Velmi bych přál našemu zemědělství a potravinářství, aby mělo zastoupení domácích potravin na pultech a v regálech prodejen 55 až cílových 85 %. Na tom se, když čtu minulého Zemědělce na str. 9, shodnou v podstatě všichni představitelé zemědělské prvovýroby a zájmových organizací. Shodují se, že by to bylo dobře, ale liší se v cestě, jak tohoto stavu docílit. Shoda na cíli, neshoda na cestě, tak jak to provést.
Zkusme tedy všechny cesty, a kdyby se alespoň část podařila, mělo by to do budoucna pro naše zemědělce a potravináře velká pozitiva. Zvýšení zemědělské produkce v některých komoditách, určitě by potravináři rozšířili sortiment svých produktů, byla by to práce pro naše lidi, vytvářeli bychom více produktů s vyšší přidanou hodnotou. Snad se tak nestane, ale kdyby se měla někdy opakovat pandemická nebo jiná bezpečnostní ohrožení, při nichž se svět a země na něm stávají pragmatiky starajícími se jen o své občany, pak je to jasné. Co je doma, s tím se dá počítat.
Na cestě ale leží mnohá úskalí. Podle mě je tím největším jednotný trh a legislativa EU. Říkám si, asi předkladatelé vědí, co předkládají, aby to nenarazilo na unijní pravidla. Pravdou je, že naše potravinářské výrobky se do řetězců na západní trhy jen tak nedostanou, zatímco ty jejich na ty naše úplně snadno. Tím druhým a stejně velkým úskalím je spotřebitel. Ten západní prostě u základních potravin věří svým domácím výrobcům a potravina odněkud je spíše doplněk a zvědavost na příchuť jiné země. Tím třetím a stejně velkým úskalím je naše domácí schopnost problematické zemědělské komodity vyrobit, konkurenceschopně zpracovat, uskladnit a v požadovaných objemech a kvalitě do řetězců dodávat.
Že se opatření nelíbí řetězcům, to se dalo čekat. Jejich vazba na domácí producenty je lidsky a obchodně natolik silná, že jim určitě vycházejí vstříc. Ale že řetězcům dokážou dánská nebo německá jatka, mající ve většině daleko větší zpracovatelskou kapacitu než ta naše, připravit požadované šarže masa v požadovaných objemech, to je také pravda. Pokud tedy dokážeme v unii obhájit náš požadavek a přesvědčíme pěstitele, aby pěstovali více zeleniny a ovoce, měli pro ně skladovací kapacity a byli kvalitativně a cenově konkurenceschopní, když dokážeme zvýšit produkci vepřového a stávající porážky budou dostatečné a podaří se i spolupracovat na dodávkách velkých objemů, když zjednodušíme legislativu na podporu regionálních potravin a prodeje ze dvora a když dokážeme přesvědčit spotřebitele o tom, že domácí potraviny jsou kvalitní a jejich nákupem dávají vydělat tuzemským
zemědělcům, pak čeká české zemědělství a potravinářství rozvoj a zvýšení podílu v prodeji základních domácích potravin. Mám 15 let do důchodu, kéž bych se toho dočkal.
Martin Sedláček
Co si myslíte vy? Pište na:
https://zemedelec.cz/kategorie/komentare/
