Paratuberkulóza je i u nás problém

V letech 1992 až 1996 se v České republice zhoršila nákazová situace u paratuberkulózy po četných dovozech březích jalovic, zejména holštýnského plemene. U tohoto plemene je v současné době výskyt nákazy nejvyšší. I přes zvýšený veterinární dozor, který trval u všech dovezených stád dva roky, se nepodařilo včas odhalit všechna riziková zvířata. Uvedl to mluvčí Státní veterinární správy ČR Josef Duben.

Paratuberkulóza se podle Dubna vyznačuje dlouhou inkubační dobou, což znamená, že od okamžiku nakažení trvá tři i více let, než zvíře onemocní. Nákaza se většinou projeví klinicky jen u nejstarších zvířat ve stádě, ale řada z nich se klinické fáze onemocnění ani nedožije. Pro přemísťování skotu v rámci unie platí harmonizované veterinární podmínky. Ty platí i pro některé třetí země. U ostatních je nutné při obchodu formulovat ochranná opatření formou dvoustranných, vzájemně odsouhlasených veterinárních certifikátů.
Státní veterinární správa spolu s chovatelskými svazy situaci sleduje, neboť paratuberkulóza je nebezpečnou nákazou. To znamená, že každý chovatel skotu, ovcí a koz je povinen podezření z nákazy hlásit krajské veterinární správě. V roce 2008 vydala SVS ČR nový metodický návod, kde je stanoven postup pro hospodářství, v nichž se nákaza klinicky vyskytuje, a postupy, jak čelit šíření nákazy. Paratuberkulóza je charakterizována jako chronické bakteriální onemocnění zejména skotu, ale i jiných domácích i volně žijících přežvýkavců. Klinické projevy: úporný průjem, hubnutí a úhyn. Je možný i průběh bez horečky za příznaků ztráty mléka. Zdrojem nákazy bývá zpravidla trus nemocných zvířat, kontaminované krmivo (zejména mlezivo a mléko infikovaných zvířat), stelivo, stájové prostředí, výběhy, napájecí voda nebo pastviny.
Paratuberkulóza skotu patří do skupiny produkčních (ekonomických) nákaz, proto její tlumení může být zavedeno na základě rozhodnutí chovatele a záleží na jeho ekonomických možnostech. Ozdravovací proces je dlouhodobý a vyžaduje značné finanční prostředky na průběžnou diagnostiku. Finanční náročnost zvyšuje i vyřazování všech nemocných zvířat bezprostředně po objevení se prvních klinických příznaků, zdůraznil Duben.