Nové a vyšší daně pro všechny a likvidace většiny podpůrných opatření pro zemědělce, která měla alespoň trochu zmírnit jejich nedostatečnou konkurenceschopnost vůči farmářům v okolních zemích. Na druhé straně silný stát, který ústy svých představitelů šetří a papírově škrtá na výdajové stránce rozpočtu, přesto však není schopen zprůhlednit tok finančních prostředků v rámci státních zakázek, zlikvidovat do nebe volající korupci ani omezit mnohdy zbytečný, avšak často vůči občanům arogantní byrokratický aparát. Tak se jeví aktuální podoba reformního úsilí současné vlády. A to nemluvím o tom, co při svém jmenování tento kabinet nasliboval občanům.
Vládní návrhy lidem i podnikům zkomplikují život, aniž by dávaly reálnou naději na nějaké výrazné zlepšení. Politici to však cítí jinak, možná i proto, že nežijí a nepracují v reálném praktickém světě, ale svoji obživu nalézají pouze v podivně zkresleném světě politiky. Nikdo dnes samozřejmě nezpochybňuje potřebu úspor. Ty by však měly znamenat především reálné omezení výdajů státu, a ne jako dosud zvyšování výdajů obyvatelstva.
Pro zemědělce bude cena za státní úspory ještě podstatně vyšší. Zrušení zelené nafty, zavedení spotřební daně z vína a velmi pravděpodobné nevyplacení doplňkových přímých plateb to vše resort významně poškozuje a nic na tom nemění ani ekonomicky relativně úspěšný minulý rok. Pokud ještě ministerstvo zemědělství v rámci úspor zruší v okresech svoje dosud velmi dobře fungující agentury pro zemědělství a venkov, přibudou zemědělcům další náklady a další problémy s byrokracií.
Je zřejmé, že naše zemědělské podniky opět o něco zeslábnou, což na otevřeném trhu evropské unie může být pro některé z nich smrtící. Pro společnost se však jednoznačně smrtící necitlivost a nevšímavost současné vlády k odvětví, které je ve většině evropských zemí považováno za výlučné, protože zajišťuje a vždy zajišťovalo to nejdůležitější, totiž jejich potravinovou základnu.