Pomoc nepomoc (komentář)

V lednu vláda rozhodla, že uvolní ze státních hmotných rezerv část obilí a nabídne ho jako půjčku těm chovatelům skotu, prasat a drůbeže, které vloni poškodilo sucho. Jde hlavně o jihomoravské zemědělce, kterým sucho poničilo úrodu obilí a nejsou proto schopni zajistit pro své chovy dostatek krmiva. Bylo to správné rozhodnutí, které podobně jako předčasná výplata záloh na přímé platby, mělo těmto podnikům pomoci překonat krizi a znovu se postavit na nohy.

Podobně se k problému postavily i některé nevládní organizace, které se pokusily zprostředkovat vzájemnou výpomoc mezi jednotlivými podniky. Bohužel tahle snaha narazila ve většině případů na problém vysokých přepravních nákladů, a tak vše nasvědčovalo tomu, že právě pomoc státu formou zápůjček obilí bude tím nejschůdnějším řešením. Podle informací Zemědělského svazu ČR je však po zveřejnění podmínek, za jakých se má obilí půjčovat, všechno jinak. Stačilo totiž vzít do ruky tužku a spočítat, na kolik tahle státní pomoc zemědělce přijde. Nejenže bude potřeba zaplatit vyskladnění a naskladnění obilí, jeho dopravu a úrok z půjčky, ale ještě předtím musí podnik složit za tunu vypůjčeného obilí čtyři a půl tisíce korun jako zálohu. Takže konečné náklady na zápůjčku jsou již srovnatelné s běžným nákupem krmného obilí, který se navíc obejde bez zbytečné administrativy. Pravda, až podnik obilí ze sklizně vrátí, dostane tyhle peníze zpět, ale k obojímu, tedy k zápůjčce i případnému nákupu potřebuje finanční hotovost, a právě té se obvykle postiženým podnikům nedostává. Něco je tedy špatně a pomoc státu je tak jen optickým klamem. Přitom by stačilo změnit podmínky, například finanční jistinu nahradit smlouvou či vyjednat u státních Českých drah pro dopravu obilí postiženým zemědělců výhodnější cenu. Jistě, stát je povinen přistupovat ke správě svých věcí s péčí dobrého hospodáře, jsem ale přesvědčen, že důsledky zmíněných opatření by právě takový přístup naplňovaly.