Celkové škody v lesích, způsobené zvěří, dosahují přibližně sedmi miliard korun, přičemž skutečné celkové škody na zemědělských plodinách a pozemcích nejsou vyčíslené. Bez změn zákona o myslivosti není možné obnovit pestré a zdravé lesy. K nim by se mělo řadit posílení práv vlastníků a změny v organizaci honiteb. Uvedli to minulý týden na tiskové konferenci v Praze zástupci zemědělců a ekologických organizací. Ministerstvo zemědělství chce novelu po projednání s neziskovými organizacemi poslat do Legislativní rady vlády letos v červenci.
Podle některých nevládních organizací postup Ministerstva zemědělství při přípravě novely zákona o myslivosti nenaplňuje závazky programového prohlášení vlády, podle něhož včasné řešení problémů včasné řešení problémů s přemnoženou zvěří či škůdci uchrání krajinu před většími škodami a ušetří veřejné peníze. Ve společném dopise představitelům vládní koalice na to upozornili zástupci Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů v ČR, (SVOL) Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ), Hnutí DUHA, ProSilva Bohemica, Českého svazu ochránců přírody, České společnosti ornitologické a Spolku vlastníků honebních pozemků. „Zhoršující se situace s přemnoženou zvěří v lesích i na zemědělské půdě vyžaduje určitý posun v pojetí myslivosti v naší zemi,“ konstatoval na tiskové konferenci předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek s tím, že proto se právě daly dohromady zmíněné organizace. Požadují, aby do novely byly zařazeny alespoň nejdůležitější návrhy, které zajistí snížení stavů zvěře. Jejich zástupci poukázali zejména na potřebu snížení minimální výměry honiteb, přičemž hovoří o 250 hektarech. Proti snížení minimální výměry honiteb se však staví Českomoravská myslivecká jednota i Česká lesnická společnost (ČLS), která sdružuje fyzické i právnické osoby profesně spojené s lesnictvím. Podle ČLS již současná minimální výměra nerespektuje nároky většiny druhů spárkaté zvěře. ČLS uvádí, že podle současných vědeckých poznatků se například jelen evropský pohybuje na území o průměrné výměře přes 1000 hektarů, prase divoké obývá území o průměrné rozloze 661 hektarů. Podle ČLS není prokazatelně doložen vztah mezi snížením populací spárkaté zvěře, potažmo škodami působenými zvěří a minimální výměry honiteb.
