Spojit rozdělené (komentář)

Ministerstvo zemědělství nedávno představilo svůj záměr zásadně přepracovat myslivecký zákon. Důvod, proč se k tomuto poměrně radikálnímu kroku úřad odhodlal, je zřejmý. V našich lesích a na polích se pohybuje stále více zvěře, která devastuje všechno, co na nich roste a škody stoupají do mnohaciferných částek. Nájemci honiteb nedokáží stavy zvěře snižovat, ani tyto škody kompenzovat a vlastníci či uživatelé takových pozemků mohou jen bezmocně přihlížet, případně podstupovat mnohaleté soudní spory s nejistým výsledkem.

Problémy s přemnoženou, zejména černou zvěří, nejsou ve střední Evropě nic neobvyklého a řeší je i v Německu nebo Rakousku, ovšem podstatně jinak než u nás. Vládnoucí komunistické straně se po roce 1948 podařilo v bývalém Československu vykopat příkop mezi myslivostí a zemědělstvím a obě činnosti, které k sobě odnepaměti patřily, zcela oddělit. A ani za více než dvě desetiletí od pádu totality k nápravě pošramocených vztahů nedošlo. Připravovaná novela mysliveckého zákona by měla tento neudržitelný stav změnit a posílit práva vlastníků a uživatelů pozemků, a částečně omezit a zejména upřesnit postavení nájemce honitby. Současně má být v tomto zákoně zřetelně vymezena působnost státní správy a účinné nástroje k řešení problémů, které si nebudou schopni vyřešit zemědělci a myslivci sami. Státní správa by však měla přijít ke slovu jen výjimečně, tím hlavním, na co ministerstvo zemědělství při tvorbě nového zákona spoléhá, jsou totiž vzájemné korektní vztahy mezi lidmi, jichž se tato problematika týká.
Bylo by pěkné věřit, že právě tento zákon dokáže znovu spojit rozdělené a posílit mezilidské vztahy. Bohužel ty nehlubší příkopy, které po sobě komunistický režim zanechal, dnes nejsou v paragrafech, ale v lidech samotných.