Lidské aktivity se podílejí nemalou měrou na tom, že voda postupně mizí z evropského životního prostředí mimo jiné i nadměrným čerpáním jejích zdrojů. Předpokládané klimatické změny – tedy zejména oteplování v kombinaci s nižším objemem srážek, tlak na přírodní zdroje vody patrně ještě zvýší. Roste riziko extrémního sucha i velkých povodní. Tento stav ohrožuje celý svět i Evropu a její ekonomiku, nejvíce její zemědělství.
Možným opatřením, která by měla tento stav zmírnit, se věnuje Generální ředitelství pro životní prostředí Evropské komise (DG Envi) v jednom z vydání svého zpravodajství Věda pro politiku životního prostředí (Science for Environment Policy), které zveřejňuje na svých internetových stránkách. Jde zejména o schopnost krajiny zadržet srážkovou vodu. V tom pomáhají různé krajinné prvky, například třeba lesy či mokřady. Jejich schopnost zadržet vodu souvisí s dalšími službami živých ekosystémů, jako je třeba poskytování a také čištění vody, zlepšování kvality půdy, klimatu i ovzduší či zajištění přirozeného prostředí. Některé z ekosystémů - hlavně rašeliniště - jsou schopné poutat velké množství uhlíku.
Opatření, která mají, aby krajina byla schopná zadržovat vodu, regulovat její průtok a snižovat dopady mimořádných událostí – sucha i povodní, spočívají zejména v obnově záplavových území a mokřadů, úpravě říčních a jiných toků, správně fungujících melioračních systémech, lesích, správném zacházení s půdou a udržitelných metodách hospodaření. Je také třeba posoudit přínosy jednotlivých opatření a zároveň jejich možné negativní dopady. Ti, kdo budou tvořit vhodná doporučení, tedy nesmějí sledovat jen otázku vody, ale dívat se na vodu jako na součást živoucího systému, který tvoří spolu s půdou, na její souvislost s životní úrovní a potřebami obyvatel i nároky ekonomiky. Zadržování vody je tedy problémem, který je nutno řešit holisticky (celostně) a integrovaně (propojeně).
Mokřady mizí Mokřady – bažiny, močály a slatiniště, představují zhruba šest procent zemského povrchu. Z ekonomických důvodů sledujících zejména zvýšení výměry orné půdy, byly mnohé mokřady v minulosti odvodněny.
Multifunkční důležitost mokřadů zdůrazňují od sedmdesátých let uplynulého století různé mezinárodní dohody, zejména Ramsarská úmluva. V Evropě omezují mokřady povodně a zpomalují jejich průběh, zlepšují kvalitu vody apod. Zpráva DG Envi však připomíná, že mokřady mohou omezit nebo oddálit povodně pouze tehdy, pokud jejich půda není již vodou nasycena. Každopádně však odtok vody z povrchu půdy zpomaluje jejich vegetace.
V závislosti na své velikosti, umístění, typu a druhu vegetace zlepšují některé mokřady kvalitu vody, odstraňují z ní kontaminující látky, mohou i čistit odpadní vody. Zejména v rozvojových zemích podporují udržitelnou produkci potravin. Jejich vegetace poskytuje přirozený úkryt mnoha živočichům. Jsou také schopné zadržet dusík a fosfor, tedy dva prvky, které závažně znečišťují vodu.
Mokřady samozřejmě nemohou poskytovat všechny zmíněné přínosy najednou. Například ty, které jsou ideálním hnízdištěm pro vodní ptáky, patrně nebudou vynikat schopností čistit vodu.
