Sedlčansko je krásný kraj. Vědí to výletníci, kteří sem hojně přijíždějí, a uvědomují si to také lidé, kteří tu žijí. Určitě se to dá říci o inženýru Vladimíru Kunclovi z Brziny. Že mlýn na samotě, kde s rodinou bydlí, je ideální místo pro agroturistiku, potvrzují pravidelní hosté už jedenáct let. K rodinnému hospodářství patří koně, extenzivní chov masného skotu i vlastní výroba elektřiny. S citem pro ekologii se v Kunclově mlýně potkáte na každém kroku, i když na ni nemají „papíry“.
Brzina je jedna z osmi osad, které patří pod obec Svatý Jan, jejímž je Vladimír Kuncl starostou. Jistě úspěšným, když je ve funkci již jedenáct let. Tento kraj má štěstí, že jsou mu blízké zásady, kterým se dnes populárně říká trvale udržitelný život na venkově. „Krajina Sedlčanska není nejvhodnější pro intenzivní zemědělskou výrobu. Není to oblast, kde by se mnoho lidí uživilo výhradně klasickým zemědělstvím bez doplňkového příjmu,“ míní starosta. Jako farmář si to uvědomil velmi brzy, dá se říci hned poté, co zaměstnání družstevního zootechnika vyměnil za samostatné hospodaření. Věřil, že se o svůj majetek postará lépe, než když ho ponechá v družstvu. A nemýlil se, Zemědělské družstvo Svatý Jan je nyní před likvidací.
Na kopcích se moc oře
Většinu z navrácených dvaceti hektarů Kunclovi zatravnili. Ve zdejší kopcovité krajině je ale stále hodně svažitých pozemků, které po takové změně přímo volají. „O zatravňování se spíš hodně mluví, ale pořád dokola se oře a seje na polích, kde je velká eroze. Podnikům se zřejmě vyplácí i takové pozemky obdělávat, než je zatravnit,“ míní inženýr Kuncl. I když stát tuto přeměnu podporuje, zřejmě je to nedostatečná motivace. Profit z vypěstovaných plodin zdaleka převyšuje dotace.
Hned od počátku farmář věděl, že nechce dělat mléko, ale chovat masný skot hereford. Včetně jalovic a telat má nyní osmnáct kusů. „Zjara jsem ještě za poměrně slušné peníze prodal starší krávy. Teď čekám, jestli díky nové vyhlášce o značení masa půjdou ceny hovězího trochu nahoru. Než prodávat za současné ceny, to si radši dobytek nechám dál doma,“ spočítal si.
Extenzivní způsob chovu, který má velmi blízko k ekologickému, zvolil chovatel i vzhledem ke svému vytížení ve funkci starosty. S žádostí o registraci ekologického zemědělce však váhá. „Hlavním důvodem je, že bych nesměl stimulovat říji preparátem Oestrophan. Uhlídat ale u herefordek říji na pastvě by bylo dost problematické. Na druhé straně pořizovat si býka na tak malý počet krav považuji za velký luxus,“ vysvětluje inženýr Kuncl.
Mlýn na samotě má velké kouzlo
Ve mlýně je hezky a dost místa, poradil manželům Kunclovým hned po revoluci jejich známý, který si otevřel cestovní kancelář. Z prvních hostů - Holanďanů, které do Brziny nasměroval, se stali rodinní přátelé a vracejí se každý rok.
Dva apartmány se dvěma dvoulůžkovými pokoji a možností přistýlky, kuchyňkou a vlastním sociálním zařízením, dohromady pro deset hostů, bývají přes léto pravidelně obsazené. Návštěvníci z různých koutů České republiky, ale také Holandska, Německa či Belgie, začínají přijíždět v červnu, sezóna končí v září až říjnu, i když Kunclův mlýn nabízí celoroční ubytování. A k tomu různé aktivity, jako koupání, turistika a cykloturistika, možnost jízdy a výuky jízdy na koních, půjčování sportovního nářadí, v zimě dobré podmínky pro běžecké lyžování a bruslení na rybníce, jak se můžeme dočíst v propagaci jejich ubytování na internetové stránce ECEAT - Evropského centra pro eko-agroturistiku.
