Stát chce více flexibility

Ministerstvo zemědělství chce při jednání o budoucnosti společné zemědělské politiky EU od roku 2014 prosazovat v Bruselu větší možnost pomoci vybraným sektorům zemědělství. V České republice se propadá hlavně živočišná výroba a ve svém důsledku to způsobuje další propad způsobuje další komplikace i v rostlinné výrobě. Uvedl to na nedávném setkání Agrární iniciativy s novináři náměstek ministra zemědělství Martin Hlaváček.

České zemědělství a související obory, až na některé výjimky, nejsou podle Hlaváčka v dobré kondici. Kromě neustále klesající živočišné výroby označil náměstek za negativní například stále rostoucí podíl pěstování obilí a řepky na úkor ostatních plodin. Co se týká zahraničního obchodu, vyváží se ze země především suroviny, dováží se však zpracované výrobky. „Trendy, které vykazuje české zemědělství, nejdou pozitivním směrem. Čím dál víc se z nás stává země, která má bipolární zemědělství, založené na produkci surovin, a které uniká přidaná hodnota ze zemědělské výroby,“ zdůraznil Hlaváček. Jaroslav Faltýnek ze společnosti Agrofert Holding a představitel Agrární iniciativy připomněl, že Česká republika ztratila svoji soběstačnost ve výrobě základních potravin. „Dnes dovážíme do ČR více než 50 procent vepřového. V novém období se tu otvírá možnost, jak podpořit produkci,“ podotkl.
Hlaváček konstatoval, že jednou z priorit je otázka vyjednávání platebního nároku. V současné době je hlavní dotací českých zemědělců jednotná platba na plochu vyplácená na hektar. Ve starých členských státech EU je ale uplatňován flexibilnější systém založený na takzvaných platebních nárocích. Ten by po roce 2014 měly přijmout i noví členové unie včetně ČR. Podle Hlaváčka však není jasné, zda to bude již od začátku nového období, nebo až v jeho průběhu či až na jeho konci kolem roku 2020. „Já za sebe říkám, že prodloužení jednotné platby nemusí být vítězstvím, může být naopak nevýhodné,“ míní. Platební nárok totiž podle něj na rozdíl od současného v ČR uplatňovaného modelu umožňuje rozlišení plateb podle charakteru a struktury hospodaření. „Pakliže budete porovnávat míru dotace u vysoce rentabilního pěstování řepky s mírou dotace u mnohem méně rentabilního chovu skotu na mléko, je zřejmé, že mít zcela shodnou dotaci je velmi obtížně opodstatněné,“ řekl Hlaváček. Zamýšlené změny by měly farmáře například více motivovat k chovu hospodářských zvířat namísto pěstování několika málo plodin.
Ministerstvo zemědělství nyní připravuje nový koncepční materiál, z něhož by měla vycházet politika českého státu v oblastí zemědělství a potravinářství od roku 2014. Kromě chovu hospodářských zvířat Hlaváček za důležitá témata, které má materiál pomoci řešit, již dříve označil problematiku zaměstnanosti na venkově, zvyšování energetické účinnosti či zajištění většího odbytu lokálních potravin na tuzemském trhu. Součástí materiálu má být právě také návrh rozdělování evropských i národních dotací související s nynější reformou společné zemědělské politiky. „Je třeba si uvědomit, že co se týká zajištění určité produkce, tak to bude téma i do budoucna,“ upozornil. Podle posledních studií, které zjišťují globální vývoj, by se během 40 let měla zvýšit zemědělská produkce o 60 procent. Zároveň dodávají, že je k dispozici pouze šest procent zemědělské půdy. „Jít jinou cestou než se zaměřením na intenzifikaci, bude velmi složité,“ řekl Hlaváček s tím, že ve světě je již čtvrtina zemědělské plochy degradována. „Máme tu dvě protichůdné tendence, a to potřebu s ohledem na populační růst zajistit určitou míru soběstačnost a kontrastu stále degradující zemědělské půdy,“ upozornil. Podle něj spotřeba potravin v rozvojových ekonomikách bude stále převyšovat trend jejich produkční schopnosti.
Návrh reformy společné zemědělské politiky představila Evropská komise loni v říjnu, české zemědělce ani představitele státu příliš nenadchl. K tomu, aby mohly návrhy komise začít platit, je musí schválit členské státy a Evropský parlament. Podle české vlády některá opatření v návrhu budoucí společné zemědělské politiky EU jdou proti snahám, aby byla zemědělská politika spravedlivější, průhlednější a méně byrokratická. České republice se nelíbí také návrh, podle něhož by 30 procent plateb bylo vázáno na dodržování přísných ekologických pravidel; pro Českou republiku by znamenal nechat ležet asi 250 tisíc hektarů půdy ladem.