Přípravy reformy jsou ve skluzu

Reforma společné zemědělské politiky Evropské unie, která měla vstoupit v platnost již od počátku příštího roku, zůstává stále hlavním tématem jednání české agrární diplomacie v Bruselu. V průběhu posledních dvanácti měsíců sice byly některé její aspekty upřesněny, ale řada otázek s ní spojených zatím stále není dořešena. Jak daleko postoupila jednání o reformě a jak se daří do její konečné podoby včlenit priority České republiky jsme se zeptali náměstkyně ministra zemědělství pro společnou zemědělskou a rybářskou politiku EU Jaroslavy Beneš Špalkové.

V jaké fázi jsou nyní jednání o konečné podobě reformy společné zemědělské politiky EU (SZP) ?
Bohužel jsou ve skluzu. Doufali jsme, že se podaří reformu schválit do konce loňského roku, protože zpoždění je problematické jak pro nás jako administrativu, tak i pro zemědělce. A čas nás bude limitovat i v přípravách.
Ukazuje se také, že kvůli zpoždění zavedení reformy budou nutná přechodná opatření pro příští rok, což je další komplikace. Zhruba v polovině dubna jsme dostali konečně na stůl legislativní návrhy pro rok 2014. Vyplývá z nich, že v tom roce budou do života uvedeny jenom některé prvky reformy a většina jich bude zavedena až od počátku roku 2015.
Jednání o reformě také zpožďuje nový instrument, který vychází z Lisabonské smlouvy, a to spolurozhodování Evropského parlamentu. Na druhou stranu nám ale právě Evropský parlament v některých záležitostech pomohl a do reformy včlenil návrhy shodné s našimi prioritami. Jde například o náš požadavek na možnost zvýšit podíl dobrovolných vázaných plateb, tzv. couplingu. V původním návrhu Komise bylo deset procent, Rada ministrů se dohodla na 12 a my doufáme, že v rámci trialogu, tedy jednání mezi Evropskou komisí, Parlamentem a Radou ministrů, se podaří tento podíl ještě zvýšit, protože Parlament prosazuje 15 procent. Jako negativní naopak vidíme snahy Parlamentu o vrácení zastropování plateb, tedy tzv. capping, do hry. Věříme ale, že se irskému ministru zemědělství Simonu Coveneyovi podaří dohodnout i tuto záležitost v nějaké vyvážené podobě.
Trialogy by měly být dokončeny zhruba do konce června a v ideálním případě by měla červnová Rada ministrů potvrdit konečné texty tak, aby mohly být schváleny. Následně bude muset Evropská komise vydat prováděcí předpisy, k čemuž proběhne další kolo jednání, které potrvá nejméně do konce roku a pravděpodobně i počátkem příštího roku.
Jen doufám, že ten časový pres, v němž se reforma dolaďuje, nepřinese v konečné fázi nějaké kompromisy, které by nám vadily. Ale takové riziko hrozí při nedostatku času vždycky.
V posledních týdnech například přibyla do návrhu reformy jako úplná novinka tzv. institut finanční disciplíny, nazývaná také franšíza. Znamená to, že v případě, kdy nebude na zemědělské dotace v daném roce dostatečné množství finančních prostředků v rámci EU 27, například z důvodů nějaké krize, by se spustil zmíněný institut finanční disciplíny a měly by se dotace krátit všem. V těch nových návrzích ale stojí, že by se krácení dotklo zejména podniků, které mají příjem nad určitou částku, což by pro Českou republiku bylo jednoznačně nevýhodné a tratila by na tom ze všech států nejvíc. Přitom některé státy by se na té finanční disciplíně nepodílely vůbec.

Zmínila jste, že nás napřesrok čeká v rámci SZP přechodné období, co bude znamenat pro naše zemědělství?
Přechodné období by nemělo přinést velké změny proti současnému období, zemědělec by neměl zaznamenat rozdíl. Stejně jako letos bude aplikován SAPS. Doplňkové přímé platby, tzv. top–up, které nezávisí na evropských prostředcích, budou odvislé od toho, zda se na ně najdou v rozpočtu peníze. Co se týká Programu rozvoje venkova a nárokových opatření, tak tam se prodlouží závazky, které v současné době existují, případně se budou v rámci investičních opatření projekty realizovat déle. Jde tedy v podstatě o určité prodloužení současného období. Našim záměrům ale zpoždění reformy nevyhovuje, protože potřebujeme co nejdříve strukturální změny naší zemědělské politiky, které s novým obdobím plánujeme. Její aplikace ale bude možná až někdy od roku 2015 a na vývoj struktury zemědělské produkce má vliv každý rok.