Obnova mokřadů Podle zprávy DG Envi doporučují výzkumníci čtyřkrokový proces k obnově či vytvoření mokřadů v zemědělské krajině. Nejprve je třeba vyjasnit místní požadavky a vymezit mokřad. Za druhé určit územní rozsah projektu. Pokud by měl mokřad splňovat více účelů, pak je třeba před definováním konečné strategie ujasnit, které jsou kompatibilní a které naopak protichůdné. Čtvrtým krokem je výběr strategie, tedy způsobu, jak rašeliniště obnovit. Jednou z možností je třeba přerušení dříve vybudovaných drenáží a příkopů. Příkladem je podle zprávy opětovné zavodnění rašeliniště u jezera Vyrnwy ve středním Walesu ve Velké Británii, spolufinancované programem Life Evropské unie. Rašelinou a balíky z vřesu bylo třeba zablokovat asi 100 000 metrů odvodňovacích příkopů, k čemuž došlo mezi roky 2007 a 2010. Sledováním rašeliniště, úrovně podzemní vody, odtoku vody z území po deštích apod. ukázalo zřetelné zlepšení, po deštích zvýšení hladiny podzemních vod a zpomalení otoku z území.
Odtok srážkové vody ze zemědělské půdy Podle výsledků výzkumu je zřejmé, že méně intenzivní obdělávání vede k lépe předvídatelnému odtoku srážkové vody ze zemědělské půdy v průběhu roku. Odtok povrchové vody může způsobit erozi půdy, ztrátu její úrodnosti, zanášení toků i nádrží a zvyšuje riziko záplav. Navíc je také příčinou znečištění a špatné kvality povrchové vody.
Jednou z důležitých věcí, které brzdí odtok vody, je pokryv půdy. Ten se více mění v případě tradičních systémů obdělávání s různými typy orby. Při něm se období s pokryvem plodinami střídají s dobami, kdy je půda obnažená. Hluboká orba umožňuje lepší vsakování vody, nezabrání však (zejména na svažitých pozemcích) splachu půdy při přívalových deštích. Na uvláčeném nebo jen mělce zoraném povrchu mimo jiné hrozí vznik krusty, která zabraňuje vsakování dešťové vody a umožňuje její odtok. Bezorební systém, v němž rok není rozdělen na období s pokryvem a bez pokryvu vegetace, odtok vody z půdy zpomaluje.
Podle zprávy je zajímavé, že neexistují žádné studie vlivu velikosti pozemků na odtok vody z půdy. Z některých prací zaměřených na pozorování přírodních krajin však vyplývá, že větší výměra pole snižuje množství zadržené dešťové vody až o čtvrtinu. Také některé liniové stavby (například příkopy) zvyšují odtok vody z půdy až o 30 procent. Pro zmírnění odtoku vody ze zemědělské půdy je tedy třeba lépe pochopit souvislosti zmíněných a dalších faktorů.
Role lesů Poslední studie ukazují, že lesy hrají důležitou roli při regionálním a globálním uvolňování vodní páry do atmosféry, mohou být proto považovány za světové veřejné zboží. Lesy zvyšují množství vody, které je k dispozici, tím, že zrychlují její recyklaci, při níž srážky (déšť a sníh) se mění ve vodní páru a tak pak spadne opět v podobě srážek. Zatím se však příliš nebrala v úvahu jejich vlastní spotřeba vody.
Ačkoliv se všeobecně ví, že lesy poutají oxid uhličitý, podporují biodiverzitu a zlepšují místní klima, jejich role v zásobování vodou je však diskutabilní. Spotřeba vody lesním porostem snižuje totiž v daném místě její množství dostupné pro ostatní využití, včetně zemědělství, energetiky, průmyslu či domácností.
V případě relativně malých lesních porostů je možné odhadnout jejich celkovou spotřebu vody. Nicméně je zřejmé, že velké rozlohy lesů ve vnitrozemí vzdálené od oceánů jsou v horkých letních měsících významným zdrojem srážek, na nichž se mohou podílet až ze 48 procent v regionálním a kontinentálním měřítku a až ze 16 procent v místních podmínkách. Jako důkaz uvádí zpráva situaci v odlesněných regionech v Brazílii, v nichž se období sucha zvýšilo v průměru o jeden měsíc.
