Na planetě Zemi lze dnes najít zhruba 8,7 milionu živočišných a rostlinných druhů, od drobných mikroorganismů v půdě přes stromy, květiny a řasy až po slony či žirafy. Pestrost přírody je ale v současné době ohrožení. Zpráva OSN z roku 2019 varuje, že až jeden milion druhů čelí riziku vyhynutí.
Někteří vědci dokonce varují, že planeta vstoupila do šestého masového vymírání druhů ve své historii, přičemž u předešlých etap vymřelo 60 až 95 procent všech druhů. Zotavení přírody a vytvoření nových druhů přitom může trvat miliony let.
Biologická rozmanitost úzce souvisí se zemědělstvím a produkcí potravin, dokonce jsou na sobě vzájemně závislé.
Zemědělství pomáhá formovat širokou škálu rostlin, hub, živočichů a mikroorganismů. Podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) je dokonce polovina všech druhů v EU závislých právě na zemědělských lokalitách. A platí to i obráceně. Produkce potravin je závislá na kvalitě půdy, vody, na procesu opylování a odolnosti rostlin i zvířat vůči škůdcům. Všechny tyto faktory přitom s biodiverzitou úzce souvisejí, kvalitní půda se například neobejde bez mikroorganismů, které zajišťují její úrodnost. K opylování je zase potřeba hmyz – včely, čmeláci, mouchy a další.
Mezi zemědělstvím a biodiverzitou však musí existovat rovnováha. Živočišné a rostlinné druhy zemědělce potřebují, agrárníci však musí hospodařit s ohledem na životní prostředí. V ideálním případě by se měli zemědělci vzdát aktivit, které jsou pro biologickou rozmanitost vyloženě škodlivé, jako je například těžká mechanizace, využívání velkého množství nebezpečných pesticidů či nedostatečné střídání pěstovaných plodin.
Zemědělci by se podle Evropské unie měli přírodě více věnovat. Nová společná zemědělská politika s tím má pomoc – finance z jejího rozpočtu mají například podpořit pořizování nových ekologičtějších technologií. Zemědělci mohou z EU čerpat například podporu na zakládání remízků nebo další opatření, jejichž primárním cílem je rozvíjet pestrost okolní krajiny. Peníze navíc pak zemědělci mohou dostat za to, že udržují trvalé travní porosty či že umožňují vznik a zachování mokřadů.
Třicet procent území má být chráněno
Evropská snaha o ochranu biologické rozmanitosti se opírá o strategický dokument, který zemím EU vytyčuje jasné cíle. Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti má vést k tomu, že do roku 2030 bude 30 % unijní pevniny a 30 % mořských oblastí chráněno.
Mezi další dílčí cíle strategie patří zařazení alespoň 10 % zemědělské plochy do oblastí, kde jsou vysoce rozmanité krajinné prvky. Na alespoň 25 % zemědělské půdy by do roku 2030 mělo být hospodařeno ekologicky. K obnově přírodního bohatství má přispět i omezení pesticidů na polovinu.
Evropská komise v rámci této strategie již zveřejnila „návod“, podle kterého by měly členské státy svá chráněná území rozšiřovat a poskytovat přísnější ochranu v místech, která ji potřebují. Návod přitom není žádným výmyslem bruselských úředníků, dokument vznikal ve spolupráci se samotnými členskými zeměmi, zejména pak jejich národními experty na biodiverzitu a ochranu životního prostředí.
Chráněná území také nutně nemusí znamenat území bez zemědělství. Evropská síť chráněných území Natura 2000 farmaření v řadě svých lokalit umožňuje, avšak s přísnějšími pravidly. Pokud je zemědělci dodržují, opět si díky tomu mohou sáhnout na finanční podporu, která má podobu kompenzace za zodpovědné hospodaření v chráněné lokalitě.
Jinými slovy, evropské strategie jsou sice co do ochrany životního prostředí přísné, berou však na vědomí nezastupitelnou roli zemědělců v zachování biodiverzity. Zatímco ti, kteří se snaží o krajinu svědomitě starat, dostávají speciální dotace ze společné zemědělské politiky, farmáři ignorující a poškozující přírodu by naopak na peníze z evropského rozpočtu neměli mít žádný nárok.*
Aneta Zachová, EUROACTIV.cz
