Rozpor mezi rostoucí spotřebou drůbežího masa a klesající schopností pokrýt poptávku

České drůbežářství čelí výraznému rozporu mezi rostoucí spotřebou a klesající schopností pokrýt vlastní poptávku. Uvedl to ministr zemědělství Martin Šebestyán na nedávném setkání s novináři. Spotřeba drůbežího v ČR dosahuje 31 kilogramů na osobu ročně, přičemž průměr EU činí 25,1 kilogramu. Soběstačnost však od roku 2021 klesla o šest procentních bodů na 62,5 procenta. Ministerstvo zemědělství proto chce ještě více zaměřit na modernizaci sektoru a zvýšení domácího zpracování. Pomoci by mělo i zapojení českých lokálních potravin do veřejného stravování.

Zpracovatelské kapacity nedokážou reagovat na rostoucí spotřebu

Podle Šebestyána české zpracovatelské kapacity drůbežího masa nedokážou na rostoucí spotřebu reagovat, roste proto vývoz živé drůbeže do zahraničí. Loni se z ČR vyvezlo 14,8 milionu kusů drůbeže, což je proti roku 2024 nárůst o 8,5 milionu kusů. Jedním z důvodů rostoucího vývozu jsou podle resortu také vyšší výkupní ceny v zahraničí, hlavně v Polsku, které je zároveň největším dovozcem drůbežího masa do ČR, podíl Polska na dovozu je téměř 64 procent. Ministerstvo poukázalo na to, že polští zemědělci mají o 15 až 20 procent nižší náklady, protože se jim daří propojit celý proces od produkce krmiv, líhní až po zpracovatelský průmysl. Množství zpracovatelských kapacit v Česku je přitom podle Šebestyána dostačující, měla by se však zvýšit jejich efektivita. Téměř většinu porážek nyní v ČR zajišťují čtyři podniky, což podle ministra představuje riziko v případě výpadku. Pokud by se podařilo porážky zefektivnit a zvýšit o jednotky procent díky modernizacím a zároveň doplnit jednoho až dva zpracovatele, negativní trend by se mohlo podařit zvrátit, míní ministr s tím, že cílem je tento trend zvrátit a pokrýt v mnohem větší míře poptávku českých spotřebitelů po drůbežím mase z domácích zdrojů. Pokud by se domácí produkce zvýšila, je to podle ministra příležitost také pro snížení vývozu obilovin a nahrazení dovážených bílkovinných plodin, jako je například hrách nebo sója, domácí produkcí, což by snížilo výdaje za krmiva a závislost na globálních cenových výkyvech. Strategie zaměřená na drůbež a drůbeží maso počítá s podporou investic do automatizace a robotizace porážkových linek, chce tím pomoct i s nedostatkem personálu. Osobní náklady představují zhruba 16,5 procenta nákladů zpracovatelů, uvedl Šebestyán. „Výhody by drůbežářský sektor mohl čerpat i ze spolupráce podniků přes odbytové organizace a společný marketing. Zakládání organizací producentů posílí vyjednávací pozice drůbežářů vůči obchodním řetězcům,“ řekl. Důležitou roli v rozvoji českého drůbežářství hraje také rozvoj národních značek kvality či jasné označování původu potravin. Pomoci by podle Šebestyána měla také revize zákona o významné tržní síle.

Podle Českého statistického úřadu chovatelé v ČR ke konci loňského roku chovali téměř 23,549 milionu kusů drůbeže. Z toho kategorie kura domácího byla zastoupena v počtu 22, 835 milionu kusů, kachny čítaly skoro 381 tisíc kusů, husy přes 12 tisíc kusů a krůty téměř 309 tisíc kusů. Předloni se v ČR chovalo více než 25,8 milionu kusů drůbeže.*