Otevírat v těchto dnech novou výkrmnu prasat může vypadat jako ekonomický přehmat. U akciové společnosti Žihelský statek, která patří mezi špičkové chovatele prasat, ale nejde o neuvážený krok. Momentálně nepříznivé farmářské ceny jatečných zvířat nemohou zastavit dlouhodobě zamýšlené investice do hlavního výrobního zaměření podniku, kterým je produkce plemených prasniček a výkrm prasat.
Přestavba bývalého kravína na výkrmnu dvou tisíc prasat přišla Žihelský statek na deset milionů korun. „Samozřejmě nás trápí, že současné nákupní ceny jatečných prasat jsou velmi nízké. A po pravdě jejich pádu nerozumím,“ říká předseda představenstva a ředitel společnosti Jan Ptáček. Nemyslí si totiž, že nadprodukce je tak dramatická, soudě podle stavů prasnic. „Jistěže se u nás promítá situace na evropském trhu, ale pociťujeme také určité pnutí v rámci naší republiky. Masokombináty se na nás chtějí po loňském roce zahojit a vytvořit si zdroje na nezbytné technologické úpravy před vstupem do Evropské unie,“ domnívá se ředitel Žihelského statku. Jak ale poznamenává, kdyby zemědělci měli zaplatit předimenzovaným zpracovatelským kapacitám splnění požadovaných parametrů, byla by to pro ně katastrofa. „To nemůžeme utáhnout,“ zdůrazňuje.
Žihelský statek je třetím rokem členem Agroporku, ale teď se ukazuje, že ani celostátní odbytové družstvo s čtvrtinovým podílem na trhu není s to zastavit propad cen jatečných prasat. „Je to pro mě překvapení. Myslel jsem si, že Agropork má svou sílu,“ poznamenává ředitel Ptáček. Stále však doufá, že v nejbližší době nastane oživení nákupních cen.
Z celkového počtu 12,5 tisíce prasat, chovaných v žihelské společnosti, je 1100 prasnic. Ekonomiku prasat v současné době vylepšuje prodej plemenných prasniček, konstatoval Miloslav Vaňourek, vedoucí farmy ve Velké Černé Hati, kde je soustředěna rozhodující část chovu z celého podniku. Šlechtí se tu plemena bílé ušlechtilé a přeštické černostrakaté. „Od jedné prasnice máme 21 odchovaných selat za rok, úmrtnost je do deseti procent,“ představil Vaňourek dlouhodobé výsledky šlechtitelského a rozmnožovacího chovu. Ve výkrmu dosahují denní přírůstky prasat 711 gramů při konverzi krmiv 3,11 kilogramu na kilogram přírůstku.
Na farmě ve Velké Černé Hati má statek také vlastní porážku, kde se ročně porazí průměrně 11 tisíc prasat, a k odběratelům pak směřují vepřové půlky. Menší výrobnu 40 druhů masných a uzenářských výrobků společnost koncem předloňského roku uzavřela, protože tato aktivita, spojená i s nezbytným rozvážením zboží, ekonomicky nevycházela. „Chcete-li dělat kvalitní uzeniny, nikoli ze sóji, loje a vody, tak nemáte šanci, když jste nuceni prodávat za ceny stlačované supermarkety,“ vysvětlil ředitel.
V žihelském areálu, kde se tento týden naskladňuje zmíněná nová výkrmna, je také stanice kontroly výkrmnosti prasat, jedna ze čtyř v celé republice. V obci Hluboká má společnost vlastní inseminační stanici kanců.
Zatímco rostlinná výroba a chov prasat přinášely Žihelskému statku v posledních třech letech zisk, chov skotu je ztrátový. Jeho rozměr také doznal určitou redukci – z dřívějších dvou tisíc na současných 1300 kusů, z toho 520 krav místo 800 v minulosti. „Na této úrovni bychom už rádi stavy udrželi. Doufáme, že nám k tomu pomohou dotace z Evropské unie,“ přemýšlí o perspektivách skotu inženýr Ptáček. „Nejhorší je v současné době rentabilita u hovězího masa. Málokdo umí vyrobit kilogram v živém pod 50 korun, přitom farmářská cena je na 38 korunách.“ Aby se ze ztráty vymanila také výroba mléka, potřebovali by podle Ptáčka prodávat litr za 8,50 koruny. Úplně spokojen není ani s užitkovostí holštýnských dojnic, která je v průměru 6000 litrů za rok. Od červenostrakatých krav průměrně nadojí 5500 litrů. Nedávno začali v žihelské společnosti s pastevním chovem asi padesáti kusů masného skotu a zkoušejí aberdeen angus a simentál. Proč právě tato plemena? „Naskytla se nám výhodná koupě,“ odpovídá ředitel.
Nerentabilní skot má i své světlé stránky – dobré výsledky v rostlinné výrobě jsou i díky pravidelnému hnojení chlévskou mrvou. Průměrné hektarové výnosy u obilovin dosáhly loni 5,52 tuny, u řepky 3,94 tuny. Žihelský statek obhospodařuje na Plzeňsku 2743 hektarů zemědělské půdy, veškerá je v oblasti LFA. Na 55 procentech z 2440 hektarů orné půdy se pěstují obiloviny, přičemž zhruba třetina je potravinářské pšenice, na ostatních plochách se sejí krmné odrůdy, které se využívají do krmných směsí pro prasata, připravovaných ve vlastní výrobně. Na 22 procentech orné půdy jsou krmné plodiny, 18 procent zabírá řepka a zhruba čtyři procenta hrách.
Investice v posledních letech zaměřilo vedení akciové společnosti na pořízení výkonnějších strojů pro rostlinnou výrobu, na vybavení stájí moderními technologiemi krmení, hrazení a ventilace. Podnik má vyřešené kejdové hospodářství, vybudovaná zpevněná hnojiště. „Výkrm prasat „zevnitř“ máme technologicky doladěný, teď přijdou na řadu budovy zvenčí,“ plánuje ředitel. Jako první už dostala nový kabát právě otvíraná výkrmna.
Odpůrcům kupónové privatizace musí v případě Žihelského statku dojít kritické argumenty. Akciová společnost vznikla privatizací části majetku bývalého státního statku k 1. lednu 1994. Převzala 65 procent majetku původního statku, ale sto procent závazků. „Vše je již splacené,“ může dnes říci ředitel. Zatímco v minulosti pracovalo ve statku 460 lidí, z toho bylo 80 technickohospodářských pracovníků, „akciovka“ dnes zaměstnává 125 lidí, a to včetně opravářů strojů, pracovníků na porážce, v silniční nákladní dopravě, výrobně krmných směsí atd. V minulém roce společnost vytvořila zisk 7,7 milionu korun, meziročně zvýšila tržby o 25,6 milionu korun a investovala 23,2 milionu korun. Za loňský rok vyplácí dividendy 40 korun na akcii.
