Velká část zemědělských dotací se nedostane k těm zemědělcům, kteří je nejvíce potřebují. Mimo to jsou tyto podpory z pohledu vytvoření větších zisků v zemědělství neefektivní a deformují výrobu a obchod. Tvrdí to nová studie OECD, kterou prezentoval Stefan Tangerman, ředitel OECD pro výživu, zemědělství a rybářství, na berlínském veletrhu Grüne Woche.
Tím zároveň podporuje nejnovější reformu společné zemědělské politiky. Studie totiž ukazuje, že pokud podniky nebudou dotace dostávat v závislosti na výši produkce, nebudou nuceny k jejímu zvyšování, což se příznivě projeví na jejich hospodaření. Lví podíl dotací často získají velké a mnohdy i bohaté podniky, právě kvůli uvedené závislosti. Z pohledu vazby na cenu zemědělských komodit studie odhaduje, že pouze 25 % státem vydaných prostředků se u zemědělců projeví jako čistý nárůst příjmů. Dokonce ani nejúčinnější formy dosavadních podpor nedokáží, aby se z jednoho eura dotací dostalo do kapsy zemědělce více než 50 centů. Většina peněz totiž putuje dále, jako platby za pronajatou půdy, na provozní prostředky či na nákup půdy, která slouží k dalšímu růstu produkce.
V průměru jsou ale příjmy zemědělských domácností na podobné úrovni, jako příjmy domácností jiných, uvádí zpráva. „Situace tedy není tak zlá, jak se často tvrdí,“ říká Tangermann. Pod padesáti procenty ale leží například Portugalsko, zatímco Holandsko a Nizozemsko ji výrazně překonávají. Proto, aby si lidé pracující v zemědělství tuto úroveň příjmů mohli udržet, hrají stále významnější roli mzdy a příjmy mimo tento obor a také investice a sociální změny. Podobnými vztahy se řídí i velké rozdíly v příjmech jednotlivých zemědělců. Také ty snižují příjmy docílené mimo resort zemědělství.
Studie OECD se snaží ukázat cestu k úspěšné politice. Na začátku podle ní musí stát jasná definice jejích cílů. Vzdělávání, poradenství, technologický vývoj a infrastruktura mohou posílit příjmy zemědělce. Vývoj venkova na širokém základě může zlepšit příjmy pocházející z oblasti mimo zemědělství. Všeobecná sociální a daňová politika může být uspořádána tak, aby bránila chudobě na venkově. Kolísání příjmů na základě přírodních faktorů a cenových změn mohou zmírnit tržně orientovaná řešení, jako jsou termínové trhy a pojištění příjmů. „Především je třeba zabránit tomu, aby dostal peníze každý, ať je potřebuje, nebo ne,“ zdůraznil Tangermann.
