Pravidelná rubrika názor odborníka je tentokrát je zaměřena na problematiku nové Strategie pro růst českého zemědělství a potravinářství v rámci společné zemědělské politiky EU po roce 2013.
Zemědělské a potravinářské veřejnosti, odborným organizacím, vědecko-výzkumné základně i celé řídící vertikále se v současné době dostává do rukou velmi závažný, vysoce aktuální a potřebný materiál. Je třeba si připomenout, že po zpracování dlouhodobé koncepce rozvoje českého zemědělství, včetně návazných oborů, volali zemědělci, resp. jejich profesní organizace (Agrární komora, Potravinářská komora, chovatelské svazy aj.) velmi dlouhou dobu. Je proto určitým paradoxem, že po více než dvaceti letech s tímto materiálem přichází vláda, která má u svých občanů velmi nízkou oblibu. Je to také vláda, která se nás snaží naučit, že k prosperitě se můžeme dostat jen šetřením (ve všech oblastech, včetně zemědělství, vědy a výzkumu, školství atd.) a z toho vyplývá ta moje velká obava neboť další rozvoj zemědělství a potravinářství jak je nastíněn ve „Strategii pro růst“se bez peněz realizovat nedá. Potěšitelné je, že v návrhu rozpočtu EU, který také čelí tlakům na snížení, se to kapitoly zemědělství nemá dotknout. Asi podstatně složitější bude sehnat na to domácí finance.
Je proto potřeba si uvědomit, že koncepce by měla být zásadně diskutována z pohledu a potřeb celé republiky. Je nutno plně respektovat provázanost jednotlivých oborů. Nesmíme dopustit prosazování dílčích zájmů jednotlivců či lobujících skupin na úkor celku. Neměli bychom se řídit ani heslem rozděl a panuj, to znamená postavit proti sobě např. zemědělce z podhorských oblastí a nížin, či soukromníky proti družstevníkům. Při diskusi, která by měla být vedena pouze na odborné úrovni (to neznamená, že nemůže být bouřlivá) nesmíme zapomenout na to, že co se dohodne má platnost. Dosavadní skutečnosti svědčí spíše o opaku. Skončí jednání a jednotlivci či skupiny lobují za své zájmy na úkor celku či právě dohodnutých skutečností.
Dále je potřeba plně podporovat rozvoj chovu hospodářských zvířat i z důvodu zachování a vytváření nových pracovních míst jak na venkově, tak i v navazujícím zpracovatelském průmyslu. Je přece lépe, pro celou společnost, aby lidé pracovali, než brali podporu v nezaměstnanosti. Z této rozpočtové kapitoly by mohli být zemědělci podporováni (týká se nejen chovu zvířat, ale i pěstování plodin náročných na lidskou práci – sadařství, pěstování zeleniny aj.). Ve „Strategii“ je správně uvedena potřeba využití trvalých travních porostů skotem. I zde je třeba vydiskutovat to, zda více nerozšiřovat extenzivní chov dojeného kombinovaného plemene (vytváří podstatně více pracovních míst), než masná plemena v závislosti na místních přírodních podmínkách.
Věřte, že je příjemné v úvodní části předložené „Strategie“ číst, že funkční, konkurence schopný a strukturálně vyvážený agro-potravinářský sektor má pro moderní českou společnost nezastupitelný význam. Je jenom dobře, že i v rámci České republiky si plně začínáme uvědomovat potřebu soběstačnosti v základních potravinách, které v celosvětovém měřítku mají čím dál větší strategický význam. To vychází z reality, že přírůstek počtu obyvatel na planetě je vyšší než přírůstek celosvětové produkce potravin.
Předložená „Strategie“ je kolektivem autorů zpracována dobře a může plně sloužit jako základ pro veřejnou diskusi. Já osobně mám jednu základní: Budou k přijatým opatřením, v případě potřeby, garantovány i potřebné finanční zdroje?
Závěrem dovolte vyslovit přání: Vytvořme a realizujme „Strategii“ za kterou se nebudeme muset našim nástupcům omlouvat a obnovíme prosperitu a důstojnost českého zemědělství.
Prof. Ing. Jaroslav Pytloun, DrSc.