Daří se zatím uplatňovat do formující se reformy priority České republiky?
Myslím, že zatím ano. Svědčí o tom už jen to, že se alespoň daří eliminovat capping, že se zvýšil podíl vázaných podpor, a také skutečnost, že bude možné v několika příštích letech aplikovat současnou plošnou platbu SAPS, ale s možností víceúrovňových plateb. Mohli bychom sice aplikovat SAPS v současné podobě, ale to nechceme, jsme spíše pro druhou cestu, tedy využití plateb SAPS s tím, že budeme mít možnost použít jakýsi sendvičový systém dalších přídavných plateb k základní sazbě. Současně bychom se zavázali, že od roku 2018 přejdeme na vyplácení podpor formou platebního nároku, případně můžeme SAPS aplikovat až do roku 2020. Zavést totiž systém platebních nároků již od roku 2015 by bylo velmi obtížné a právně komplikované, takže při současném zpoždění bychom spíše zemědělce i celý systém uvedli do problémů. Bude tedy lepší, když náběh zcela nového systému bude poněkud pomalejší.
Chceme se zaměřit především na stabilizaci živočišné výroby a podporu pracných sektorů, resp. sektorů s přidanou hodnotou, jakými jsou zejména ovocnářství a zelinářství. Právě tyto obory by měly z nastavení naší zemědělské politiky vycházet co nejlépe. V rámci prvního pilíře tedy předpokládáme, že bude nastavena nějaká poměrně nízká základní platba, kterou dostane na plochu každý, a podle toho, čím se zabývá, bude moci dostat v rámci couplovaných plateb něco navíc, dále dostane při splnění podmínek platbu za ozelenění, příp. platbu na mladého a malého zemědělce. Současně navrhujeme, že ve druhém pilíři budou stanoveny přímo obálky pro jednotlivé sektory na investice. Celkové podpory pak doplní platby na LFA, agroenvi opatření a případně další. O tom, jak by měly být členěny nyní diskutujeme.
Jednou z našich priorit při vyjednávání byla také otázka ozelenění, tedy greeningu, které se nám podařilo změnit do mnohem přijatelnější formy, než jaká byla v návrhu Evropské komise. Nově by mělo být možné do výměry ozelenění v případě ekologicky zaměřených oblastí zahrnout například různé lusko-obilné směsi, plodiny vázající dusík a podobně, tím se pěstitelům poněkud uvolní ruce. Současně by mělo být zavedeno určité přechodné období, takže naplnění povinnosti bude nabíhat postupně. Bude začínat na pěti procentech zemědělské půdy a po vyhodnocení, které provede Evropská komise, by se pak v dalších letech mělo dosáhnout zmíněných původně navrhovaných sedmi procent.

Co má ještě před sebou naše agrární diplomacie do definitivního přijetí reformy?
Určitě musíme ohlídat, aby nám při konečném vyjednávání nezmizely priority, které jsme prosazovali dosud. Ona totiž skutečnost, že jsme něčeho dosáhli na úrovni Rady ministrů ještě neznamená, že to beze změny projde také Evropským parlamentem. Ten může ještě mnohé změnit. Nás poměrně překvapil již zmíněný institut finanční disciplíny, s nímž se přišlo teprve na březnové Radě ministrů a Evropská komise ho k naší nelibosti vehementně podporuje. My to vnímáme tak trochu jako obejití stanoviska Evropské rady, tedy premiérů a hlav států EU, ohledně dobrovolného zastropování přímých plateb. A jednoznačně bychom chtěli přijetí tohoto institutu zabránit.
Považujeme také za důležité, abychom měli možnost část podpor nasměrovat do sektorů, které se rozhodneme u nás podporovat. A v novém programovacím období by to měly být ty, které produkují potraviny a nikoli nepotraviny. Současně hodláme eliminovat tzv. mrtvé zemědělce, tedy ty, kteří dostávají platbu, i když už nehospodaří.

Nacházíme k prosazení našich priorit spojence, s kterými členskými zeměmi jsme tzv. na jedné lodi?
Nejprve musím poznamenat, že se nám při stanovování priorit České republiky podařilo v první řadě získat podporu všech našich nevládních agrárních organizací, což nám opravdu hodně pomohlo. Dařilo se nám díky tomu prosazovat naše zájmy v Bruselu nejen na úrovni tamních nevládních organizací, jako je Copa a Cogeca, ale současně nám zástupci našich profesních organizací pomáhají oslovovat poslance v Evropském parlamentu a zástupce dalších institucí. Tím, že má u nás stejnou pozici jak vláda, tak nevládní organizace, jsou naše argumenty více slyšet a prosazování priorit to pomáhá. Je to vidět i na postoji našich europoslanců. V této fázi již od některých cítíme podporu.
Podpora jednotlivých členských zemí při jednání je proměnlivá a závisí na tématu. Naším tradičním spojencem v řadě věcí je Německo. Německá ministryně zemědělství Ilse Aignerová je velmi konstruktivní a v řadě věcí máme společné zájmy. Je to dáno především geografickou polohou a do jisté míry také podobnou mentalitou.

Jak konkrétně ovlivní reforma společné zemědělské politiky náš agrární sektor?
Všechny práce, které na ministerstvu zemědělství v poslední době probíhaly, jsou vedeny k tomu, aby se snižovala míra byrokracie. Budeme se tedy snažit, aby se ani v příštím období nic nedublovalo, aby měl zemědělec jedno kontaktní místo, aby věděl na koho se má obracet a aby ho nenavštěvovalo několik kontrolorů na stejnou věc. Na druhou stranu jako každý systém, bude i ten nový trpět na začátku určitými dětskými nemocemi. Věřím ale, že se nám je podaří rychle vyléčit s minimem škod.
Chceme podporovat produkci potravin a také život na venkově. Proto také chceme stabilizovat živočišnou produkci a odvětví s přidanou hodnotou, např. sektor ovoce a zeleniny. Usilujeme o to, aby se na venkově pokud možno podporovala zaměstnanost a aby šly do odvětví rozumné investice. S tím souvisí i podpora opatřením, která podpoří krátké distribuční řetězce, aby se mohla produkce zpracovat a prodat tam, kde se vypěstuje. Stát by neměl bránit těm, kteří si chtějí sami zpracovat svoji produkci a zároveň by měl umožnit, aby takový drobný zpracovatel, nebyl zahlcen neodůvodnitelnými podmínkami.
Snažíme se připravit podmínky pro posílení konkurenceschopnosti našeho zemědělství a pro zvýšení soběstačnosti v základních komoditách.