Mezi pěti nejlepšími zemědělci roku 2002 se v konkurenci velkých zemědělských podniků s širokým hospodářským a ekonomickým zázemím umístil i jeden soukromě hospodařící rolník. Tím je František Čížek hospodařící na rodinném statku v Lhotě Střelskohoštické na jihu Čech.
Počátek nové éry podnikání rodiny Čížkovy v zemědělství se datuje rokem 1993. K znovunavázání tradice by došlo určitě již dříve, ale vydání majetku proběhlo až v zmiňovaném roce. Z toho vyplývá, že farma nedosáhla ani na štědré porevoluční zemědělské dotace. A protože družstvo, které v té době využívalo prostory statku, odmítalo platit jakýkoli nájem, bylo o hospodaření rozhodnuto. V té době ale František Čížek ještě pracoval v Rakousku, kam emigroval během minulého režimu a nikdy nepředpokládal, že bude soukromě hospodařit. Nyní už si je hospodář jist, že návrat do vlasti byl dobrý krok. K tomu ještě poznamenává: „Ten, kdo byl v zahraničí poznal, jak se tam musí pracovat a to řada Čechů ještě neví.“
Pohnutý byl vůbec osud celé rodiny, která s nástupem komunismu přišla nejen o hospodářství, ale také o střechu nad hlavou. V obytném domě, který je součástí statku se po vzniku JZD až do roku 1968 usídlili tehdejší družstevníci.
Kromě nemovitého majetku, tzn. budov a 18 ha polí Čížkovi v roce 1993 restituovali ještě osm krav a přibližně 20 prasnic, které družstvo nemělo kam přesunout a tak zůstaly Čížkovům. To byla celá živočišná výroba. Aby mohla probíhat i výroba rostlinná, pořídili Čížkovi ještě starý rakouský traktor o výkonu 22 koní. Druhý traktor si půjčili a za pomoci celé rodiny se povedlo zorat a zasít. Hned v počátcích měli v nájmu i 36 ha od příbuzných. Postupem času došlo k pronájmu i nákupu dalších pozemků. V současnosti se statek rozkládá na více jak 60 hektarech, na nichž pěstuje tradiční plodiny hlavně pro krmné využití, tzn. kolem šesti ha silážní kukuřice a na zbylé výměře orné půdy rovným dílem řepku, krmnou pšenici, sladovnický ječmen a pro zlepšení kvality půdy čas od času hrách. Část pozemků tvoří také louky. Do budoucna plánují do osevního postupu ještě přidat průmyslové brambory, a to díky tomu, že vlastní podíl v nedaleké škrobárně.
Protože bylo třeba rozšířit i živočišnou, pořídil si František Čížek několik telat, které spolu s restituovanými dojnicemi dali základ nynějšímu stádu. Výroba u vepřů zůstala v počátcích v produkci selat, která se prodávala na výkrm. Nyní tvoří základ stáda 17 prasnic a selata se vykrmují až do jatečné hmotnosti.
Bezproblémový odbyt
V roce 1994 přibyl na statek další produkt. Tím byli drůbeží brojleři, kteří se zde vykrmovali. Změnu doznal chov drůbeže na přelomu let 1998 a 1999, kdy se místo brojlerů vykrmují tzv. Zlatá kuřata – pomalu rostoucí linie JA 457. Základním požadavkem odběratele je minimální doba výkrmu 56 dnů. Na prodejních pultech je pak spotřebitelé najdou jako chlazená Zlatá kuřata. Výhoda chovu této drůbeže spočívá především v zajištěném odbytu. Chovatel obdrží od smluvního partnera, kterým je Jihočeská drůbež, a. s., zástavová kuřata a po jejich vykrmení putují na jatka. Stejně tak si odběratel stanovuje krmnou dávku a stanoví chovateli, v kterých mísírnách krmiv si ji může pořídit. Na statku u Čížků jich vždy roste 9 – 10 tisíc. Jediné, co je pohyblivé je cena. Ta však nekolísá nijak závratně a je podle slov chovatele jednou z nejstabilnějších v živočišné výrobě.
Z živočišné zbývá již jen skot. V současnosti má František Čížek 30 krav bez tržní produkce mléka a tomu odpovídající počet mladého dobytka. Stádu velí plemenný býk plemene charolais. Celé stádo má přístup na pastvinu přilehlou přímo k statku a zároveň může trávit čas ve stáji, kde je v zimním období přikrmováno. Seno je skotu k dispozici u venkovních krmelců.
Co se týče odbytu hovězího a vepřového, prodává podnikatel vykrmený dobytek na jatka v Klatovech a nepovažuje ho ani v současnosti za extrémně problematický. Hospodář není členem žádného odbytového družstva, Konstatuje však, že pokud by se měla současná situace se zpeněžováním produkce zhoršit, byl by nucen do některé odbytové organizace vstoupit.
Stejně tak není členem žádného sdružení zemědělců, protože si myslí, že každá ze současných organizací lobuje jen za své cíle a tím zemědělce spíše rozděluje.
Dalším nikoli stěžováním si, ale pouhým konstatováním bylo to, že když v roce 1993 začínali, tak se všichni domnívali, že už bude vše jen lepší a ono je to vlastně opačně. Neustále totiž stoupají náklady a prodejní ceny stagnují nebo klesají. Jediné, z čeho farmář opravdu pociťuje obavu je budoucnost zemědělství po vstupu do EU, neboť nevidí žádné jistoty.
Tři stálí dělníci
Chod farmy nyní zajišťují tři osoby a to Sám František Čížek, jeho žena a jeho bratr. Se sezónními prácemi pomáhá i otec.
Po pořízení nového traktoru je hospodářství již plně technicky vybaveno. Disponuje několika traktory, sklízecí mlátičkou, lisem na kulaté balíky, postřikovačem, řezačkou a všemi dalšími potřebnými stroji, s nimiž také ve volném čase poskytuje služby. K tomu hospodář dodává, že původně neměl záměr vybavovat se všemi stroji, ale po zjištění, že služby nejsou vždy na špičkové úrovni a hlavně není možné zajistit dodržení agrotechnických lhůt, bylo nutné pořídit stroje vlastní. V současné době si František Čížek pořídil nový traktor. Říká: „Je to stroj podle mých představ, akorát s jeho dodáním byly problémy v podobě čtyřměsíčního zpoždění.“
Asi nejzajímavějším faktem celé soutěže bylo to, že samotný hospodář o soutěži a podané přihlášce vůbec nevěděl. Přihlášku do soutěže totiž podala jeho manželka. Z jejích slov vyplynulo, že manželovi v jeho podnikání a řízení hospodářství důvěřuje a odvahu k podání přihlášky jí dodalo zajišťování investičního úvěru, kdy po zhodnocení ekonomických ukazatelů banka charakterizovala podnik jako velice dobrý a úvěr poskytla.
„Vlastně bych se o tom ani nedozvěděl,“ říká František Čížek a dodává: „Vše vyšlo najevo až v době, kdy v dokladech k soutěži jeden chyběl a museli jsme ho doložit. Pak musela manželka s pravdou ven.“ Podání přihlášky se vyplatilo, neboť František Čížek skončil mezi pěti nejlepšími zemědělci.
