V Česku žije několik tisíc druhů opylujícího hmyzu, ten divoký je na rozdíl od chované včely medonosné ohrožený. Robert Tropek z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Biologického centra Akademie věd řekl, že mezi opylovače patří například divoké druhy včel, někteří brouci, denní i noční motýli nebo pestřenky. Každý má podle vědce své specifické místo v ekosystému. Hmyz je potřeba chránit, nejlépe ochranou jeho životního prostředí, bez toho hrozí podle vědce kolaps ekosystémů.
„Většina druhů divokých opylovačů u nás nějakým způsobem ubývá nebo dokonce vymírá, jejich populace se snižují. Máme kvantifikováno, že v některých zemědělsky intenzivních oblastech se počty snižují až o desítky procent jedinců. Úbytek motýlů, včel, brouků, much a dalších skupin v řadě případů rozpozná i laický pozorovatel, protože louky a zahrádky už nejsou tak bohaté na hmyz, jako bývaly,“ řekl. Podle vědce patří množství včelstev v Česku k nejvyšším na světě a míra takzvaného zavčelení u nás neklesá.
Hmyz ohrožuje více faktorů, za většinou z nich ale podle vědce stojí člověk. Největší vliv má podle něj intenzivní zemědělství a lesnictví. „Velká část biodiverzity našeho hmyzu ale i jiných organismů je vázaná na jemnozrnnou mozaiku různých typů prostředí v krajině, tu produkční zemědělství ničí,“ řekl. Hmyz v posledních 50 až 70 letech ztratil podle vědce vlivem velkoplošného industrializovaného hospodaření, včetně intenzivního hnojení a využívání další chemie, prostor k životu.
Přítomnost divokých opylovačů například v ovocných sadech by přitom podle Tropka zvýšila jejich výnosnost. Jedním z hlavních problémů je, jak uvedl, nedostatečná osvěta mezi zemědělci. Pokud by byla naše krajina pestrá, zdravá a druhově bohatá, byl by hmyz pravděpodobně méně náchylný i k důsledkům klimatické změny, jakou jsou sucha. Pro ochranu opylovačů by bylo podle vědce potřeba změnit praktiky v zemědělství a dát tak hmyzu prostor, například nechávat zelené květnaté pásy u polí, diverzifikovat sečení luk nebo méně intenzivně využívat pastviny.
K ochraně hmyzu může ale podle vědce přispět každý. „Téměř všichni můžeme vytvářet bohaté prostředí například na zahrádkách, ale i ve městech na balkonech nebo v parcích. Můžeme dát prostor například kvetoucím divokým rostlinám, můžeme vytvářet drobná stanoviště, kde mohou samotářské včely hnízdit,“ řekl Tropek. Přestože tyto kroky nezachrání diverzitu hmyzu v Česku, mohou podle vědce přispět ke zpomalení jejího úbytku.
Na opylení je závislých mnoho zemědělských plodin, proto pěstitelé investují do jeho podpory například tím, že nakupují kolonie čmeláků. Samotářské včely ale mají podle vědců ekonomické i praktické výhody. Experti se proto ve svém výzkumu zaměřili na zefektivnění opylování rostlin prostřednictvím tohoto typu včel. Navrhli také opatření, která zvýší přirozenou opylovací kapacitu agroekosystémů. Vznikla metodika testování vlivu používání pesticidů na samotářské včely.
„V první řadě jsme se zabývali odchovem a podporou hnízdění samotářských včel druhu osmia, dále jsme provedli vyhodnocení efektivity metodiky podpory hnízdění těchto samotářek, a nakonec analýzu vlivu pesticidů na ně,“ řekl Martin Šlachta, vědecký pracovník z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR.
