Aféra s pančovaným alkoholem ovládala i minulý týden televizní a rozhlasové zpravodajství a plnila přední stránky celostátních deníků. V té záplavě tragických a poplašných informací celkem pochopitelně zanikla informace o stém výročí Ústavu zemědělské ekonomiky a informací, přestože představuje sto let práce zemědělských výzkumníků z nerůznějších oblastí tohoto odvětví, a především výsledky, kterých na základě tohoto výzkumu dosahovali zejména v minulém století čeští a moravští zemědělci.
Tehdy si zemědělského výzkumu vážili. Dnes je agrární sektor často vnímán částí veřejnosti a bohužel také mnohými politiky jako nevýznamný. Úvahy o potravinové soběstačnosti a potřebě takzvaně uživit národ se prostě nenosí. A to se do značné míry odráží i v pohledu na zemědělský výzkum.
Podpory, které zatím přicházejí do tohoto odvětví v rámci společné zemědělské politiky Evropské unie, jakkoli jsou v současné době nezbytné pro zachování konkurenceschopnosti našeho agrárního sektoru, sice zajišťují zemědělským podnikům určitou míru ekonomické stability, ale ani v nejmenším je nemotivují k hledání nových cest a možností, které výzkum nabízí. Věda se tak dostává do začarovaného kruhu. Na jedné straně je výzkumníkům vyčítáno, že jejich výsledky nacházejí málokdy využití v praxi, na druhé straně o ně praktikující zemědělci nemají zájem. Z pohledu politiků tedy není důvod dávat na agrární výzkum peníze, čímž jeho šance oslovit a zaujmout zemědělskou praxi dále klesne. Nesnadněji se ušetří formou reorganizací a restrukturalizací, které také v dohledné době tuto oblast výzkumu čekají. Je ale otázkou, zda je to skutečně šetření na pravém místě. Posledních sto let totiž jasně ukázalo, že zdánlivě stabilní politická situace se může velmi rychle proměnit a v době změn se tou základní strategickou komoditou stávají právě potraviny.