Důvěra či nedůvěra (komentář)

Setkání představitelů Svazu obchodu a cestovního roku a zástupců obchodních řetězců působících na našem trhu s ministrem zemědělství, které se uskutečnilo minulý týden, nebylo v historii České republiky první a určitě ani poslední. Otázkou ovšem zůstává, co může taková schůzka vzájemně si tvrdě konkurujících obchodních řetězců se zástupcem vlády přinést.

Z politického pohledu je to jistě vstřícný krok, který by měl vyjasnit stanoviska státu vůči dominantní skupině obchodníků a podle ministerstva zemědělství také posílit důvěru spotřebitelů v trh potravin. Nevím, zda se to podařilo. Pozice obou stran by však měly být dávno jasné: obchodník má dodržovat právní normy a nešidit zákazníky ani dodavatele a stát má jeho činnost kontrolovat.
I praktický dopad poslední schůzky bude zřejmě podobný jako těch minulých: Ze strany obchodníků zůstane u deklarací dobrých úmyslů, protože do jejich cen, marží a do značné míry ani do obchodních podmínek jim stát moc mluvit nemůže, a vše zůstane více méně při starém. Přesto by měl ale stát a jeho kontrolní organizace plně využívat všechny zákonné možnosti, které má dispozici, protože právě tohle dokáží obchodní řetězce stoprocentně.
A co se týče důvěry spotřebitelů, osobně si myslím, že není co posilovat. Jejich důvěra totiž byla až dosud téměř nekonečná, protože to, co v minulosti důvěřivě nakupovali v maloobchodních řetězcích, bylo mnohdy hodně pod úrovní průměrného evropského spotřebitele. Naopak rostoucí nedůvěra vůči laciným potravinám a reklamním, někdy klamavým nabídkám obchodníků je přesně to, co tuzemský trh potravin potřebuje ze všeho nejvíc.