Rozhovor týdne

S Janem Velebou, prezidentem Agrární komory ČR a nově zvoleným senátorem za volební okres Chrudim.

Podaří se vám skloubit práci senátora s funkcí prezidenta agrární komory?
Představenstvo komory rozhodlo, abych svůj mandát prezidenta dokončil, takže bude třeba tyto dvě funkce po určitý čas zvládnout souběžně. Proto, abych je mohl odpovědně obě vykonávat však musím splnit dva základní předpoklady. Tím prvním je úspora času. Proto si zajistím bydlení Praze, a tím v podstatě ušetřím denně tři až čtyři hodiny času, které téměř každý den věnuji cestování. Druhým předpokladem je pak v rámci vedení agrární komory víc distribuovat práci na viceprezidenty. S oběma jsem se na tom dohodl, takže věřím že ten potřebný čas najdu.

Jaké budou vaše hlavní priority ve funkci senátora?
Mojí hlavní politickou prioritou bude snaha o to, aby se do horních pater české politiky opět vrátila problematika venkova, zemědělství a českých potravin a aby se o těchto tématech mluvilo daleko více než dosud. Je to moje ambice dotáhnout tuto záležitost do konce a to jsem také slíbil svým voličům v rámci volební kampaně. Rád bych soustředil i další politiky do nějaké neformální platformy, která by v této věci působila. V senátu již jsou lidé, kteří mají k této problematice blízko. Například senátor Jan Hajda, který je zemědělec, nebo Petr Šilar, který sice není zemědělec, je starosta, ale se zemědělci si rozumí a podporuje je. A možná se objeví i další lidé s podobnými pohledem na věc, takže věřím, že se to podaří. Na straně druhé straně bych ale varoval před nějakým okamžitým optimismem, protože tato oblast se dlouho odsouvala, takže to bude běh na dlouhou trať. Nikdy však není pozdě, protože ten negativní vývoj je třeba zastavit a české zemědělství a potravinářství vrátit mezi priority našich vrcholných politiků.
Z konkrétních věcí je pak pro mne zcela jednoznačnou prioritou udělat maximum proto, aby se české potraviny v maximální možné míře dostávaly na pulty tuzemských obchodů. Pokud by se totiž tohle dařilo, přineslo by to zvýšení produkce zemědělství a také nová pracovní místa nejen v tomto odvětví, ale také v průmyslu. Navíc zajištění dostatečného množství domácích potravin je podle mého názoru strategická záležitost. Letos například bylo na mnoha místech ve světe nepříznivé počasí, v jehož důsledku výrazně klesla zemědělská produkce v rozsáhlých oblastech v Americe, Evropě i v Asii. Tuto situaci svět letos ustál díky zásobám z minulých let, ale co by se stalo, pokud by se podobná nepřízeň počasí opakovala dva tři roky po sobě? Z takových problémů by se pak dostaly pouze státy, které se dostatečně věnují vlastní produkci potravin a nespoléhají pouze na jejich dovoz.

V čem vidíte hlavní nedostatky přístupu současných politiků k zemědělství?
Hlavním problémem je absolutní nezájem o řešení propadu českého zemědělství, a lhostejnost k nízkému podílu českých potravin na tuzemském trhu. Právě v tomhle jednoznačně zaostáváme například za sousedním Slovenskem. Znám názor slovenského premiéra, který se snaží tento problém řešit, a znám názor i našeho premiéra, který se dá shrnou jediným slovem – nezájem. A pokud se přece jen ze strany našich současných politiků nějaký zájem projeví, pak obvykle nebývá dotažen, takže si ani nemyslím, že by byl myšlen vážně. Bohužel venkov a zemědělství na to doplácí.

Co tedy, kromě zájmu politiků, potřebuje české zemědělství? To první, co potřebuje naše zemědělství okamžitě, je nějaká krátkodobá koncepce, která by přinesla konkrétní ekonomická a jiná opatření k zastavení propadu živočišné výroby. To úzce souvisí s potravinovou soběstačností naší země. Druhou zásadní věcí je dokončit úspěšně jednání o definitivní podobě reformy společné zemědělské politiky Evropské unie tak, aby nepoškozovala naše zemědělce a obsahovala věci, které potřebují. Například, aby nebyly v rámci společné zemědělské politice diskriminovány velké zemědělské podniky. A třetím problémem, který je třeba urychleně řešit a který se během pár let projeví, je potřeba vychovat novou generaci, která se bude tomuto odvětví věnovat.