Včelstva se u nás daří stabilizovat

Počátkem letošního roku byl do čela Českého svazu včelařů zvolen RNDr. Václav Švamberk, přírodovědec a včelařský odborník, který má dlouholeté zkušenosti z především v oblasti vzdělávání a práce s mládeží. V souvislosti se začínající včelařskou sezónou jsme se ho zeptali na současnou situaci českého včelařství i na představy a plány, s nimiž se ujal vedení svazu.

Jaké tedy budou vaše priority ve funkci předsedy Českého svazu včelařů ?
Do této funkce jsem nastupoval s představou, že je třeba preferovat některé oblasti a v nich neslevit z určitých standardů. První z těchto oblastí je péče o zdraví včel. To je v současné době celoevropsky ohroženo několika onemocněními. Především je to varoáza a mor včelího plodu. V péči o zdraví včel má naše včelařství úspěchy, které je řadí na jedno z předních míst v Evropě. Obě nemoci sice máme dnes pod kontrolou, ale musíme udělat všechno pro to, aby to tak zůstalo i do budoucna.
Druhou pro mne důležitou oblastí je vzdělávání. I v této sféře, myslím, patříme ke světové špičce. Všichni naši včelaři dostávají jako součást členství časopis Včelařství, který je na vysoké odborné úrovni. Pro chovatele včel pořádáme přednášky v základních organizací. V každé jednu až dvě ročně, a to na odborná včelařská témata, která si mohou členové jednotlivých organizací zvolit. Lektory pro tyto přednášky svaz připravuje ve vlastním školícím centru v Nasavrkách u Chrudimi. Je třeba abychom tento systém dokázali udržet i nadále, protože se ukazuje, že produktivita v tomto oboru se v důsledku lepších znalostí včelařů výrazně zvyšuje.
Další prioritní oblastí je práce s mládeží. Já sám jsem dlouholetý předseda Komise pro práci s mládeží našeho svazu. Od devadesátých let, tedy během posledních přibližně patnácti let se nám podařilo zvýšit počet žákovských včelařských kroužků ze zhruba čtyřiceti na sto padesát. Příliv mladé včelařské krve se tak daří zvyšovat. Mladé potřebujeme jak z hlediska dalšího rozvoje oboru, proto aby vznikla určitá základna, z níž mohou případně vyrůst i profesionální včelaři, tak i z hlediska funkcionářského aktivu v základních organizacích. I tam je třeba omlazení, aby funkce předsedů, jednatelů či pokladníků mohli přijmout mladí lidé, kteří budou mít nový aktivní přístup a dodají nové impulsy pro celou naši organizaci.
Kromě toho je samozřejmě i řada dalších důležitých oblastí. Například plemenářská činnost. Ta musí rovněž pokračovat na kvalitních základech, které byly položeny v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Tehdy se u nás přešlo na chov včely kraňské. To mělo velmi pozitivní vliv především na možnosti včelařské technologie. Tato včela je totiž velmi mírná, dobře se s ní pracuje, mnohem lépe než s dřívější tzv. zemskou včelou. Ta zde byla výsledkem nerozumného křížení mnoha plemen v 19. a v první polovině minulého století. Tím, že se podařilo vytvořit čistý chov včely kraňské, jsme velmi pokročili a tak dnes není problém chovat včely například v zahrádkářských koloniích nebo v obydlených zahradách a nepředstavuje to žádné nebezpečí pro lidi, kteří tam žijí. To abychom chovali včelstva mírná a přitom produktivní je velmi důležité i z hlediska dobrého jména našeho včelařství.

Dokáží naši včelaři svoji produkci uplatnit na trhu? Podporuje svaz nějakým způsobem také odbyt domácích včelích výrobků?
Podpora českého medu je pro nás klíčová. Úkoly, které jsem si jako předseda svazu předsevzal a o nichž jsem se již zmínil, vyplývají také z konkrétních problémů před nimiž české včelařství stoji. Kromě boje o zdraví včel, jde o to, aby tento obor dokázal být ekonomicky efektivní, a to není jenom záležitost produkce kvalitního medu a dalších produktů. Je třeba, abychom včelí produkty dokázali patřičně nabídnout a tržně uplatnit. Proto jsme zavedli značku Český med, jejíž vznik náš svaz inicioval v roce 1997. Byl jsem členem komise, která vytvořila podmínky, které takto označený med musí splňovat. Pod touto značkou včelaři v České republice nabízejí spotřebiteli med vyšší kvality. Norma totiž zpřísňuje v medu obsah vody či hydroxymethylfurfuralu, jehož přítomnost poukazuje na stáří či zahřívání medu, a zavádí některé další kontroly, které jsou schopné odhalit případné falšování medu a napomáhají jeho správnému zařazení do kategorie květový nebo medovicový lesní med.
Na propagaci tuzemské medné produkce jsme se také rozhodli čerpat evropské dotace. V současné době probíhá podpůrná akce pod heslem Bez medu to nejde. Současně spolupracujeme se Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí i se Státní veterinární správou a podporujeme jejich aktivity směřující k odhalování falšování medu a uvádění nekvalitních produktů, které klamou spotřebitele, na český trh. Bohužel takové případy jsou dnes stále častější.