Už tam ale není zmínka o dalších zajímavostech, které mohou hosté ve mlýně poznat. Třeba malou vodní elektrárnu vyrábějící asi 20 až 25 tisíc kilowatthodin za rok, lépe řečeno za období, než zamrzne náhon, nebo v létě vyschne potok, který náhon napájí. „Doma spotřebujeme jen zhruba polovinu a tak přebytečnou elektřinu prodáváme. Je ale paradoxem, že za ekologickou elektřinu nám energetické podniky platí třikrát méně, než za kolik my od nich běžně energii kupujeme,“ pozastavuje se hospodář. Francisova horizontální regulační turbína, kterou zprovoznil asi před dvanácti lety, má zajímavou historii. Vladimír Kuncl ji sehnal na inzerát z mlýna u Mladé Vožice. Tehdejší mlynář ji koupil v roce 1947, ale do znárodnění ji už nestihl nainstalovat, celá léta ležela v bednách.
Dalším historickým kouskem, který majitel mlýna na Brzině uvedl do chodu v letošním roce, je stará pila, jejíž torzo vystopoval na Moravě. „Kdysi tu také bývala pila, ale koncem 19. století zanikla. Když už jsme obnovili vodní kolo, chtěli jsme sem vrátit i tuto tradici. Máme totiž také tři hektary lesa,“ poznamenal.
Péče o ubytované hosty je, jak už to bývá, doménou paní domu včetně doprovázení hostů při výjižďkách na koních. Mimoto má kadeřnický salón pro psy, který vyhledávají majitelé domácích miláčků z blízkých Sedlčan i vzdálenější Prahy.
Obce stojí o turisty
Sdružení obcí Sedlčanska, do něhož se v roce 1995 zapojilo 23 obcí, se snaží společně rozvíjet mimo jiné turismus a cestovní ruch a chránit životní prostředí. Jistě není od věci, když starosta Svatého Jana se svými zkušenostmi s agroturistikou vede realizační skupinu pro turistiku a cestovní ruch. Této oblasti se v projektu sociálně-ekonomického rozvoje Sedlčanska přikládá velká váha, na druhé straně Vladimír Kuncl vnímá překážky, které tyto snahy brzdí. Nejde jen o to, že mnozí sedláci se obávají ztráty soukromí, budou-li pronajímat pokoje hostům. „Podnikání přináší starosti a řadě lidí se nechce pouštět do něčeho, když neví, jak to dopadne. Také jsem vyhlížel první hosty s obavami.“
Hlavním problémem jsou ale podle Kuncla peníze. „Slušně zařídit koupelnu je dnes pěkná položka. Vlastní sociální zařízení je přitom nezbytná podmínka ubytování. Teoreticky by na tento účel mohl přispívat program Sapard. Problém je ale v tom, že případný šťastlivec peníze uvidí, až když bude celá investice hotová. Jenže, když bude mít někdo vlastní zdroje, tak nemusí čekat na nějakou dotaci.“
Venkovská architektura pod kontrolou
Vladimír Kuncl je nejen zastáncem hospodaření šetrného ke krajině, zasloužil se také o to, aby i různé přestavby, přístavby a opravy chalup ve všech částech obce Svatý Jan se realizovaly pokud možno citlivě a vkusně. A vůbec, aby se zabránilo tomu, že ráz vesnice nenapravitelně pokazí novodobé „podnikatelské baroko“. Obecní zastupitelstvo schválilo už před lety závazné stavební předpisy, podle nichž nemají šanci rovné střechy, vlnitý eternit jako střešní krytina, ani plastová okna či dveře. Mrzí mě, říká starosta, že leccos se před přijetím vyhlášky neuhlídalo. Dnes se už ale nestane, aby tu někdo postavil domek, který nezapadá do venkovské zástavby, i když některé detaily se stavebníci stále pokoušejí obcházet.
Zánik místního zemědělského družstva není příjemný ani pro obec. Pole a část zaměstnanců převezme sousední družstvo Krásná Hora nad Vltavou. „Doufám, že využití najde i pro stavební objekty. Vidina „pomníků“ v podobě chátrajících kravínů je pro mě děsivá. Můžeme sice na majitele neudržovaných staveb vyvíjet tlak a udělit pokutu několik desítek i stovek tisíc korun. O tom jsem ale nikdy vážně neuvažoval, rozhodně spíše budeme hledat společně řešení,“ uzavírá starosta.
