Byl to úspěch, ale nebezpečí trvá

Čtvrt století uplyne letos na podzim od publikace první oficiální zprávy týkající se bovinní spongiformní encefalopatidy ve Velké Británii. Nemoc označovaná jako šílenství krav a známá pod zkratkou BSE se stala nejvážnějším ohrožením bezpečnosti potravin, výrazně otřásla důvěrou spotřebitelů, tvrdě se promítla zejména do ekonomiky britského zemědělství, poškodila mnohé farmáře v Evropě a zasáhla i několik českých chovů.

 Ohlédnutí za 25 lety s BSE zveřejnil na svých stránkách Evropský úřad pro bezpečnost potravin. Šílenství krav patří spolu s klusavkou ovcí (srapie) a chřadnutím jelenovitých do rodiny transmisních spongiformních encefalopatií (TSE), což jsou choroby způsobované škodlivými bílkovinami nazvanými priony.
První krize Počátkem první krize BSE je datum rozpoznání choroby, tedy listopad roku 1986. Dva roky po popsání BSE označil John Wilesmith se svými spolupracovníky za příčinu choroby krmivo obsahující bílkoviny z těl přežvýkavců, tedy masokostní moučky. Ty se na rozdíl od naší praxe přidávaly ve Velké Británii i do krmiva přežvýkavců. V tomto ostrovním státě bylo podle EFSA diagnostikováno celkem téměř 185 tisíc nemocných zvířat, v ostatních zemích Evropské unie dalších zhruba pět a půl tisíce. Úřad odhaduje, že ve Velké Británii se až dva miliony kusů nakaženého skotu mohly dostat do potravního řetězce lidí. Prvním krokem Velké Británie byl zákaz přidávání masokostní moučky do krmiva pro přežvýkavce. Tím se výskyt choroby sice omezil, ale neodstranil.
Ohrožení zdraví lidí Téměř deset let po prvním objevení BSE publikoval Robert G. Will se svými spolupracovníky v dubnu 1996 pravděpodobnou souvislost mezi BSE a novou formou Creutzfeldtovy-Jakobovy choroby (CJD) vyskytující se u lidí. V médiích se začaly objevovat apokalyptické scénáře vykreslující možný obrovský rozsah napadení lidské populace touto degenerativní chorobou jako výsledek konzumace v Británii tolik oblíbeného hovězího masa.
Bylo nutné omezit BSE a škody, které natropila nejen ohrožením lidského zdraví, ale i v důvěře spotřebitelů v bezpečnost potravin a v důsledku toho v ekonomice zemědělství zejména Velké Británie a také celém jejím hospodářství. V roce 2000 došel Lord Phillips k závěru, že hlavní příčinou BSE jsou intenzivní zemědělské postupy a nedostatky v jejich provádění. BSE podle něho není skutečnou hrozbou pro lidské zdraví. Kritizoval však některé postoje vlády, která chtěla manipulací s informacemi chránit zemědělství.
Druhá krize Zhruba v době, kdy publikoval Philips svou zprávu, začala druhá krize BSE. Ukázalo se, že tvrzení evropských kontinentálních zemí o tom, že jsou BSE prosté, bylo jen zbožným přáním, ne skutečností. Evropská unie reagovala v roce 2001 na výskyt BSE v ostatních svých členských zemích vydáním směrnice, která stanovila harmonizovaná pravidla pro prevenci, kontrolu a vymýcení TSE. Jedním z opatření byl úplný zákaz zkrmování masokostních mouček hospodářskými zvířaty, s výjimkou mouček rybích. Zároveň v zemích EU vznikaly více či méně nezávislé národní úřady bezpečnosti potravin. Došlo k oddělení hodnocení rizika (úřad bezpečnosti potravin) od jeho řízení (inspekční orgány, pro BSE zejména veterinární správy).
Po vypuknutí první krize BSE ustanovila Evropská komise skupinu pro BSE a TSE při Vědeckém řídícím výboru. Ta do roku 2003 probrala všechny aspekty choroby. V roce 1997 definovala specifikovaný rizikový materiál (SRM), tedy tkáně, v nichž se mohou vyskytovat infekční priony. Jak EFSA připomíná, ne všechny členské země unie zabudovaly doporučení na odstraňování a likvidaci SRM do své legislativy. Některé se dlouho domnívaly, že jsou BSE prosté, a proto to považovaly za zbytečné. Více než tři roky proto trvalo, než se v celé unii ujala opatření týkající se SRM.
Na scénu vstupuje úřad Od roku 2003 převzal roli vědeckého poradce Evropské komise Evropský úřad pro bezpečnost potravin, a to zejména jeho panel nazvaný Biohaz. EFSA navazuje na práci zmíněné skupiny pro BSE/TSE. Na základě hodnocení rizika navrhuje opatření pro potírání tohoto typy chorob. Reakci Evropské unie na šílenství krav označuje EFSA za velkolepý úspěch. Výskyt BSE se z několika tisíc případů v kontinentálních státech unie na počátku roku 2000 snížil na loňských 44 nemocných kusů. Ve Velké Británii bylo loni diagnostikováno jen 11 případů. Sledování nové formy DJD ve Velké Británii ukázalo, že zatímco v době největšího výskytu v roce 2000 zemřelo na tuto chorobu 28 lidí, nyní způsobuje nejvýše jedno úmrtí ročně.
Zatím bez vavřínů Je tedy možné si říci, že již nemáme důvod k obavám z tohoto rizika a obrazně řečeno usnout na vavřínech? EFSA tvrdí, že by to bylo předčasné. Existují totiž mimo Evropu země, v nichž sledování chorob zvířat i lidí zdaleka není na takové úrovni, jako v unii. Navíc je tu určitá možnost přenosu CDJ z člověka na člověka krví a jejími deriváty, jak tomu nasvědčují zatím čtyři doložené případy. Navíc se ukazuje, že výčet priony způsobovaných chorob není zdaleka konečný. Potvrdily se tři nové formy TSE u zvířat, a to L atypické BSE, H atypické BSE a atypická scrapie. Podle panelu EFSA je pravděpodobné, že původci některých TSE - kromě klasického BSE skotu zejména L atypické BSE, klasické BSE ovcí, přenosná encefalopatie norků (TME) a chronické chřadnutí jelenovitých (CWD) mohou být přenosní na člověka. Hlavně prion způsobující L atypické BSE může být lidem podobně nebezpečný, nebo dokonce virulentnější než prion klasického BSE. Na druhé straně je lidstvo v kontaktu s TSE malých přežvýkavců po staletí a podle EFSA neexistuje žádný epidemiologický důkaz o tom, že klasická klusavka je na člověka přenosná. Je ale otázka, co přinese další výzkum. Data o výsledcích experimentálních přenosů na humanizované myši a primáty jsou zatím vzácná.
Výhledy Pokles výskytu BSE v roce 2005 vedl postupně ke zmírnění některých příliš nákladných opatření. EFSA však stále varuje, že je nutné i do budoucna dodržovat zásady ochrany zdraví spotřebitele, které se opírají o spolehlivé vědecké poznatky. Ukazuje se, že atypické BSE by podle nejrozšířenější hypotézy mohlo u skotu vznikat spontánně. Proto bude pravděpodobně stále nutné dodržovat pravidla týkající se SRM, zejména v případě nervové tkáně starších zvířat. Bude třeba nadále výskyt chorob TSE monitorovat, zlepšovat diagnostické metody a výzkum. Některé vědecké práce dokonce naznačují, že patrně neexistuje žádná absolutní překážka přenosu původce TSE mezi savci.