prodeji půdy, nebo podle zákona o velké privatizaci. Majetek, o který nemá opravdu nikdo zájem, můžeme odstátnit podle paragrafu 2 zákona o PF ČR. V rámci veřejné soutěže se pak o něj může zajímat kdokoliv. Nabídku inzerujeme v tisku či na internetu. Někdy se vyhlašuje i několikrát.
Často jsou to i stavby, které pocházejí z bývalých státních statků. Nejsou příliš využitelné, proto se často musí přikročit k jejich demolici.
Kolik zbývá ještě vypořádat restitučních nároků?
Ve finanční hodnotě vyjádřeno je to asi 1,2 miliardy korun. Z toho asi 710 milionů korun bude v náhradních pozemcích, což odhadujeme na 10 až 20 tisíc hektarů. Zbývajících 490 milionů je třeba vypořádat peněžitými náhradami.
U vypořádání restitučních nároků vydáním náhradních pozemků je trochu problém, jejich úspěšnost není příliš velká. Podle názoru oprávněných osob zřejmě nabízíme málo atraktivní (rozuměno stavební) parcely, ale PF ČR nespravuje jinou než státní zemědělskou půdu, takže očekávání restituentů v tomto ohledu nikdy nenaplníme.
Potíž je také v tom, že celou řadu nároků nedovedeme uspokojit proto, že není k dispozici pozemek o tak malé rozloze, aby na něj držitelé s nízkými nároky, kterých je značné množství, dosáhli.
Má tato situace vůbec nějaké řešení?
Prakticky to východisko nemá, ale je možné to řešit i tak, jak to udělalo nedávno několik restituentů s menšími nároky v Praze. Domluvili se a společně požádali o jeden větší pozemek.
Nedávno se opět otevřena otázka církevní půdy. Jakou cestou by se mohla podle Vás ubírat?
Podle mého názoru pravděpodobně vznikne nějaký kompromis mezi naturálním a finančním plněním.
Paragraf 29 zákona o půdě z roku 1991 zakazuje jakékoliv nakládání s majetkem, který vlastnily k 25. únoru 1948 církve a náboženská společenství. A u toho zůstalo. Bohužel, od té doby se zákonodárci nedokázali shodnout řešení této otázky, které by se promítlo ve novele uvedeného paragrafu.
Pozemkový fond byl několikrát spojován s celou řadou kauz, jako je právě prodej blokovaného církevního majetku, či podvodné převody?
Fond rozhodně neprodává majetek, který je blokován.Ten nyní tvoří 48 tisíc hektarů. Stává se však, že církve se pletou v tom, kdy o majetek přišly a v těchto právních předpisech se dostatečně neorientují. Typickým příkladem je spor s Řádem premonstrátů v Teplé, kde řád
o majetek přišel už v rámci první pozemkové reformy v roce 1921. Přitom tento paragraf se týká pouze majetku, který přešel na stát až po roce 1948, nikoliv před ním.
Co se kauz týče, nově přijatá právní úprava neumožňuje převody mimo veřejnou nabídku. Jestliže se o pozemek přihlásí více restituentů s platnými restitučními nároky, tak se mezi nimi uspořádá soutěž, kde platidlem je výše restitučních nároků. To vylučuje, aby se kauzy z léta roku 2005, kdy byly pozemky převáděny netransparentně mimo systém veřejné nabídky, opakovaly.
