Ostrůvek stability (komentář)

Český statistický úřad odhadl, že loňský zisk českého zemědělství bude téměř dvojnásobný oproti předchozímu roku. Mohlo by se tedy zdát, že zemědělství se u nás daří čím dál lépe a že to nebude dlouho trvat a na českém a moravském venkově nastane ráj. Bohužel zdání klame a všechno je relativní. Většina zemědělských podniků sice loni nepochybně vydělala. Ale kromě toho, že je naše zemědělství od vstupu do Evropské unie ziskové zejména díky evropským dotacím, agrární odborníci již delší dobu upozorňují na nerovnováhu celého sektoru, která je důsledkem masivního poklesu živočišné výroby.

Klesá odbyt krmných plodin a přibývá obilných polí na úkor ploch dříve tradičních brambor, cukrové řepy či pícnin. Přitom rostlinná výroba produkuje především suroviny, zatímco živočišná představuje přidanou hodnotu a zaměstnanost. Nechme stranou, zda za tímto vývojem stojí společná zemědělská politika unie, špatně nastavená dotační pravidla či přístup našeho státu, který na tento vývoj včas nereagoval. Bohužel většinu toho, co se v našem zemědělství děje, určují především ekonomické principy. Jak ovšem dokazuje poslední na evropské scéně, ekonomové, kteří je formulují, ani politici, kteří je uvádějí svými rozhodnutím v život, zdaleka nejsou neomylní. Realita a nejen ta ekonomická se totiž velmi rychle mění a výsledek těchto změn je těžko předvídatelný. Bankovní domy se tak po letech začínají pomalu vracet ke starým osvědčeným jistotám, jakými byla vždy pole, les či zemědělská usedlost a dosud spíše podceňovaný agrární sektor se pro ně stává jakýmsi ostrůvkem stability. Není se co divit. Toto odvětví dokázalo jen za posledních sto let přežít nejrůznější politické i ekonomické turbulence a kromě toho, jíst se přeci bude stále. Možná postupem času nabyde zemědělství na významu i v očích našich politiků a spolu s tím i pojmy jako potravinová soběstačnost či koncepce rozvoje našeho zemědělství. Ne všechny scénáře příštího vývoje v Evropě totiž musí skončit happy endem