Při předpokládaných klimatických změnách by snížená rychlost recyklace vody v důsledku odlesňování zejména v suchých oblastech zvýšila pravděpodobnost a rozsah sucha. Výsadby lesa v Evropě by měly díky rychlejší recyklaci vody zvýšit srážky na regionální úrovni. Ve srovnání s jinými typy pokryvu půdy jsou lesy a mokřady dvojnásobně efektivní při návratu vody do atmosféry. Vědci tedy doporučují, aby tvůrci politik ochrany životního prostředí, ochrany klimatu i společné zemědělské politiky považovali lesy za světové veřejné zboží kvůli jejich silně pozitivnímu vlivu na regionální a globální srážky, a to přes vlastní velkou spotřebu vody. Tento přístup by mohl ovlivnit oceňování ekosystémových služeb pro vodní cenové strategie, které by určovaly vodní stopy výrobků (dnes známe uhlíkovou stopu), dále při strategiích pro zmírňování sucha a při podpoře zalesňování.
U záplav jsou klíčové vlastnosti půdy Vlastnosti půdy jsou klíčovým faktorem při prevenci záplav. To platí nejen pro půdu zemědělskou. Stav půdy hraje podle výsledků nových výzkumů klíčovou roli při určování odtoku a zadržování vody i v zalesněných lokalitách. Vlastnosti půdy, zejména její zhutnění, hrají v určování vodní dynamiky větší roli než typ lesa na pozemku rostoucího. Lesy pomáhají zadržovat vodu a zmírňovat následky povodní tím, že zpomalují nástup maximálního odtoku vody během bouří a prudkých dešťů. Ale podoba lesů a jejich obhospodařování – například holoseče a pohyb těžké techniky na lesní půdě, mohou účinek lesů snížit. Odtok vody z lesů urychlují i zpevněné cesty a příkopy, zejména pokud je jejich síť hustá a na svažitých pozemcích.
Další ochrana před povodněmi Za centrální opatření v protipovodňové ochraně je možné považovat velké přehrady a hráze. Mnozí odborníci dávají podle zprávy DG Envi důraz na decentralizovanou ochranu před povodněmi. Jde o síť individuálních protipovodňových opatření po celé oblasti povodí. Přirozené možnosti - lesy, mokřady i půda s porostem vegetace, nedokáží zadržet v případě přívalových dešťů nebo prudkého tání sněhu všechnu vodu v krajině. Jsou proto nutná další opatření, která zbrzdí průtok vody v korytech vodních toků. Jde například o výstavbu retenčních nádrží, malých přehrad a rybníků, obnovu říčních koryt, kanálů a meandrů i vegetace, zalesňování záplavových území apod.
Retenční nádrže by měly být buď před obcemi, které bývají pravidelně ohrožované povodněmi, nebo v údolích. Jsou schopné snížit průtok a oddálit vrchol povodně o několik hodin a zpomalit odtok vody. Menší účinek měla podle německých vědců, kteří se tímto problémem zabývali ve skutečné krajině, renaturalizace vodních toků, včetně obnovení meandrů. O několik procent sníží dopady povodní i zalesnění záplavových území. Odborníci doporučují používat různá decentralizovaná protipovodňová opatření najednou.
Odtok srážkové vody ve městech Velkým problémem jsou i přívalové srážky ve městech a dalších lidských sídlech, z nichž se voda poměrně rychle dostává do toků. Pomoci by mohly udržitelné drenážní systémy, které by ve městech zabraňovaly odtoku povrchové vody. Tuto vodu by zadržely a pomalu ji vracely zpět do prostředí, například k zavlažování zeleně. Jde však o ještě nepříliš propracovaný nápad z poslední doby, na který by se měli odborníci zaměřit. Jeho zavedení si vyžádá celostní přístup všech, kteří se na výstavbě budov i komunikací a jejich údržbě ve městech podílejí.
Vliv plodin na vodu a využití půdy Zpráva vzpomíná studii, která zkoumala vliv 160 plodin, které rostou na většině orné půdy ve světě, na vodu a půdu. Podle ní pšenice, rýže, bavlna, kukuřice a cukrová třtina dohromady odpovídají ze 49 procent za nedostatek vody a ze 42 procent za problémy s půdou působené celosvětovou rostlinnou výrobou.
