Kolony zemědělské techniky na silnicích zpomalovaly dopravu a předtištěné letáčky vysvětlovaly nezemědělské veřejnosti, co to je tzv. zelená nafta a proč je třeba ji zachovat. Lidé, až na pár otrávených řidičů, kupodivu vnímali protesty zemědělců většinou pozitivně. Politici, kterým byly především určeny, je nevnímali vůbec a vratku spotřební daně zrušili. Což nakonec vlastně nikoho nepřekvapilo.
Naproti tomu překvapivá byla určitá vstřícnost či shovívavost, s níž občané této země přijali fakt, že je zemědělci obtěžují svými problémy. A to i přes nedávné poněkud kontroverzní televizní vystoupení agrárních zástupců. Přízeň veřejnosti je však velmi vrtkavá a snadno se změní v odpor či nenávist. Proto je třeba formu dalších protestů, které parně budou následovat, volit velmi obezřetně. Úspěch by při současné náladě ve společnosti pravděpodobně zajistilo pár valníků chlévské mrvy vyklopených do vstupních prostor několika ministerstev, nebo páchnoucí koberec, přes který by museli chtě nechtě projít ministři na zasedání vlády. Lze sice pochybovat o účinnosti takového protestu, jeho mediální ohlas by však byl značný.
Pokud jde o případné právní dopady podobných akcí, ty zkrátka k protestům patří a nezbývá, než se s nimi se ctí vyrovnat. V každém případě je ale lepší obtěžovat politiky než občany. Nakonec politici mají v popisu práce být na něco takového připraveni.
Důkladně připraveni by však měli být i samotní zemědělci, především ti v regionech, tentokrát ale na věcné a seriózní jednání se „svými“, zejména koaličními zástupci v parlamentu, Ti jediní totiž ještě mohou rozhodnutí vlády o zelené naftě zvrátit.