Statistika potvrzuje redukci odvětví

Úbytek zemědělské půdy, pokles pracovníků v oboru a v posledních letech také výrazná redukce celého zemědělství u nás, to jsou strohá fakta, jež dokládá číselnými časovými řadami Historická ročenka českého zemědělství 1918 až 2010, kterou novinářům počátkem litopadu představila předsedkyně Českého statistického úřadu (ČSÚ) Iva Ritschelová.

Počet lidí pracujících v zemědělství klesl například od roku 1948 do loňska na desetinu. Zatímco v roce 1948 pracovalo na území Čech, Moravy a Slezska v oboru 1,3 milionu obyvatel, loni to bylo již jen 132 tisíc. Od dvacátých let minulého století ubyla v České republice téměř pětina zemědělské půdy. Zatímco v roce 1920 jí u nás bylo přes pět milionů hektarů, v loňském roce to bylo pouze něco přes 4,2 milionu hektarů. Trvale klesá také podíl zemědělství na HDP, což je ale obecný trend. Počet zaměstnanců v odvětví se snížil ve všech evropských státech a současně vzrostla výměra obhospodařované půdy na podnik.
Podle ředitele Odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí ČSÚ Jiřího Hrbka je ze statistických údajů a mezinárodního srovnání zřejmé, že v posledních zhruba jedenácti letech došlo k významné redukci zemědělství. „Jde o produkci masa, mléka a dalších komodit, a to zejména v nových členských zemích Evropské unie. Tam byla redukce nejsilnější. U ostatních států je vidět také určitý pokles, ale u některých komodit, například u masa nebo mléka, došlo ve jednotlivých státech západní Evropy mezi léty 2001 a 2011 naopak k nárůstu produkce,“ uvedl Hrbek.
Ředitel zemědělské společnosti Agro Jesenice Josef Kubiš soudí, že naše současné zemědělství neplní svoji základní úlohu, tedy zabezpečovat potraviny pro obyvatelstvo. „Kromě obilovin, olejnin a chmele nejsme jako republika již v ničem jiném soběstační,“ řekl. Změny v zaměstnanosti podle něj souvisejí kromě celkového poklesu zemědělské výroby především s procesem její automatizace, kdy lidské ruce při polních pracích nahrazuje stále dokonalejší technika.
„Z uvedených údajů je jednoznačně zřejmé, že výrobní potenciálů pro potraviny se u nás výrazně zredukoval a vize následujícího období je velmi složitá. Pokud se vybíjejí základní stáda, svědčí to o tom, že rozměr českého zemědělství se bude dále snižovat. Na druhou však roste význam zemědělství pro nepotravinářské využití,“ konstatoval Hrbek. To však podle něj s sebou nese také určitá rizika.
„V Evropě je dnes snaha vyrábět potraviny co nejčistěji, nezávadné a velmi kvalitní. Pokud vstupuje do hry nepotravinářské využití zemědělských plodit, tak tyto parametry padají. Proč by se měla takto vyrábět například kukuřice pro bioplynové stanice, kde bude naopak snaha o co nejvyšší využití jejího potenciálu a o maximální objem hmoty,“ vysvětlil Hrbek. Pěstování některých monokultur podle jeho slov zasahuje i do úrodnosti půd, což může do jisté míry v budoucnu omezit možnost využití půdy pro potravinářskou produkci, kdyby nastala potřeba ji aktuálně zvýšit.
Historická ročenka ČSÚ také obsahuje řadu strukturálních údajů, které zachycují změny v pěstování jednotlivých plodin. Například ve struktuře obilovin, kdy byly v minulosti poměrně vysoké výměry ovsa, což souviselo s početnými stavy koní, nebo změny související se změnou stravovacích návyků, například u chovu prasat, který byl například ve dvacátých letech minulého století oproti dnešku minoritní záležitostí. Některé komodity v průběhu let zcela vymizela, například len přadný. Publikace dokumentuje také ekonomické výsledky odvětví i růst užitkovosti. Například v počátcích statistického sledování se u mléka pohybovala užitkovost na úrovni 2,5 až tři tisíce litrů na krávu za rok, zatímco dnes je to téměř sedm litrů.