Kolik členů dnes má Český svaz včelařů, jaké množství včelstev chovají a jak jsou připraveni na letošní sezónu?
V současné době se počet členů našeho svazu pohybuje kolem 48 000 a registrujeme u nich kolem 550 tisíc včelstev, což představuje průměr zhruba dvanáct včelstev na jednoho včelaře. Vůbec historicky nejvyšší počet včelstev u nás byl koncem osmdesátých let minulého století, kdy jsme v roce 1990 evidovali asi 806 tisíc včelstev. Pak v devadesátých letech jejich počet dramaticky poklesl až na polovinu toho stavu. Nyní se podařilo stavy včel u nás stabilizovat. Přispívá k tomu dotační politika i vyšší úroveň odborných znalostí včelařů, takže dnes s podstatně nižším počtem včelstev než koncem osmdesátých let produkujeme stejné množství medu. Produktivita českého včelařství tak v důsledku lepšího zvládnutí chovu včel, lepších provozních metod a lepšího vybavení včelařů výrazně vzrostla. A i toto by mělo do budoucna přinášet určité šance pro včelařství jako obor, protože jsme schopni dosahovat o něco lepší efektivity než naši evropští konkurenti. Tento obor u nás tedy rozhodně budoucnost má a to jak v oblasti včelaření na včelích farmách, tak i zejména jako hobby včelaření, které u nás převažuje.
Je velkým úspěchem, že se nám podařilo v posledních letech počty našich členů zvýšit, to je velký pokrok, protože od počátku sedmdesátých let zaznamenáváme dlouhodobě pokles členské základny. Z přibližně sto tisíc členů v roce 1970 jsme se dostali na hodnoty výrazně pod padesáti tisíci. Stabilizace počtu včelařů v posledních letech je i v celoevropském kontextu velmi pozitivním jevem. Ve všech sousedních evropských zemích se v tomto směru potýkají s velkými problémy a mají počet včelařů v přepočtu na rozlohu těchto zemí nižší než u nás. A povětšinou mají i méně včelstev na plošnou jednotku.
Český svaz včelařů sdružuje asi 95 procent chovatelů včel u nás a svým členům pomáhá i se získáváním podpor z evropských fondů. Využíváme k tomu časopisu Včelařství, ve kterém jsou předtištěny formuláře, na kterých si mohou naši členové požádat o poskytnutí těchto dotací. Vzhledem k jejich počtu máme velmi dobrý přehled o tom, jak tyto dotace využijí, protože jejich žádosti soustřeďujeme a následně je dále administrujeme. Evropské zdroje se celkově daří téměř stoprocentně čerpat a v některých kapitolách dotačních položek musejí být požadované částky kráceny. V loňském roce z celkové částky necelých 63 mil. Kč bylo dosaženo 98 % celkového čerpání těchto prostředků.
Co se týká letošní včelařské sezóny, myslím, že včelaři jsou na ni dobře připraveni. Měli jsme určité obavy, když jsme zjistili, že intenzita varoázy během loňského roku vzrostla. Snažíme se na to reagovat zavedením nových léčebných metod, které by měly tuto chorobu eliminovat tak, aby nedošlo k výrazným ztrátám. Lze říci, že důsledkem našeho systému celoročního boje s varoázou, který současně zaručuje, že české včelí produkty jsou zcela prosté reziduí léčiv, je skutečnost, že naše zimní ztráty včelstev se pohybují do deseti procent. To je velmi dobrý výsledek, protože v okolních evropských zemí se tyto ztráty běžně počítají kolem třiceti a více procent. Také díky tomu hledíme do letošní sezóny optimisticky a s dobrým stavem včelstev. Snad jenom počasí by mohlo být příznivější, protože výsledek včelařské sezóny by mohl být na některých místech negativně ovlivněn nedostatkem srážek, jak ukazuje dosavadní průběh předjaří a jara.