Ekologické i ekonomické přínosy přirozené obnovy lesa u Velké Bíteše

Obnovit obecní lesy v okolí Velké Bíteše na Žďársku po kůrovcové kalamitě pomohlo to, že tam lesníci nechali část odumřených stromů namísto toho, aby je plošně vytěžili a pak osazovali velké holiny. O obnovení druhově pestrého lesa se postarala příroda, aniž by to stálo peníze. Cena kůrovcového dřeva v té době byla velmi nízká, takže tím, že ho lesníci neprodali, moc netratili. Na výsledek se jezdí dívat odborníci i ze zahraničí. 

Využití síly přírody

Lesní družstvo svazu obcí má 700 hektarů lesů a celkem se stará o 1500 hektarů, včetně lesů Velké Bíteše. Jednatel družstva a odborný lesní hospodář Jiří Nohel novinářům řekl, že se o výše popsaný způsob péče snaží na většině ploch. Hospodaření podniku prošlo dvěma prověrkami. "Vychází to tak, že jsme vždycky byli v kladných hospodářských číslech a obcím peníze vyplácíme i v době po kalamitě. Ve chvíli, kdy spousta majitelů investuje do lesů," uvedl.

Ponechání části souší v lesích u Velké Bíteše vyvolalo diskuse, řekl Miroslav Svoboda z Katedry ekologie lesa ČZU. "Benefity toho přístupu jsou jak ekonomické, tak ekologické," uvedl. Nohel při obnově lesa víc využíval sílu přírody, a tím také mnohem méně čerpal peníze z veřejných zdrojů. "Pomohl (tento přístup) i majitelům lesa, v tomhle případě obcím, ušetřit nemalé finanční prostředky," uvedl.

O lesy u Bíteše se Nohel stará přes 20 let. Původně tam byly smrkové a borové monokultury. Už zkraje si uvědomoval, že je tyto lesy potřeba přeměňovat ve zdravější a zároveň ekonomický ekosystém. Vysazovat začal duby zimní a jiné listnaté dřeviny. Kůrovcová kalamita postihla tamní smrkové lesy velkou měrou v roce 2018. "Člověk pochopil, že je to rozpad té horské smrčiny implantované do těchto nepůvodních poloh. Tak jsem se rozhodl, že těm lesům naprosto uvolním ruce," řekl. Tam, kde se postupně rozpadají suché kmeny, se samovolně obnovil les s javory, duby, břízami, třešněmi a jinými druhy. Listnáče už tvoří většinu porostů. Tlející dřevo také lépe zadržuje vodu a ležící stromy chrání mladé stromky před okusováním zvěří, protože je pro ni takový les obtížněji prostupný. Minulé roky tam pracovníci například také zaslepovali odvodňovací stružky. Nohel uvedl, že s péčí o vodu nepřestanou. Míní, že je ale potřeba, aby meliorační struhy začali rušit také zemědělci. "My to s tou třetinou rozlohy lesa v krajině nemůžeme sami spasit," řekl. Pro přibližování dřeva využívá družstvo i koňské potahy, aby stroje zbytečně nezhutňovaly půdu.

Tento dlouhodobý projekt ozdravování lesa a krajiny Velkobítešska loni ocenila odborná porota v soutěži Adapterra Awards.*